Hlavní obsah

„Slovákům to nevadí.“ Čtenáři diskutují o tom, jestli si Češi přivlastnili vlajku

Foto: Shutterstock.com

Československá vlajka byla opuštěná, volně k dispozici, píší čtenáři.

Přivlastnili si Češi po rozdělení společného státu neoprávněně československou vlajku? A nezneužívají ji síly na okraji politického spektra? Čtenáři v diskuzi píší, co pro ně znamenají státní symboly.

Článek

Dnes je česká státní vlajka nejen oficiálním symbolem státu, ale slouží i jako identifikační kód pro sportovní fanoušky či demonstranty nejrůznějšího přesvědčení. Státní symbol, který je sice dnes neodmyslitelně spojený s Českou republikou, přitom dříve náležel jiné zemi – Československu.

„Vlajka Československa patřila k takzvaným státním symbolům, stejně jako státní znak nebo hymna, a dohoda v druhé polovině roku 1992, před rozdělením Československa, byla taková, že žádný z nástupnických států (tedy ani Česko, ani Slovensko) ty stávající symboly nepřevezme,“ vysvětluje historička umění Milena Bartlová.

Čtenáři, kteří se zapojili do diskuze pod článkem, se většinou ohrazují proti výkladu, že by si Češi vlajku přivlastnili. Jiní však s historičkou souhlasí a k tématu vlastenectví mají co říct i Moravané: „Dovolím si býti Moravanem a občanem České republiky. Ale má země se jmenuje Morava,“ píše například Zdeněk Menšík.

Nejzajímavější příspěvky z diskuze zpracovala redakce Seznam Zpráv do Fóra čtenářů.

Nikola Alice Hurychová: Vlastenectví nemusí znamenat, že jsme lepší než ostatní, že se vymezujeme vůči cizincům nebo že bezmyšlenkovitě fandíme vlastnímu týmu. Může znamenat, že nám záleží na zemi, ve které žijeme, na stavu naší demokracie, na veřejném prostoru, na fungování institucí a na tom, co tu zanecháme dalším generacím. Jestli jsme vlastenectví přenechali nacionalistům, možná je čas vzít si ho zpátky.

Přijde mi příznačné, že i diskuse o československé vlajce, která přímo vybízí k zamyšlení nad národní identitou, se často zasekne na tom, komu symbol patří. O národní identitě se mluví hlavně tehdy, když je potřeba se vůči někomu vymezit. Mnohem méně už nás zajímá, co vlastně sdílíme a co nás jako společnost spojuje. (redakčně kráceno)

  • Moris Réman (reaguje): Já bych řekl, že pro většinu lidí není vlastenectví dávno téma, které by potřebovali denně oprašovat, protože mají úplně jiné starosti, ale i radosti. Udržovat veřejný prostor a funkčnost našich institucí nepotřebujeme kvůli nějakému češství, ale abychom vůbec nějak někde obstojně přežili.

Václav Pinkava: Z puntičkářsky právnického pohledu byla dohoda o rozdělení státu úderem půlnoci nezavazující pro nově vzniklé „suverénní“ státy. Československá vlajka byla tedy opuštěná, jakožto grafický útvar nevyužitá, volně k dispozici. V Bratislavě po ní nadšenci šlapali. Mohl se jí chopit třeba nějaký ostrovní stát v Tichomoří. Češi se zachovali filutantsky šikovně, vedeni rozumem. Vlajku si neponechali, nýbrž si zvolili novou, tu předchozí napodobující.

Václav Kozák: Mnozí píšou, že vlajka zůstala Česku logicky. Ztotožňujeme se s ní sice asi skoro všichni, ale logicky určitě ne. Nástupnické státy si nenechávají státní symboly předchozího státu. Současná vlajka vznikla v roce 1920 jako vlajka ČSR, nikoli jako vlajka česká. Symboly Čech a zemí českých vznikly o stovky let dříve. Proto také návrh A. Babiše na slavení „dne české vlajky“ je nesmysl. Pravdu má autorka, že ponecháním vlajky Československa se demaskuje problém s národní identitou. Až patologicky jsme se ztotožnili s Československem, umělým slepencem založeném na lži československého národa. (redakčně kráceno)

Robert Šimeček: Češi se s Československem naprosto identifikovali, nikdo ho nechtěl rozbíjet, než s tím začali někteří na Slovensku. Češi se podíleli zcela zásadním způsobem na vzniku ČSR. Je naprosto logické, že Česko má tuto vlajku a má na ni plné právo, a nemyslím si, že to Slovákům nějak moc vadí, protože pro to není žádný důvod.

