Ratifikaci smlouvy s Vatikánem nyní nelze dokončit, rozhodl Ústavní soud

Problematickými body smlouvy s Vatikánem jsou podle Ústavního soudu zpovědní tajemství a přístup k církevním archivům. Oba články jsou v rozporu s neutralitou státu a zákazem diskriminace, konstatoval soud. Ve zbytku je smlouva v pořádku.

Smlouvu v říjnu 2024 podepsali tehdejší premiér Petr Fiala (ODS) a státní sekretář Svatého stolce kardinál Pietro Parolin, poté ji odsouhlasila Poslanecká sněmovna a Senát. Prezident ji zatím k podpisu nedostal, na její adresu nicméně vyjádřil pochybnosti. Takzvaný konkordát (mezinárodní smlouvu uzavřenou mezi Svatým stolcem a jiným státem) podle Hradu narušuje výchozí ústavní principy Česka jako svrchovaného, sekulárního a republikánského státu.

Návrh na posouzení smlouvy pak podala loni v březnu skupina senátorů v čele s Václavem Láskou (SEN 21) a Adélou Sucharda Šípovou (dříve Piráti) s advokátem Pavlem Uhlem. Poukázali na nevyváženost smlouvy v neprospěch Česka. „Smlouva, která obsahuje závazky jen jedné strany vůči druhé, a obráceně nikoli, vlastně ani není smlouvou,“ uvedl tehdy Láska.

Návrh smlouvy podle senátorů představuje rozpor s principem svrchovanosti, principem rovnosti a zákazem vazby státu na výlučnou ideologii nebo na náboženské vyznání. Vystává prý otázka, zda smlouva nezvýhodňuje katolíky oproti členům jiných církví.

To ale není podle Cyrila Svobody, exdiplomata a zastánce smlouvy s Vatikánem, pravda. „Platí potom princip přiměřenosti a ten říká, že to, co se přiznává katolické církvi, se musí přiznat i všem ostatním registrovaným církvím ve vyšším stupni registrace. Tedy získá to například i Českobratrská církev evangelická, bude mít stejnou garanci,“ poznamenal pro redakci.

Výtky se týkaly především institutu zpovědního tajemství v souvislosti s účinným vyšetřováním. Smlouva počítala s tím, že se obdobně vztahuje na pastorační pracovníky. Například oběti zneužívání v církvi už několikrát vyjádřily obavu, aby nebylo využíváno ke krytí těchto činů.

Podle smlouvy „Česká republika uznává zpovědní tajemství“, a to bez dalšího upřesnění. Ústavní soud dnes uvedl, že smlouva poskytuje katolické církvi privilegovanou a bezvýjimečnou ochranu zpovědního tajemství, zatímco u jiných církví je ochrana obdobných práv limitovaná, stejně jako v případě advokátní mlčenlivosti.

„Smysl zpovědi je v tom, že ten, kdo se zpovídá musí mít jistotu, že to kněz na něj nevyzradí. Církev to takto má 2026 let a ví, že člověk potřebuje rozhřešení. To dostane ve chvíli, kdy dojde k vyznání a už ví, že se tím nebude nikdy nikdo zabývat . To je smysl svátosti,“ vysvětlil Svoboda. Proto církev podle něj jasně říká, že kněz nesmí zpovědní tajemství nikdy vyzradit. „I kdyby v zákoně bylo cokoli. Církev by narušila jeden z pilířů toho, proč vlastně existuje,“ dodal.

Další sporný bod smlouvy říká, že církevní právnické osoby dají k dispozici badatelům své kulturní dědictví, ovšem za podmínek, které si samy stanoví. Dostávají tak silný nástroj, jak své dokumenty či archiválie nezpřístupnit, uvedl soud.

Soudci se smlouvou s Vatikánem zabývali déle než rok, nález se nerodil snadno. Původního soudce zpravodaje Milana Hulmáka nahradil Zdeněk Kühn. Předseda soudu Josef Baxa už dříve uvedl, že jde o mimořádně komplikovanou problematiku.

