Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Že Péter Szijjártó „práská“ svému ruskému protějšku, jsme tušili dlouho. A víme to nejpozději od minulého týdne, kdy americký deník The Washington Post zveřejnil rozsáhlou investigaci o telefonátech mezi ním a Sergejem Lavrovem po ruské invazi na Ukrajinu.
Vyplynulo z ní, že maďarský ministr pravidelně informoval Lavrova o průběhu debat na půdě Evropské unie, často přitom přímo z jednání s evropskými kolegy. Rusko tak bylo de facto dalším státem za stolem v Bruselu, když se řešila pomoc Ukrajině.
Tento týden zveřejnila skupina několika investigativních médií nahrávku jednoho takového hovoru. Lavrov na ní předává žádost od ruského oligarchy Ališera Usmanova, jednoho z nejbližších lidí v Putinově okruhu, aby byla jeho sestra odstraněna ze sankčního seznamu Evropské unie.
„Ano, určitě,“ odpovídá Péter Szijjártó do telefonu. „Spolu se Slováky podáme v EU návrh na její stažení,“ říká maďarský ministr a pokračuje: „Podáme ji příští týden. A až začne nové kontrolní období, dostane se to na agendu a my uděláme všechno, co je v našich silách, abychom ji z něj dostali.“
A jak pravil, tak se i stalo. O tři čtvrtě roku později Maďarsko spolu se Slovenskem dosáhly toho, že bylo jméno Usmanovy sestry z blacklistu odstraněno v rámci vyjednávání o protiruských sankcích. Při nich se často dělají podobné „obchody“ výměnou za to, že sankce jako celek projdou.
Obsahově nepřináší nahrávka - jejíž autenticitu maďarský ministr nezpochybnil - nic překvapivého. Devastující je její lehký tón. Nikde žádná nejistota v hlase žadatele o službu v řadách nepřítele, nikde ani náznak zaváhání na straně adresáta žádosti.
Ukazuje to, že podobných hovorů muselo být mezi Szijjártem a Lavrovem hodně. V zásadě jde o provozní výměnu mezi šéfem a jeho podřízeným, přičemž šéfem je Lavrov.
Informace o ruském „krtkovi“ uvnitř EU nenechala chladným českého prezidenta. Petr Pavel prohlásil, že by Česko mělo v reakci na obsah nahrávky „přehodnotit svoje vztahy s Maďarskem“. Konkrétně „omezit všechny vztahy s Péterem Szijjártem, protože je naprosto nedůvěryhodný. Takové věci se nedají jen tak přecházet,“ řekl Pavel na dotaz ČT.
Každému, kdo ve stejný moment sledoval tiskovku po společném zasedání české a slovenské vlády na Novojičínsku, musela Pavlova slova přinést jistou úlevu. Zatímco Andrej Babiš na dotaz k Szijjártóvi nijak nereagoval - začal mimoběžně mluvit o tom, že „V4 za nás fungovala skvěle, společně jsme bojovali proti Green Dealu a migraci“ -, alespoň hlava státu přiznala závažnost reality.
Přesto udělal Petr Pavel svoji výzvou chybu. Proč?
Zaprvé, ani ne za dva týdny budou v Maďarsku parlamentní volby a vláda v zemi se může zásadně proměnit. Apelovat teď na bojkot Szijjárta nedává smysl ani z čistě praktického hlediska.
Za druhé, pokud chtěl prezident skutečně dosáhnout změny vztahu Česka k jedné ze spojeneckých zemí, v jejímž čele stojí a možná bude nadále stát oblíbenec vládních stran, měl o tom mluvit s premiérem, ne to oznamovat přes Českou televizi. Takto dosáhne maximálně ještě větší fixace na Orbána.
Je to stejný příběh jako zmařený prodej bitevníků L-159 Ukrajině z konce loňského roku. Kdyby téma prezident nevnesl do veřejného prostoru a komunikoval o tom jen s premiérem za zavřenými dveřmi, možná by dosáhl svého a k obchodu by došlo. Jakmile to zmínil veřejně, věc tím zabil; z L-159 se stal principiální mocenský spor mezi novou koalicí a Hradem, v němž vláda nemohla nechat prezidenta vyhrát.
Za třetí, ve stejný den, kdy Petr Pavel varuje před Orbánovými lidmi, „vítá“ obnovení společných zasedání české a slovenské vlády. Robert Fico a jeho ministři přitom představují podobné riziko ve vztahu k Putinově režimu jako Orbánovi věrní.
Fico jezdí za Putinem, jeho ministr zahraničí se schází s Lavrovem. Slovenští vládní poslanci z Moskvy hlásí, že jsou tamní obchody plné, strach z úniku informací o muniční iniciativě do Ruska byl jeden z důvodů, proč Fialova vláda zrušila společná zasedání české a slovenské vlády.
Na nyní zveřejněné nahrávce mluví Péter Szijjártó o tom, že se „se Slováky“ pokusí zablokovat nové sankce na Rusko. Petr Pavel ale tady říká: „Já bych v tom nehledal rizika.“ Výstražný prst před maďarským ministrem nepůsobí příliš přesvědčivě, důvěryhodně.
Šéf české diplomacie Macinka má pravdu, že zahraniční politiku určuje vláda a jen ta je za ni zodpovědná. Prezidentovy pravomoce v ní jsou ale značné a jeho názory relevantní; ve tvrzení opaku se Petr Macinka pro změnu mýlí.
Petr Pavel ale bude muset našlapovat obezřetněji. Zejména, pokud si chce, s odbojnou vládou ve Strakovce, zachovat nějaký vliv na zahraniční politiku země.
