Na co fotbaloví šéfové čekají? Zkoušejí drahého Klinsmanna

Tak si to můžeme shrnout, ať si uděláme rámcovou fotbalovou uzávěrku před koncem kalendářního roku.

Od poloviny října už není Ivan Hašek trenérem reprezentace. Proč? Protože neměl dost dobré výsledky, jeho tým viditelně strádal a porážka na Faerských ostrovech byla příliš velkou ostudou.

Haškův nástupce stále není.

A bůh ví, kdy bude.

Každopádně za dva týdny hraje Česko znovu.

Pod provizorním trenérem.

Poloamatérské trpaslíky ze San Marina (13. listopadu v Karviné) a Gibraltaru (17. listopadu v Olomouci) by měli Češi zašlapat do trávníku, aby mimo jiné odčinili poslední selhání. První zápas je příprava, druhým uzavřou rozháranou kvalifikační skupinu.

Česko tedy čeká březnová baráž, pro kterou se hledá šéf.

Bývalý Haškův asistent Jaroslav Köstl, který přežil svazovou defenestraci, se téměř stoprocentně stane jen trenérem na dobu určitou.

Dva zápasy a šlus.

Taky máte pocit, že na Strahově už by měli mít scénář, jak pokračovat?

A hlavně s kým?

Párkrát v samostatné historii už se stalo, že byla reprezentace v podobném srabu, přičemž do výčtu počítáme i výpomoc od Davida Holoubka, který v koronavirovém šílenství musel skládat tým proti Skotsku. Reprezentace A kvůli pozitivním testům hrát v Lize národů nesměla, tudíž se v září 2020 muselo spěchat. V chaotické nominaci se objevilo dvacet nováčků a Česko (v dezolátním stavu, ale po boji) padlo 1:2.

Jediné utkání u reprezentace prožil taky František Straka.

Ačkoli doufal, že nebude pouze záplatou, šéfové svazu neuplatnili opci, kterou měl ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že předtím jako oddaný sparťan přestoupil do Slavie, mu fotbalový národ nedůvěřoval. Docela ironicky všechno posvětil tehdejší svazový boss Ivan Hašek, Strakův kamarád a dlouholetý spoluhráč ze Sparty.

Abychom to nezamluvili, temperamentní Straka premiéru a zároveň derniéru zvládl těsně a kostrbatě. V červnu 2009 se na přípravu s Maltou vyšňořil, vyhrál 1:0 a sbohem!

Stoprocentní bilanci měl i nebožtík Josef Pešice. Rovněž on nastupoval pod anglickým názvem interim, čili dočasný. Zanechal velmi dobrý dojem. Tři zápasy, tři výhry, dokonce dvě v kvalifikaci, výstavní skóre 7:1.

„Měl jsem to snadnější, protože z kluků spadla tréma. Nervozita jim přestala svazovat nohy, protože kvalifikace o mistrovství světa v Brazílii už nešla zachránit. A já? Jsem vděčný za tu možnost. Věděl jsem, že brzy skončím,“ vyprávěl pokorně v listopadu 2013.

Nahradil svého nadřízeného Michala Bílka, pozici pak přepustil Pavlu Vrbovi.

Vydržel 109 dní.

Dnes se můžeme bavit o tom, jak velkou chybou bylo, že Pešice u reprezentace nepokračoval. Mužstvo totiž pod jeho demokratickým vedením vyloženě ožilo, pružně reagovalo, bavilo se. Tři výhry měly být důvodem, aby se seriózně uvažovalo o tom, že by měl Pešice dostat permanentní smlouvu.

Teď je na řadě Jaroslav Köstl.

Pětatřicet let. Nikdy žádné ligové angažmá, zato dlouholeté a mimořádně úspěšné spojení s Jindřichem Trpišovským. Trénovali spolu Žižkov, Liberec a hlavně Slavii.

I Köstl může doufat, že nebude záplata.

Ale spíš se o něm rozhodne bez něj.

I kdyby listopadové dvojutkání zvládl bravurně a outsiderům nasázel kotel gólů, těžko přesvědčí vrchnost, že je tím pravým pro budoucnost.

Oči míří za hranice, čímž by český fotbal zboural svoje tabu. Ještě žádný cizinec – na rozdíl od většiny kolektivních sportů – zatím národní tým nevedl.

