„Arktida je plná ambicí.“ Rusko tam podle expertů demonstruje svoji sílu

V srdci Arktidy, za polárním kruhem, se odehrává tichá, ale mimořádně nebezpečná vojenská hra. Rusko v posledních letech systematicky posiluje svou přítomnost na poloostrově Kola, kde se ukrývá jeden z největších arzenálů jaderných zbraní na světě.

Podle norského ministra obrany Toreho Sandvika nejsou tyto zbraně namířeny pouze na Norsko, ale také na Spojené království, a dokonce přes pól na Spojené státy a Kanadu.

„Jsme očima NATO v této oblasti a velmi dobře vidíme, co dělají,“ řekl ministr minulý týden v rozhovoru pro britský deník The Daily Telegraph.

Poloostrov Kola je již dlouhodobě domovem ruských jaderných zbraní a sídlem Severního loďstva, založeného už v roce 1733. Hlavní jaderný potenciál zde tvoří jaderné ponorky, které jsou páteří ruských strategických sil v Arktidě.

Jenže na rozdíl od 90. let, kdy Norsko pomáhalo Rusku čistit opuštěné jaderné lokality, je situace mnohem napjatější. V současnosti Kreml tento potenciál posiluje stavbou nových ponorek čtvrté generace, které postupně nahrazují starší jednotky druhé generace.

Aleksander Nikitin, expert na ruskou jadernou flotilu z norské ekologické organizace Bellona Foundation, Seznam Zprávám vysvětlil, že zatímco dříve Sovětský svaz rozšiřoval svůj jaderný arzenál především počtem ponorek, dnešní Rusko se snaží tento potenciál posílit spíše výrazným zlepšením kvality plavidel a vývojem nových nosičů.

„Rozvoj hlubokomořských systémů Poseidon, nové protiponorkové senzory a testy střely Burevestnik jsou toho jasným důkazem,“ říká Nikitin, který v minulosti působil jako vedoucí skupiny Inspekce jaderné bezpečnosti Ministerstva obrany Ruské federace. V 90. letech upozornil na rizika spojená s jaderným a radiačním dědictvím Severní flotily, za což byl krátce obviněn z velezrady, ale později byl zproštěn viny.

Ačkoli se v médiích často mluví o „ruské expanzi v Arktidě“, podle oslovených odborníků jde ve skutečnosti spíše o modernizaci stávajících základen a zbraní.

Co se týče rovnováhy sil mezi Ruskem a NATO, respektive Ruskem a Spojenými státy, na jaderné úrovni se v podstatě žádná zásadní změna neděje.

Podle bezpečnostního analytika Michala Smetany jde spíše o to, aby ruský přístup a regionální strategie byly dlouhodobě udržitelné a schopné přizpůsobit se změnám, ke kterým dochází na straně NATO.

„Mezi tyto změny patří například vstup Finska a Švédska do Severoatlantické aliance, který má vliv na celkovou strategickou situaci v regionu a vyžaduje odpovídající reakce a adaptaci ze strany Ruska i NATO,“ popisuje pro Seznam Zprávy.

„V jaderné doktríně Ruska se nic zásadního nemění, což je klíčové vědět,“ říká odborník na ruské jaderné síly z Úřadu OSN pro výzkum odzbrojování Pavel Podvig s tím, že kroky Kremlu podle něj souvisí hlavně s významem Severní mořské cesty, což je strategická obchodní a vojenská trasa, kterou chce chránit.

Arktida je dlouhodobě geopoliticky důležitým regionem – nejen kvůli ekonomickým zájmům a těžbě surovin, ale hlavně kvůli strategické poloze pro obranu a možnost podmořských operací. „V případě větší eskalace konfliktu by právě tento směr mohl hrát klíčovou roli pro vojenské přesuny a raketové útoky,“ podotýká Smetana.

To si Rusko moc dobře uvědomuje, a proto hraje podle Podviga jakousi byrokratickou hru, kdy armáda a další složky státní správy zdůrazňují strategický význam Arktidy, aby získaly více prostředků a posílily své postavení. „Když armáda ukazuje, jak je oblast důležitá, získává tím víc zdrojů pro své projekty a infrastrukturu,“ objasňuje expert.

