Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
V programovém prohlášení se vláda Petra Fialy „zavazuje k co nejrychlejšímu splnění maastrichtských kritérií“, tedy mimo jiné ke snížení deficitu veřejných financí pod tři procenta HDP. K tomu upřesnila, že „cesta ke stabilitě není ve zvyšování daňové zátěže“.
To se podařilo. Před nástupem vlády v roce 2021 dosahoval český schodek pěti procent HDP, loni poklesl na 2,2 procenta. Česko tedy není mezi osmi zeměmi, které se už loni musely podrobit řízení o nadměrném schodku (Rumunsko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Francie, Itálie, Belgie a Malta), ani nemá nic společného s Rakouskem a Finskem, nad kterými Evropská komise vyhlásí dohled nejspíš letos.
Zároveň úterní data od Eurostatu svědčí, že se u nás ani po zavedení úsporného balíčku fakticky nezvýšily daně. Příjmy veřejných rozpočtů, tedy rozpočtů státu, krajů, obcí a zdravotních pojišťoven, vyrostly z úrovně 40,6 procenta HDP v roce 2021 na loňských 40,8 procenta.
Tyto zprávy přiměly k oslavným komentářům nejen členy vlády. „Ve středoevropském regionu je Česko vcelku jasným lídrem v post-pandemické konsolidaci veřejných financí,“ usoudil analytik ČSOB Dominik Rusinko. Dodal, že jsme premianty, i pokud jde o státní dluh. Ten loni dosáhl 43,6 procenta HDP, poloviny evropského průměru.
K dispozici je ale také méně vstřícný pohled. Schodek veřejných financí 2,2 procenta HDP (tedy 177 miliard korun) je v Evropské unii až třináctý nejlepší, mimo jiné za dřívějšími propadlíky typu Portugalska nebo Řecka. Třináctá pozice také zhruba odpovídá pořadí z let 2020 a 2021, kdy byli Češi na patnáctém místě. Státní dluh je v evropském srovnání sice podprůměrný, přesto je až osmý nejnižší. V roce 2020 jsme přitom byli čtvrtí nejlepší za Estonskem, Lucemburskem a Bulharskem.
Důvod, proč slavit, se nehledá úplně snadno a nejspíš ho lze najít v citovaném středo- či středovýchodoevropském kontextu.
Liberální ekonomové a také pamětníci bývalých komunistických zemí hodnotí rozpočtový svět jednoduše. Státní pokladnou by neměl protéci příliš velký podíl ekonomického výkonu země, protože stát ani obce nedokážou peníze použít efektivně. Přitom příjmy průměrného členského státu EU na úrovni 45 procent HDP jsou nepochybně příliš vysoko.
Bývalé komunistické země na tom byly před pandemickou krizí o poznání lépe, když do státní pokladny stahovaly částku okolo 40 procent HDP, někdy ještě méně. Ovšem během pandemické a energetické krize právě ony zvýšily výdaje o víc než pět procent (spolu s nimi Rakousko a Finsko). Škrtat v takových položkách, jakými jsou sociální dávky nebo platy státních zaměstnanců, se ovšem ani po odchodu krize neodvážily. Pak zbývaly jen dvě možnosti, jak na dluhy reagovat. Bylo možné zvýšit státní příjmy o pět procent HDP a přiblížit se tak průměru EU, jak učinily pobaltské státy. Ostatní navýšily příjmy o dvě procenta. To už nestačilo a tak byl nad jejich veřejnými financemi vyhlášen bruselský protektorát. Tím získaly víc času pro hledání jiného řešení než zvýšení daní.
V této souvislosti lze najít zásluhy ministra financí Zbyňka Stanjury a jeho kolegů z Fialovy vlády. Chovali se jako normální evropská exekutiva typu Dánska, Nizozemska nebo třeba Portugalska a po odchodu krizí vrátili státní výdaje na úroveň předchozích desetiletí. Protože navýšení daní se udrželo na úrovni kosmetických změn, vyhnulo se Česko riziku, že příjmy státu vyrostou ke kritické hranici 45 procent. Není to zázrak, ale za splnění povinnosti to lze označit.
V Evropě, konkrétně v Německu, se v posledních měsících rozmáhá módní názor, podle kterého si státy mohou půjčovat takřka neomezeně, pokud se dostanou do potíží, což je například dnes. Odtud vyplývá riziko i pro tuzemský rozpočet. Fialovi ministři ho vrátili pod kontrolu, ovšem jejich nástupci - třeba z případné nové vlády Andreje Babiše - mohou situace využít, aby utráceli o to víc.
Záleží na voličích, koho v září ve volbách vyberou. Přesto by noví ministři neměli zapomenout, že Česko jako nečlen eurozóny platí za desetileté dluhopisy 4,3 procenta úroků, tedy čtvrtou nejvyšší sazbu v EU, a o 60 procent víc než zmíněné Německo.