Soudce zpravodaj Kühn rovněž zdůraznil, že Česko je sekulárním státem nikoli náhodou, ale jako výsledek historické zkušenosti. Stát je podle něho založený na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na ideologie ani na náboženství.

O souladu mezinárodních smluv s ústavním pořádkem rozhoduje ÚS výjimečně, v minulosti vedl dvě podobná řízení, obě se týkala Lisabonské smlouvy o EU. Tehdy rozhodl, že smlouva, která reformovala unijní instituce a rozhodovací mechanismy, je v souladu s ústavním pořádkem a její ratifikaci lze dokončit.

Bývalý premiér Petr Fiala (ODS), jehož vláda a strana smlouvu velmi prosazovala, respektuje rozhodnutí Ústavního soudu. „Je to ale škoda, stálo to velké úsilí a celé týmy právníků a diplomatů pracovaly na tom, aby smlouva dobře sloužila české společnosti,“ uvedl Fiala pro ČTK.

Lítost vyjádřil i předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda. „Je mi líto, že Ústavní soud přistoupil na příliš pozitivisticky výklad Ústavy v rozporu s celosvětově uznávanou tradicí, na kterou odkazuje preambule Ústavy. V zemi svatého Jana Nepomuckého je tento výklad opravdu hluboce ahistorický,“ sdělil Seznam Zprávám. Jedná se podle něho o velmi nešťastně promarněnou příležitost mít po dlouhých letech upravené vztahy se Svatým Stolcem. „Nic jiného než respektovat toto rozhodnutí mi ovšem nezbývá,“ uzavřel.

Šéf lidovců Marek Výborný pro redakci uvedl, že nález ústavního soudu jeho strana respektuje, ačkoli lituje, že snaha o nastolení důstojného vztahu vzájemného respektu mezi těmito dvěma subjekty nenajde naplnění. „Jsme si jisti, že tento nález neohrozí dobrou spolupráci mezi státem a církvemi zvláště v oblasti zdravotnictví, sociálních služeb, péče o kulturní dědictví a školství. Stejně tak neznamená ani omezení garance náboženské svobody,“ řekl Výborný.

Neočekává, že se v příštích letech otázka smluvního vztahu ČR a Svatého stolce vyřeší. „Ale ale jako KDU-ČSL jsme k dispozici podpořit taková jednání. Společný zájem ČR a Svatého stolce na prosazování hodnot jako je lidská důstojnost, spravedlnost či mír zcela jistě trvají i nadále,“ dodal.

Svatý stolec ve smlouvě s ČR zaručoval, že hranice arcidiecézí a diecézí budou respektovat české státní hranice. Česko garantuje svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, právo odmítnout vojenskou službu z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání a právo přijímat duchovní a pastorační péči v sociálních či zdravotních zařízeních, armádě i věznicích.

Byť jsou vztahy mezi Českem a Vatikánem zdravé a funkční, skvrny se objevily i v minulosti. Československá první republika, ostrá proti tradici rakouského klerikalismu, se s Vatikánem  dohodla na stručné úmluvě až v roce 1928. Takzvaný modus vivendi, který nikdy nenahradila definitivní mezinárodní smlouva, platil de facto až do roku 1950. Tehdy komunistický režim po zahájení procesů s vysokými církevními představiteli vyhostil papežského nuncia a přerušil s Vatikánem diplomatické styky.

Po pádu komunismu pak Československo a Vatikán obnovily diplomatické styky v roce 1990 na úrovni velvyslanectví, respektive apoštolské nunciatury, a do Prahy se po čtyřiceti letech vrátil apoštolský nuncius.

Parlament se smlouvou s Vatikánem zabýval už v roce 2003 a tehdy ji neschválil s odůvodněním, že smlouva byla nevýhodná a narušovala rovnoprávnost církví. Zpovědní tajemství v tehdejším návrhu smlouvy nebylo.

Obdobnou smlouvu s Vatikánem má přes šedesát států, včetně 25 evropských.

Článek jsme rozšířili v celém rozsahu.