Takové kroky jsou tedy spíše interní motivací než signálem nové vojenské strategie, i když zároveň odrážejí rostoucí geopolitické napětí v regionu. „Není to úplně tak, že by Rusko chtělo zítra zaútočit – spíš je to příznak širšího problému. Zhoršení vztahů mezi Ruskem a Západem, návrat jaderné symboliky, to všechno vytváří atmosféru, v níž se síla opět měří počtem hlavic,“ dodává Podvig.

Stejného názoru je i Aleksander Nikitin, který posilování ruské přítomnosti v Arktidě vnímá především jako demonstraci síly směrem na Západ. „Dříve byl jaderný námořní arzenál NATO mnohem efektivnější než ten sovětský. Nyní se Rusko snaží toto zpoždění dohnat, ale v současné válečné době je pro něj důležitější ukázat svou takzvanou sílu. Jde spíše o politickou hru než o skutečnou vojenskou přípravu.“

Jak ale upozornil norský ministr Sandvik, i přes těžké ruské ztráty na Ukrajině (podle odhadů čítají až milion mrtvých či zraněných vojáků) zůstává Severní flotila nepoškozená. To, že ji Rusko dál rozvíjí, je podle něj varující, byť to neznamená, že by jaderná válka měla propuknout zítra nebo příští týden.

Podobné obavy vyjádřil i předseda Vojenského výboru NATO Giuseppe Cavo Dragone: „Rusko je sice zaměstnáno válkou na Ukrajině, ale v Arktidě jeho letectvo a bombardéry fungují bez omezení. Naopak, budují nové základny, rozmísťují moderní zbraně a rozšiřují své kapacity. Neměli bychom se proto dívat na Arktidu jako na tichý prostor, musíme poslouchat pozorněji. Arktida mluví vlastním jazykem a je plná ambicí i geopolitické soutěživosti.“

Soutěživost na globálním poli daly čerstvě najevo i Spojené státy. Prezident Donald Trump vyzval vojenské vedení USA, ať obnoví testování jaderných zbraní, aby tak země držela krok s Ruskem a Čínou.

„Vzhledem k testovacím programům jiných zemí jsem nařídil ministerstvu války, aby začalo testovat naše jaderné zbraně na stejné úrovni,“ napsal Trump na sociálních sítích těsně před setkáním s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Jižní Koreji.

„Zpravodajské služby mu údajně sdělily, že Čína v nadcházejících letech plánuje dosáhnout počtu zbraní srovnatelného s USA. Prezident proto cítí potřebu demonstrovat sílu, aby reagoval na tento rostoucí vojenský potenciál. Vypadá to skoro jako nový trend, kterým straší celou zemi, a je to hloupé,“ říká Podvig.

Zároveň dodává, že doufá, že Trump nemyslel skutečné výbušné jaderné testy, ale spíše testování raket a jejich systémů. „Je znepokojivé, že někteří okamžitě interpretovali jeho výrok jako úmysl začít výbušné jaderné testy. Doufám, že k tomu nedojde.“

Experti se v každém případě shodují, že Evropa nesmí situaci podceňovat. „Pro evropské státy to znamená, že skončila doba, kdy se mohly spoléhat pouze na sílu amerického námořnictva, které neustále kontrolovalo severní Atlantik a arktická moře. Je třeba zhodnotit a posílit vlastní schopnosti,“ upozorňuje Nikitin.

S tím souhlasí i Smetana, který hned navrhuje několik aktuálních principů, jež jsou pro další obranu Evropy klíčové. „Hodně záleží na rozvoji a rozmístění různých senzorů, díky nimž jsme schopni sledovat dění v regionu a rychle reagovat v případě konfliktu. Velmi důležitá je také ochrana polárních a vojenských infrastruktur, tedy zařízení, která mají strategický význam a která by mohla být ohrožena,“ vysvětluje.

Podle něj jde o součást širší strategie, která zajišťuje, že NATO bude mít přehled a kontrolu nad kritickými oblastmi, i když Rusko rozvíjí své vlastní vojenské kapacity. Za další klíčovou oblast považuje rozvoj bojových schopností v regionu, zejména v protipozemní obraně.

„Pro NATO je zásadní zajistit, aby mohlo bezpečně operovat po strategických trasách, které jsou pro Alianci klíčové. Je třeba zabránit situaci, kdy by Rusko mohlo omezit pohyblivost našich sil nebo zablokovat kritické oblasti. Rozvoj komplexních vojenských schopností v Arktidě je proto nezbytný nejen pro obranu, ale také pro udržení strategické stability a prevence případných konfliktů,“ uzavírá.