Článek
Šest metrů vysoká betonová plastika Rovnováha od sochaře Josefa Klimeše se minulý pátek zhroutila u Barrandovského mostu. Praha o špatném technickém stavu tohoto monumentálního díla věděla a připravovala jeho řízené odstranění a následnou výměnu za repliku.
Klimešova vnučka Ludmila Sedlák Mojžíšová v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje několikaleté jednání rodiny s městem, jeho přístup k dílu i to, jak by měla nová Rovnováha vypadat.
Zmiňuje také, že se Praha od roku 1990 o obří plastiku nestarala. „Krátce po roce 2000 u ní vybudovali billboard. Původně dokonce oslovili dědu, zda mohou sochu zakrýt a využít ji pro billboard. On takovou nabídku samozřejmě odmítl, protože to považoval za naprostou urážku uměleckého díla,“ říká.
Jak jste se cítila, když jste se dozvěděla, že se Rovnováha zřítila?
Byl to pro nás ohromný šok, ale zároveň jsme cítili ohromné štěstí, že se nikomu nic nestalo. Na druhou stranu máme radost, že jsme připraveni vytvořit repliku sochy a že jsme všechno včas podchytili ještě před jejím pádem. Máme ji dokonale zdokumentovanou, včetně každého prkna šalování. Kloknerův ústav pod vedením architekta Petra Teje má všechno připravené a s replikou se může hned začít.
Myslíte si, že bylo možné původní plastiku zachránit, kdyby se o ni město začalo starat dříve?
Myslím, že se dala zachránit. Nikdy se jí totiž nedostávalo žádné péče. Kdyby se dříve řešila impregnace materiálu, nemusel by tolik korodovat a chátrat. Určitě by to pomohlo.
Na druhou stranu materiály z devadesátých let byly méně kvalitní než ty, které máme dnes.
Jak dlouho jste s Prahou jednali o špatném stavu plastiky a jak tato jednání probíhala?
Situaci projednáváme s pražským magistrátem, který je majitelem sochy, asi pět let. Chtěli jsme, aby se o plastiku začalo pečovat. Když se její stav začal řešit, zjistilo se, že je ve špatném stavu. Měli jsme několik posudků, které potvrdily, že stav Rovnováhy není dobrý. Počítali jsme s tím, že se socha odstraní a následně ji nahradí replika. Páteční pád nás ale překvapil.
Proč podle vás městu trvalo tak dlouho, než přistoupilo ke konkrétnímu řešení, když o špatném stavu plastiky vědělo delší dobu?
Popravdě to nedokážu říct. Samotnou mě překvapilo, že celý proces trval tak dlouho. Spolupráce s lidmi, se kterými jsem jednala, byla vždy perfektní. Do procesu ale vstupuje mnohem více složek, například správa vozovky, správa zeleně a nejrůznější odbory.
Muselo se řešit, jakým způsobem se bude stávající plastika odstraňovat, jak bude vyřešena doprava nebo jak se odstraní náletové dřeviny. Těch složek, které se na tom podílely, bylo opravdu hodně. Také mi připadalo, že to trvá dlouho, jsem ale vděčná, že se to teď začalo hýbat.
Jak se podle vás Praha chovala k dílu vašeho dědečka v předchozích letech?
Praha Rovnováhu posledních 20 let zanedbávala. Socha byla dokončena v roce 1990, přičemž celá osmdesátá léta probíhaly přípravy, výběr návrhu a finální zpracování.
Tehdy to byla nádherná a čistá socha. Krátce po roce 2000 však u ní vybudovali billboard. Původně dokonce oslovili dědu, zda mohou sochu zakrýt a využít ji pro billboard. On takovou nabídku samozřejmě odmítl, protože to považoval za naprostou urážku uměleckého díla.
Následně se v těsné blízkosti plastiky objevil velký billboard, který tam vydržel téměř 20 let. Byla to naprostá urážka veřejného prostoru. Děda celý život bojoval za jeho odstranění, bohužel se mu to ale nepodařilo. Billboard se podařilo odstranit až díky Matouši Pudilovi, který v roce 2018 spustil petici.
V pondělí rada města schválila vytvoření repliky Rovnováhy. Věděli jste o tomto záměru předem?
Ano, s magistrátem úzce spolupracujeme, protože připravuje potřebné podklady. Zároveň jsme schvalovali licenční smlouvu k replice. Všechno je připravené tři čtvrtě roku, možná skoro rok.
Záměr na vybudování repliky Rovnováhy byl dnes schválen bez námitek. Celý investiční plán tedy máme schválený a s realizací se může začít. Nyní projekt přejde pod Galerii hlavního města Prahy, která se mu začne věnovat. Původně se počítalo s odstraněním sochy a jejím nahrazením replikou.
Magistrát počítá s náklady na repliku ve výši 13 milionů korun. Považujete tuto částku za odpovídající?
Nevybočuje ze standardních nákladů na repliky a další veřejná umělecká díla, která vytvářejí současní umělci.
Náklady souvisejí především se způsobem zhotovení. Uvažovalo se o 3D tisku nebo jiných způsobech, jak dílo replikovat. Po důkladném zkoumání se ale dospělo k tomu, že bude vytvořeno stejným postupem, jaký používal můj dědeček Josef Klimeš. Vznikne tedy forma, do které se nalije beton.
Bude plánovaná replika přesnou kopií původního díla vašeho dědečka?
Ano, bude to přesná kopie. Bude opět z betonu, tentokrát však z betonu UHPC, který byl použit například při opravě Barrandovského mostu nebo při stavbě lávky mezi Holešovicemi a Karlínem.
Tento beton má mít mimořádnou trvanlivost a pevnost, takže by plastika mohla vydržet i déle než sto let. Uvnitř se počítá také s kvalitnější výztuží, takže technologické provedení repliky by mělo být mnohem lepší.
Kdy by mohla být replika hotová?
Nyní by měl mít celý projekt rychlejší spád. Důležité pro nás je, že v roce 2028 bude mít Josef Klimeš výročí narození a plánují se větší akce na jeho počest. Doufáme proto, že by replika Rovnováhy mohla být hotová už v tom roce.
Co tato plastika znamenala pro vašeho dědečka a rodinu?
O dědečkův odkaz se starám od jeho úmrtí v roce 2018. Rovnováha byla jeho nejviditelnějším a nejikoničtějším dílem. Denně kolem ní projelo přes tisíc vozů. Zároveň jde o největší betonovou plastiku v Evropě, takže to bylo velmi významné dílo.
Další velké betonové realizace má například na pražském hotelu President, kde se nachází plastika Křídla, nebo na budově Vodních staveb, kde je reliéf Vltavy. Jeho díla jsou dnes běžnou součástí života lidí. Míjíme je, když kolem nich jedeme nebo jdeme. Největším a nejviditelnějším dílem však byla právě Rovnováha na Barrandovském mostě.
Co se nyní stane s troskami původní plastiky?
Trosky plastiky budou nyní podrobeny zkoumání, protože se objevily zprávy, že do ní během bouřek minulý týden nejspíš udeřil blesk. Bude se zkoumat, zda se z toho, co se s ní stalo, můžeme poučit.
Je vidět, že plastika dosáhla určité meze a sama spadla. O plastiky a další umělecká díla se proto musíme více starat. Není možné, aby sochař vytvořil dílo a potom se o něj už nikdo nemusel starat. Taková díla vyžadují pravidelnou péči a kontrolu, což vyžaduje investice do lidí i finančních prostředků. Pro mě je důležitý veřejný prostor a péče o další památky.
