Článek
Po svém výroku o „deratizaci parazitů“ na ministerstvech řízených Motoristy sobě si Filip Turek vysloužil další várku titulků. Tentokrát šlo o informaci, že se v sobotu omluvil, a to konkrétně úředníkům, které ale prý na mysli neměl.
Protože vládní zmocněnec pro Green Deal použil výjimečně hrozivá slova, stojí za to jeho následnou „omluvu“ ještě rozmontovat s elektronickou tužkou.
„Všem úředníkům ministerstev se omlouvám, pokud se jich to dotklo.“
Za prvé. Byla to typická ukázka takzvané podmíněné omluvy, vyjádřené podmínkovou vedlejší větou uvozenou spojkou „pokud“. V politice není figura tohoto typu - „omlouvám se, jestli to někomu vadilo“ - výjimkou. Pracoval s ní Andrej Babiš po výroku o koncentráku v Letech (2016), Jana Maláčová po srovnání covidu s druhou světovou válkou (2021) nebo Marian Jurečka po večírku na ministerstvu v den střelby na univerzitě (2024).
Podmínka ale hodnotu omluvy významně snižuje. Cenná omluva by měla vyjadřovat i bezpodmínečné uznání chyby nebo alespoň vztah mezi omluvou a sebereflexí. Neměla by působit jako zdvořilostní fráze („omlouvám se, jestli vás ruším“) ani jako alibi (v tramvaji: „pokud jsem vám dupnul na nohu, tak se omlouvám“).
Psychologové výslovně varují před používáním podmíněných omluv v partnerských vztazích. „Jestli jsem tě tím nějak dotkl/a, tak (teda) promiň.“ To spíš než jako omluva zní jako vyděračský pokus o žehlení situace a smír.
Stejně tak když k omluvě sahá politik, měl by ji pronášet bez podmínkových vět. Cesta vede například přes nahrazení slova „pokud“ slovem „protože“.
Za druhé. Inkriminovaný výrok Filipa Turka zněl: „Na těch našich resortech, které máme čtyři, je stále nalezlých plno, řekněme progresivistických, levicových, někdy zelených, někdy různých jiných parazitů a my jsme se rozhodli je postupně deratizovat. Deratizování parazitů, myslím si, že nám jde poměrně dobře.“
Podle Turka, jak ex-post prohlásil, nejde o „úředníky“, ale o „aktivisty, kteří sají peníze vás všech (naopak poškozují práci našich skvělých úředníků) přes neziskovky schované pod ministerstvy a za ony prostředky nám všem škodí“. Protože Turek hovořil o resortech v množném čísle, týká se jeho hrozba „plna parazitů“ nejen životního prostředí, kam dochází jako zmocněnec, ale také kultury, zahraničí a všudypřítomné zlo je detekováno i kolem několikačlenného týmu ministra pro sport, prevenci a zdraví.
Pobouření vyvolala hlavně pochopitelná interpretace, že Turek mluvil o „deratizaci“ v řadách ministerských úředníků. Ale i když ji Turek popírá, a přidává podmíněnou omluvu, na nepřípustném slovním násilí to nemění vůbec nic. Tím, že deratizační étos údajně nemíří na kmenové státní zaměstnance, z toho Turek opravdu nevybruslí.
I proto, že chybí jakékoli vodítko, kdo podle samozvaných motoristických deratizérů patří do skupiny A nebo B. Jak mají zaměstnanci, spolupracovníci nebo kdokoli jiný spojený s Ministerstvem kultury nebo Ministerstvem zahraničí rozpoznat, jestli jsou shledáni způsobilými, anebo se na ně nahlíží jako na parazity? Fuj.
Za třetí. Filip Turek není první, kdo si zahrává s „parazity“. Stínový ministr ČSSD Jan Mládek sice v roce 2013 nebyl zdaleka tak přímočarý, když se vyjádřil, že živnostníci „parazitují na zaměstnancích“. A musel se omlouvat, ne jednou, a jeho živnostníci-paraziti se s ním táhli po zbytek politické kariéry.
„Parazitem“ nazval Andrej Babiš v roce 2023 tehdejšího ministra pro evropské záležitosti Martin Dvořáka. To bylo v rozčileném projevu ve Sněmovně a invektiva mířila na konkrétního politika, ne na skupinu občanů - ale jako příspěvek ke zhrubnutí politiky se počítá také.
Filip Turek ale udělal něco, co by ty před ním ani nenapadlo, a v přirovnání pokročil dál. Řekl, co se s parazity dělá.
Turkovo „upřesňování“, koho měl příměrem o deratizaci parazitů na mysli, není o nic méně hrozné jako to, co řekl před tím. Byla by chyba spokojit se s tím, že neútočil na úředníky, ale „jen“ na aktivisty, takže „jen“ pokračoval ve známé rétorice Motoristů a „mluvil k jejich voličům“.
Turek, potažmo jeho podporovatel a předseda strany Petr Macinka, by se prostě měl omluvit všeobecně a vzít svá slova zpět. A všechno, co se týká „hubení“, si jednou provždy zakázat. V demokratickém právním státě bezpodmínečně.
