Článek
Ještě nevíme, jak skončí příběh Jordana Bardelly, ale hodně napoví pařížský odvolací soud. Ten 7. července rozhodne v případu Marine Le Penové, která loni dostala za údajnou zpronevěru evropských peněz zákaz výkonu veřejné funkce na pět let.
Pokud by soud podržel původní verdikt, znemožnilo by jí to ucházet se o post francouzské prezidentky ve volbách v příštím roce. V takovém případě, jak zní jejich dohoda, by na nejvyšší funkci ve státě za stranu Národní sdružení kandidoval její nynější předseda Bardella.
Rozhodně by nebyl bez šance. Pokud je jeho jméno zařazeno do průzkumu, poráží uchazeče z ostatních stran jak v prvním, tak v rozhodujícím druhém kole. A jakoby v předtuše klíčového rozhodnutí se teprve třicetiletý muž, který vyrostl na přistěhovaleckém předměstí Paříže a celý svůj dospělý život strávil v zákrytu Le Penové, vydal na spanilou jízdu po Evropě. Tento týden byl v Polsku, jel k běloruské hranici – migrace je hlavní téma jeho strany –, přijal ho polský prezident a v následujících měsících se chystá do Pobaltí.
Ale i kdyby bylo Bardellově mentorce nakonec umožněno kandidovat, on sám nic neztratí. V případě vítězství ve volbách by ho Le Penová jmenovala francouzským premiérem; tak to řekla. Zapracovat na svém mezinárodním kreditu má tak pro politika smysl, a i proto dal před cestou do Polska rozhovor evropskému serveru Politico o tom, jak vidí svět. Řekl v něm věci, které jsou podstatné také pro nás.
Má mě ráda, nemá mě ráda
Nejprve jedno uklidnění pro každého, kdo poslední čtyři roky neprospal: Bardella se přihlásil, na stránkách ostře sledovaného média, ke kritikům Putinova Ruska.
„Rusko prezidenta Putina představuje mnohostrannou hrozbu,“ uvedl ve zmíněném rozhovoru. V Polsku před běloruskou hranicí pak dodal, že se „bezpochyby nacházíme uprostřed ruské hybridní války proti Evropě“, a pokud by došlo k napadení člena NATO Ruskem, „Francie samozřejmě dostojí svým spojeneckým závazkům“.
Nelze očekávat, že se Francie na čele s Bardellou stane šprtem evropské pomoci Ukrajině. On i Le Penová dlouhodobě odmítají například vyslání francouzských vojáků do země a i tohle politik v Polsku zopakoval. Ty tam jsou ale časy, kdy se Le Penová fotila na volební plakátky po boku s Putinem a ruského vládce označovala za „naději pro Evropu“.
Zřejmě nejpodstatnější vzkaz, který možný příští lídr Francie vyslal do okolí, byl zabalený do kritiky evropského rozpočtu. Podle Bardelly do něj Francie platí „prostě moc“, a pokud se Národní sdružení ujme vlády, bude usilovat o snížení částky. „Chceme vrátit zpět peníze francouzských občanů,“ řekl politik. „Zaslouží si takový přístup, zejména v čase krize.“
Bardella uvedl, že Francie posílá ročně 12 až 15 miliard eur do Bruselu. Ve skutečnosti, po odečtení dotací pro francouzské zemědělce, je čistý příspěvek země výrazně nižší, okolo sedmi až devíti miliard. To ale nakonec není to nejpodstatnější.
Bardella v rozhovoru především připomněl, kým je. Tedy politikem, který voličům prodává iluzi Francie coby soběstačného ostrova uprostřed oceánu. Nikoho nepotřebuje, a pokud s někým interaguje, je to z milosrdenství.
Nic není dál od pravdy. Francie coby bohatý zakládající stát Unie platí do společného rozpočtu víc, než z něj dostává, ale z dobrých důvodů. Šedesát procent obchodu země se odehrává s ostatními členy EU, Francie vede žebříček států s nejvyšším množstvím zahraničních investic v Evropě i proto, že je jednou ze vstupních bran na vnitřní trh, o napojení francouzských farmářů na dotační řetězec Unie už byla řeč.
Navzdory tomu Bardella hlásá, že jeho země udělá nejlépe, když se zamkne u sebe doma a zhasne.
Dluží Čechům odpověď, sorry jako
Pokud vám to něco či spíše někoho připomíná, tušíte správně. Také Andrej Babiš chce všechno pro „naše lidi“ a nic pro ty druhé. Celé vládní prohlášení Babišovy koalice je manifestem národního sobectví.
Problém nacionalistické politiky je, že její recepty mohou krátkodobě fungovat pro domácí voliče, ale nefungují pro nikoho jiného. Ostatním buď nepřinášejí nic, nebo je přímo poškozují.
Příklad? Když dostal Bardella dotaz, kde chce tedy šetřit, samozřejmě nezmínil domácí farmáře. Zmínil kohezní projekty EU a program SAFE, když bude bez účasti Francouzů.
O co jde? V prvním případě o peníze do chudších regionů dominantně ve střední a východní Evropě, tedy včetně Česka. Jakákoli česká vláda považovala zachování těchto dotací za svoji prioritu ve vztahu k EU. Nejinak postupuje Babišův kabinet teď, kdy se začal vyjednávat nový evropský rozpočet.
SAFE je unijní půjčka na nákup vojenského vybavení a vláda se do ní zrovna tento týden zapojila – z EU by tak Česko mělo čerpat zhruba 50 miliard korun na nákup tanků Leopard a další položky (bez účasti Francouzů). Kdyby byl Jordan Bardella už u moci, dost možná by bylo obojí ohrožené.
Andrej Babiš se na půdě Unie spojil právě s lepenovci. Frakci Patriotů pro Evropu, kam patří také hnutí ANO (a Motoristé), předsedá sám Bardella a Národní sdružení je v ní dominantní silou. Šéf české vlády proto dluží občanům této země odpověď na jednoduchou otázku: Jaký přesně budou mít užitek z jeho paktu s francouzskými nacionalisty, kteří kvůli ochraně „svých lidí“ klidně půjdou proti zájmům Česka?
