Článek
Praha je v evropském srovnání výjimečná. Lidé různých příjmů a profesí tu žijí vedle sebe a netvoří oddělené čtvrti, jak je běžné v řadě západoevropských metropolí. Odborně se tomuto fenoménu říká rezidenční segregace a Praha patří k městům s její nejnižší mírou na kontinentu. Nejnovější analýza Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), která sleduje vývoj od roku 2001, ale ukazuje posun. Pokud se v Praze někdo začíná vydělovat do vlastních lokalit, nejsou to sociálně slabší skupiny. Jsou to ti nejbohatší.
„Praha je stále městem, kde se lidé různých profesí a příjmů přirozeně potkávají v každodenním životě. To je z hlediska správného fungování města velmi důležité. Nevznikají rozsáhlé izolované ostrovy jedné skupiny, přesto sledujeme, že některé rozdíly se postupně zvětšují,“ upozorňuje ředitel IPR Ondřej Boháč.
Promíchanost obyvatel je přitom jedním z klíčových znaků zdravého města. Vedle sebe bydlí lidé zaměstnaní ve službách, administrativě i ve vysoce kvalifikovaných profesích. Když se tyto skupiny od sebe výrazně oddělí, dopadá to podle odborníků nejen na jednotlivé obyvatele, ale i na fungování města jako celku.
„Z hlediska městského plánování a bytové politiky je klíčové podporovat sociálně různorodé prostředí. K tomu přispívá zejména dostupná bytová výstavba v různých částech města, vyvážený mix funkcí i typů bydlení nebo důraz na kvalitu veřejného prostoru a občanské vybavenosti napříč čtvrtěmi,“ doplňuje Boháč.
Jiná Paříž i Londýn
Rozdíl oproti západní Evropě je výrazný. V českých městech je koncentrace sociálně slabších skupin i přistěhovalců dlouhodobě nižší a rozsáhlé homogenní čtvrti zde nevznikají.
Opačný příklad nabízí Paříž. V jejím širším okolí, zejména v departementu Seine-Saint-Denis na severovýchodě metropole, se dlouhodobě soustřeďují nízkopříjmové domácnosti i přistěhovalci. Podobně je na tom Londýn, kde některé skupiny obyvatel žijí ve výrazně homogennějších částech města.
Obecně platí, že míra segregace roste směrem na západ a sever Evropy. Důvodem je historický vývoj měst i fungování trhu s bydlením, které v některých případech vedly ke vzniku rozsáhlých sociálně jednolitých čtvrtí.
Data nejnovější studie IPR potvrzují, že segregace v Praze zůstává nízká. Pomalu ale roste, a to zejména u takzvaných okrajových tříd: nejchudších a nejbohatších.
Sociálně slabší skupiny se sice soustřeďují do určitých lokalit, uzavřená ghetta ale nevznikají. Jde o části sídlišť nebo okraje průmyslových areálů: Černý Most, sever Horních Počernic, části Libně a Vysočan. Je tu vyšší podíl lidí s nižším vzděláním, vyšší nezaměstnanost, častěji zde žijí cizinci s nižším socioekonomickým statusem. Tyto čtvrti ale zůstávají prostupné a funkčně pestré.
Jinak je tomu u nejvyšších příjmových skupin. Ty se stále častěji stahují do novější rezidenční výstavby: Jinonice (Pod Vidoulí), Hrdlořezy (Zelené město), oblast Holešovického přístavu. Právě zde analýza nachází nejvýraznější koncentraci vysokopříjmových obyvatel.
Tyto čtvrti mají několik společných znaků: Převažují mladší rodiny, obyvatelé mají nadprůměrné vzdělání, nezaměstnanost je minimální a převládá vlastnické bydlení. Jsou atraktivní i pro cizince s vyšším socioekonomickým statusem. Na rozdíl od tradičních pražských čtvrtí ale mohou mít slabší veřejnou vybavenost a horší prostupnost. Právě zde se totiž objevují uzavřené rezidenční areály.
Neprůchozí areály, takzvané gated communities, jsou pozůstatkem doby, kdy plánování nových čtvrtí nebylo koordinované. „V současnosti je však veřejný zájem zajištěn - kromě průběžné práce IPRu - také díky plánovacím smlouvám, které zajišťují dohodu v území mezi městem, městskou částí a soukromým investorem,“ poznamenává Petr Hlaváček, náměstek primátora pro územní rozvoj. Prostupnost území má podle něho chránit také nový Metropolitní plán.
Urbanisté přesto tyto areály vnímají jako riziko. Narušují přirozené fungování města a omezují kontakt mezi různými skupinami obyvatel.
Střední třída drží město pohromadě
Zmiňovaná analýza přináší i zajímavé zjištění o roli vyšší střední třídy. Ta tvoří významnou část pražské populace a soustřeďuje se v tradičně atraktivních čtvrtích: v Dejvicích, na Letné, na Vinohradech. Jsou to oblasti s kvalitní občanskou vybaveností, dobrou dostupností a vysokou hustotou zalidnění. Převažuje nájemní bydlení a probíhá zde takzvaná gentrifikace, tedy proces, při němž příchod movitějších obyvatel postupně proměňuje charakter dosud méně prosperujících čtvrtí.
Vyšší střední třída tak funguje jako pojivo města: není izolovaná, ale zároveň vykazuje určitou míru koncentrace.
Podobný obraz nabízí zázemí metropole. Segregace v Pražské metropolitní oblasti zůstává rovněž nízká, rozdíly jsou ale o něco výraznější. Vyšší příjmové skupiny se častěji stěhují do příměstských obcí: Černošic, Dolních Břežan, Jesenice, Zdib. Vznikají zde rezidenční lokality s rodinnými domy, kde se soustřeďují spíše bohatší domácnosti. Sociálně slabší skupiny se naopak objevují v menších obcích s průmyslovými areály nebo ve větších městech regionu, jako jsou Kladno, Neratovice, Beroun či Benešov.
