Článek
K významným aktivitám politiků nové vládní garnitury patří vylepšování trestního zákona. Jde například o: Neplacení výživného. Přidávání omamných látek do pití. Týrání zvířat. Intoxikované řidiče. Distribuci drog. Kratom a spol. Pyrotechniku na stadionech. Nepromlčitelnost vražd.
Společným jmenovatelem postupně padajících návrhů je přísnost. Sazby mají být přísnější, respektive trestat se mají i věci, které doteď pod paragrafy nejsou.
Nedá se tvrdit paušálně, že je to dobře, nebo špatně. Každopádně v tom kromě „více trestání“ není patrný nějaký systém.
Když si na tu tvůrčí dílnu - u poslaneckých návrhů postrádajících odbornou oponenturu - postěžovala Advokátní komora, ministr za ANO Jeroným Tejc opáčil, že advokáti prostě jen kopou za své klienty. Možná ano (Tejc o tom něco ví, je sám členem komory s pozastavenou činností). Ale i tak platí, že námitka právníků vůči volnému seriálu nápadů, co dalšího ještě zpřísnit, je věcně správná.
Zatím poslední zpřísňovací zákon, který se objevil tento týden, se od těch předchozích v jedné podstatné věci liší. A že jde o špatný nápad, se říct určitě dá.
Týká se vyhošťování cizinců, pravomocně odsouzených za trestný čin. Ministr spravedlnosti chystá návrh, aby trest vyhoštění byl povinný v případě vyjmenovaných skutků se sazbou od tří let výše. Má jít o vážné, hlavně násilné zločiny.
Návrh nespadl z nebe. Rozvíjí vládní program a jeho populistickou proklamaci „nebudeme tolerovat trestnou činnost cizinců“. Populistickou proklamaci proto, že takovou samozřejmostí není třeba bít se v prsa. Vždyť jakákoli vláda, která by trestnou činnost - a nejen cizinců - tolerovala, by se přece musela poroučet. Už jen proto, že ministři by tolerancí zločinu porušovali svůj ústavní slib.
Konkrétněji programové prohlášení slibuje „zajistit rychlé a důsledné vyhošťování pachatelů trestných činů z území České republiky“. A o „zajištění“ se teď pokouší ohlášená Tejcova novela trestního zákoníku, posvěcená koaliční radou.
Obrázek cizince
Policejní statistiky nenapovídají, že by násilná kriminalita cizích státních příslušníků byla na vzestupu. Podíl cizinců na zločinnosti setrvává kolem dvanácti procent, to je lehce nad podílem cizinců v populaci a v Evropě jde spíš o nižší číslo. Většina trestných činů, které páchají lidé se zahraničním pasem, patří k těm lehčím, jako je ohrožení pod vlivem návykové látky nebo krádeže v obchodech.
Kriminalita je problém. Kriminalita českých občanů je problém. Kriminalita cizinců je problém. Ale jen tu poslední prezentuje vláda jako hrozbu en bloc. Cizince instrumentalizuje jako potenciální zdroj nebezpečí, které svými opatřeními odvrátí.
Samozřejmě, že cizinci se - jako v každé zemi - vyskytují také v podsvětí, i mezi zloději a krutými násilníky. Ale pokud jde o kriminalitu, stereotyp cizince nemíří jen k „členům gangu“, ale také k obrázku „bezprizorního migranta“ nebo „námezdního dělníka bez zázemí“.