Ale kdo by to měl být?

A proč?

A za kolik?

Předseda svazu David Trunda pověřil reprezentačního manažera Pavla Nedvěda, ať hledá.

Ne trenéra s dokonalým životopisem, nýbrž muže, jenž bude pro práci u nároďáku hořet. Aby jeho zásadní touhou nebyl vysoký plat, nýbrž postup na mistrovství světa a další perspektiva týmu.

Navenek je klid, v zákulisí se však jedná.

Ze Strahova slyšíte neurčité: „Do finále se ještě neblížíme.“

Podle informací Seznam Zpráv se kromě zahraničních trenérů stále skloňuje také jméno Miroslav Koubek. Po vynuceném konci v Plzni není smluvně vázaný. Na poslední štaci, kterou ve čtyřiasedmdesáti letech opravdu považoval za poslední, prožil spoustu příjemných bonusů. Vyhrál titul, postoupil do čtvrtfinále Konferenční ligy a vyloženě strašil Slavii se Spartou.

Nicméně první vážné jméno z dálky už padlo: Fatih Terim, matador z Turecka.

Druhé nejspíš znáte taky: Jürgen Klinsmann, respektovaný Němec.

Terim naposledy působil v Saúdské Arábii, kam si jako klubového manažera poručil právě Pavla Nedvěda. To spojení by tedy dávalo smysl, pokud si odmyslíte finanční náročnost.

Klinsmann je jiný a možná ještě dražší případ. Než ho loni v únoru propustili z trenérské židle Jižní Koreje kvůli „chybějícím vůdčím schopnostem, které se od trenéra korejské reprezentace očekávají“, bral přes dva miliony dolarů ročně. Přitom ze svého sídla u Los Angeles cestoval do Soulu jen výjimečně, především za zápasy.

Hráči a funkcionáři byli z jeho angažmá původně nadšení, protože jej považovali za ikonu světového fotbalu. Řekněme za nejvýznamnější jméno, které se kdy Jižní Koreji upsalo. Jako útočník vyhrál mistrovství světa 1990, byl mistrem Evropy, góly střílel za VfB Stuttgart, Bayern, Inter, Monako nebo Tottenham. Jako kouč získal s německou reprezentací bronz na MS, chválili si ho i v USA, do trenérského životopisu si připsal také Bayern a Herthu.

Proč by měl jít do Česka?

A proč by měl uspět?

Co si rovnou říct, že po předchozí Klinsmannově zkušenosti v Jižní Koreji by to mohlo být spíš drahé šlápnutí vedle?

Jisté je, že fotbalové Česko se nesmí splést, pokud nechce hazardovat ještě víc.

Už to, že není připravená varianta pro listopad, je vyloženě špatně. Na co se čeká? Aby nový trenér přivedl nepoznanou a nevyzkoušenou armádu rovnou do barážové války, v níž se nesmí pokazit jediný tah? Ta představa se jeví jako vyložený vabank.

Baráž hraje dvanáct týmů ze druhých míst kvalifikačních skupin plus čtyři nejlepší vítězové skupin v Lize národů, kteří se nedostanou z klasické kvalifikace. Pak velmi záleží, z jakého koše vás vylosují. Češi zatím rozhodně nemají výhodnější druhý koš ze čtyř. Fiaskem na Faerských ostrovech se nasazení zkomplikovalo a reprezentace může o druhý výkonnostní koš přijít.

I když závěrečný duel s Gibraltarem povinně vyhraje.

Přiblížili se totiž Slováci a Rumuni, takže národní tým je v ohrožení. Ze třetího koše totiž nehrajete barážové semifinále doma, nýbrž u soupeře.

Finále se už losuje náhodně.

Prozatím je skoro jisté, že v semifinále se Češi vyhnou favoritům z Itálie, taky Turkům, Ukrajincům a Polákům.

Jakmile by však ponížili do třetího koše, budou hrát na hřišti soupeře. Podle aktuálních propočtů by to znamenalo ve Walesu, v Maďarsku, ve Skotsku nebo na Slovensku.

Zatím nechme matematiku být. Daleko důležitější je, kdo se posadí na trenérskou lavičku.

A kdy!