Článek
Andrej Babiš byl na slavnostní ceremonii na Pražském hradě jmenován premiérem. Do rukou prezidenta složil slib, odevzdal seznam ministrů a na oplátku získal příslib brzkého jmenování vlády. Idyla. Tedy skoro.
Mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem přetrvává jeden spor, který zatím nemá řešení. Jeho jádrem je ministerský post pro Filipa Turka. Tento spor se nyní – přinejmenším na pár týdnů – dostal do jakési „zamrzlé“ fáze.
Prezident Pavel se s Turkem dosud nepotkal – všichni ostatní adepti na ministerské funkce na Hradě byli. Jméno hranatého politika nakonec chybí i na seznamu ministrů, který premiér Babiš odevzdal prezidentovi. Ministerstvo životního prostředí, původně Turkovi přislíbené, má dočasně řídit šéf Motoristů Petr Macinka souběžně s rezortem zahraničí. To jsou signály, které silně mluví o tom, že Pavlův odpor slavil úspěch a Filip Turek je jako adept na ministra ze hry.
Na druhé straně Motoristé stejně silně opakují, že jde o dočasný stav, že příčiny absence Turka na Hradě jsou čistě zdravotní, na nominaci se nic nemění a influencer na ministerstvu nakonec usedne, jen co se zotaví. Stejné je i stanovisko koaliční rady, v níž zasedají zástupci ANO, SPD a Motoristů. Z tohoto pohledu se hradní výhra nad Turkem jeví spíš jako dílčí, umožněná „příhodně“ načasovanými Turkovými potížemi se zády. Bylo by hezké říci, že Turkova zablokovaná záda odblokovala politickou situaci, ale neplatí to tak docela.
Oficiální jmenování Andreje Babiše premiérem znamená v tomto sporu dvě zdánlivě protichůdné věci. Jednak oslabení pozice prezidenta Pavla a jednak to, že spor se může táhnout ještě docela dlouho - navzdory tomu, že podle Petra Macinky by mělo být o Turkovi jasno do hlasování o důvěře nové vládě, tedy řádově do měsíce.
Prezident jmenováním Babiše předsedou vlády v povolební partii v podstatě dohrál. Zatímco před jmenováním premiéra je jeho pozice v jednáních silná, při jmenování ministrů už mu ústava ukládá spíše ceremoniální roli. Pokud Babiš Turka navrhne, prezident je povinen ho jmenovat. Ledaže se rozhodne překročit dosavadní ústavní mantinel a vrhnout se s Babišem do kompetenčního sporu před Ústavním soudem.
Zajímavé je srovnání s minulým obdobím. Před čtyřmi lety čerstvý premiér Petr Fiala silnými výroky a hrozbou kompetenční žaloby donutil prezidenta Miloše Zemana ke jmenování Jana Lipavského ministrem zahraničí - a že se do toho Zemanovi opravdu nechtělo. Dnes trochu absurdně vyhrožuje kompetenčním sporem prezident premiérovi, přesněji řečeno Petr Pavel se nechal slyšet, že případný spor před ústavními soudci by mohl být „užitečný“. Zatímco Babiš opakuje, že o podobný spor nestojí.
Jak to celé dopadne, nevíme. Ale Turkova indispozice a jeho vynechání z hradních konzultací i seznamu ministrů otevřely prostor k tomu, aby se spor vlekl. Dokud se zdálo, že spor o Turka je překážkou ke jmenování vlády, existoval tlak na co nejrychlejší řešení. Nyní tento tlak povolil - vláda bude jmenována v pondělí, Andrej Babiš stihne odjet na jednání Evropské rady, po čemž podle všeho bezmezně toužil, a Filip Turek se ocitne na vedlejší koleji.
Spor má přitom několik snadných řešení, každý z aktérů má v rukách nějaké.
Turek sám by mohl projevit soudnost a přestat usilovat o křeslo, na něž nejenom nemá kompetenci, ale v němž ho především zjevně nechce ani hlava státu, ale ani premiér. Případně by si politické náklady takové tvrdohlavosti mohli uvědomit Motoristé.
Andrej Babiš může spor v jeho momentální fázi ukončit, pokud Turka oficiálně navrhne jako ministra. Tím by přehrál míč na stranu prezidenta, který by se musel buď podvolit, anebo posunout celou věc do oficiálního sporu před Ústavním soudem.
A prezident Pavel by mohl spor ukončit, pokud by uznal, že Motoristé jeho tlaku už částečně ustoupili, když Turka přesunuli z čela diplomacie na rezort životního prostředí. A že už to samo o sobě je vítězství, které vzhledem ke skutečným prezidentským pravomocem není vůbec samozřejmé.
Jenže zatím se zdá, že couvnout nehodlá nikdo. A tak se z celé věci stává válka nervů, která může trvat skoro libovolně dlouho.