Propojit vyhošťování cizinců se zjednodušeným, předsudečným obrázkem cizinců je v jazyce populistů adekvátní a pro řízení státu a společenskou soudržnost zhoubné. (Za plakát na Václaváku trestně stíhaný Tomio Okamura v úterý po koaličním jednání sdělil, že sám byl „pro mnohem přísnější variantu návrhu.“)
Méně stereotypní obrázek cizince musí zahrnovat i ty, kdo v Česku žijí poklidně léta a maximálně tak platili pokutu za parkování. Ale co se vybaví, když je řeč o vyhošťování, poslanci SPD Radku Kotenovi? „Lidé, kteří sem nejdou pracovat a nejdou tu žít řádným způsobem, ale jdou sem páchat trestnou činnost, tak by tady s námi neměli být.“ Tohle ale není na první dobrou „cizinec“. Stejně jako Kotenovo „my“, se kterými „jsou cizinci tady“, neobsahuje jen samé slušné Čechy jako polena. Žijeme tu všichni pohromadě, jak umíme.
Soudce nemá co soudit
Ministr Tejc řekl, že zákon o vyhošťování „bude samozřejmě platit plošně“. Jako by šlo o nějaký algoritmus: pachatel rovná se jízdenka za hranice, takzvaně tam, odkud přišel.
Představa, že cizinci spáchavší vážné trestné činy budou vyhošťováni automaticky, vypadá velmi prostě. Pár praktických „drobností“ ji ale komplikuje. V demokratickém právním státě nejdou pominout.
Mluvíme o pachatelích zločinů. Ale i při jednání s nimi se musí brát v potaz právo a lidskost. Dejme tomu, že pachatel žije v Česku i s rodinou. Vystěhovat ho tisíc kilometrů daleko může být v důsledku nemilosrdné vůči těm, kdo nic neprovedli.
Podrobnosti vládního návrhu zatím nejsou známy. Ale jestli má vyhošťování akceptovat náležitá pravidla, včetně českých zákonů a mezinárodních smluv, nemůže být zcela automatické a plošné. Výjimky, které dnes vyjmenovává trestní zákon, musí zůstat. Včetně té, že vyhoštění nesmí být „nepřiměřeným zásahem do soukromého nebo rodinného života pachatele“.
A kdo to posoudí? Pochopitelně ne koaliční dohoda ani schválený algoritmus, ale člověk. A jsme u hlavní vady návrhu, tak jak byl představen: o vyhoštění nemá rozhodovat soud, ale paragraf schválený vládou a vládní většinou. Soudce je najednou navíc. Ve skutečnosti by v trestní věci rozhodoval jen napůl, protože trest vyhoštění bude daný předem.
Teď se v zákoně píše, že soud vyhoštění udělit „může“, s dovětkem, že ho „zváží“ zejména ve vyjmenovaných případech, které asi zhruba odpovídají těm, o kterých bude řeč v Tejcově novele. Doteď soud rozhoduje „s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu“. Napříště by mohl (a musel) jen kouknout na paragraf, kterým se obžalovaný provinil, a když bude dost závažný, soud, nebo spíš „soud“, akorát podepíše předem daný přísný vyhošťovací verdikt.
Okamura s bezelstnou, nebo snad nehoráznou otevřeností po koaličním jednání shrnul: „Dnes to automatické není, dnes mají soudy volbu. My bychom chtěli, aby musely vyhošťovat cizince, kteří tady páchají trestnou činnost.“ Ještě jednou a raději se u toho posaďte: Koalice se dohodla, že soudy musí!
Šerif a soudce, i v právní tradici Divokého Západu dvě různé funkce, najednou splývají. A stačí slovo toho prvního. Soudce už nemá co zvažovat.
To je zaprvé nedomyšlenost, nejen kvůli možné škodě, napáchané vynecháním lidského faktoru. Mimochodem, trest vyhoštění se uděluje na nějakou dobu, od jednoho roku po neurčito, což by asi měl posuzovat člověk. Automat by si poradil jen v případě, že by všechna vyhoštění byla rovnou „doživotní“, protože když už přísnost, tak přísnost.
Druhá a ještě vážnější vada spočívá v tom, že najednou by nesoudil soud, ale vláda a její parlamentem schválený výnos. To je zlá představa, moci musejí zůstat oddělené a spravedlnost slepá. Z koaličních jednání ji vyveďte, prosím.