Pavel Liška: OK. Ale právně došlo k rozdělení (rozpadu) ČSFR, nikoliv k odtržení Slovenska. A dobře si pamatuji, že dohoda byla taková, že vlajku ČSFR si nikdo nepřivlastní. Ani vznikající ČR. Strašně jsem se pak divil, když bez velkého humbuku a za ticha médií najednou ČR prezentovala bývalou vlajku jako svůj státní symbol. To ticho ohledně evidentního pošlapání dohody bylo tehdy zarážející.

Fórum čtenářů

Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.

Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.

Josef Miškovský: Po rozdělení Československa zůstala vlajka nevyužitá. Slovensko toužilo po nové vlastní a nikdy neprotestovalo, že si Česko nechalo původní vlajku. Je to tak už 33 let a nikomu to nevadí. Asi by bylo dobré tento stav stvrdit mezinárodní smlouvou, ale jen by se rozdmýchaly vášně.

Petr Kos: Vlastenectví vnímám jako závazek chovat se slušně k jiným a pečovat o tuhle zemi. A na to pak mohu být hrdý. Souhlasím s paní historičkou.

Alena Novotná: Myslím, že Češi si ponechali vlajku kvůli kontinuitě, že v zahraničí hned věděli, kde leží Česká republika. I v dřívějších časech o nás svět věděl a znal naši vlajku. S novou vlajkou by to byl větší problém.

Martin Mintál: Jako Slovák můžu říct, že jsem fakt za svých 43 let života nepotkal nikoho, kdo by tohle řešil, ani největší nacionalisti… Z mého pohledu se paní historička zaobírá neexistujícím problémem. Česko-slovenská vlajka podle mě tak nějak přirozeně patřila ČR jako větší zemi a mít podobné vlajky by bylo totálně nepraktické.

  • Pepa Nevrly (reaguje): Přesně tak. Jsem starší občan a s českou ani slovenskou státní vlajkou nemám problém. Ta slovenská ostatně byla použita už v roce 1939, vodorovné pruhy. Nevadí mi to. Prostě právo národů na sebeurčení. Za sebe mohu dodat, že stále mám ke Slovákům blíž než třeba k Maďarům.

Antonín Seďa: Pozor, mluvme o vlastenectví a nikoliv o nacionalismu. To je obrovský rozdíl a já osobně jsem rád za kontinuitu České republiky. Proto jak vlajku, tak národní hymnu považuji za symboly státu. Hrozně mě mrzí, že zejména sportovci a umělci si často „hrají“ i s naším znakem, dalším symbolem země. Podle zákona mohou použít velký či malý znak a ne „umělecká“ díla.

Zbyněk Kalina: Osobně jsem tenkrát měl názor, že jsme si měli nechat jak vlajku, tak název Československo. Tím vůbec nekritizuji, že Slováci se chtěli osamostatnit, mají na to právo, a to respektuji. Technicky pro mne se oddělili ze státu, který se jmenoval Československo, a vytvořili si samostatný vlastní stát. Nakonec současný premiér i jeden z ministrů je Slovák (a není to poprvé), takže proč ne také stále Československo, kromě jiných národností zde žije nemálo Slováků.

Dalibor Herman: Ta vlajka byla symbolem Československa, Československé republiky, Československé socialistické republiky, České a Slovenské federativní republiky, tedy symbolem společného státu Čechů a Slováků. Nově vzniklá Česká republika v roce 1993 si měla zvolit jinou vlajku jako symbol své státnosti.

Doporučované