Článek
Na Zemi se po více než padesáti letech na oběžné dráze vrátila sovětská sonda Kosmos 482, která původně mířila k Venuši. Kvůli technické poruše však v roce 1972 nedosáhla únikové rychlosti a nedostala se na přeletovou dráhu k Venuši a zůstala uvězněná na oběžné dráze Země.
O přistání sondy informovala agentura Roskosmos na síti Telegram. Podle ní spadla do Indického oceánu. Podle Evropského centra trasování a dohledu nad vesmírem se rozpadla dnes ráno kolem osmé hodiny SELČ po vstupu do zemské atmosféry.
Díky odolné konstrukci přistávacího aparátu, který měl odolat i podmínkám Venuše, vědci očekávali, že pravděpodobně neshoří v atmosféře.
O tom, co návrat této sondy znamená, jak se podobné objekty sledují a jak velké riziko skutečně představují, Seznam Zprávy hovořily s Milanem Halouskem, předsedou Astronautické sekce České astronomické společnosti a vzdělávacího spolku KOSMOS-NEWS, který popularizuje kosmonautiku.
Celý vesmírný aparát
V čem je Kosmos 482 výjimečný oproti jiným kusům kosmického odpadu? A proč neshořel při vstupu do atmosféry?
Výjimečný je především proto, že je 50 let starý. Takto starý kosmický odpad tady většinou nemáme, navíc přesně víme, o co se jedná – kdy odstartoval, co měl dělat a proč nedoletěl tam, kam měl. Tato sonda měla letět k Venuši, ale nedostala se na přeletovou dráhu a zůstala na oběžné dráze kolem Země.
Je to opravdu mimořádná věc. Většinou jde o úlomky, třeba větší kusy posledního stupně rakety nebo nádrže, ale tohle je celý vesmírný aparát. Prakticky celá sonda, která měla přistát na Venuši. A protože se počítalo s přistáním v extrémních podmínkách, tam je 400 °C, vysoký tlak, deště kyseliny sírové – musela být mimořádně robustně postavená. Má titanový rám a ochrannou vrstvu.
Většina objektů při vstupu shoří, ale tady bylo od začátku pravděpodobné, že pětisetkilové těleso projde atmosférou celé a dopadne na povrch.
Takže jde o opravdu výjimečnou událost? Nedochází k tomu často?
Přesně tak. Je to mimořádná událost i v tom, že o ní víme dopředu. Sonda byla na hodně protáhlé dráze a postupně se brzdila o horní vrstvy atmosféry – zejména v části dráhy, která byla nejblíže Zemi. Až se nakonec dostala tak nízko, že ji atmosféra zpomalila natolik, že do ní vstoupila.
Věděli jsme tedy dlouho, že se to stane právě teď?
Hodně dopředu určitě ne. Víme to asi 14 dní, tři týdny – odborníci spočítali aktuální dráhu a její vývoj. Dlouhodobě se vědělo, že se dráha snižuje a že objekt jednou vstoupí do atmosféry. Ale přesnější odhad je otázka posledních dní.
Jak velké riziko by to představovalo, kdyby sonda dopadla do obydlené oblasti?
Riziko samozřejmě existuje, ale není extrémní. Země je ze 70 % pokrytá oceánem, takže pravděpodobnost dopadu do vody nebo neobydlené oblasti je vysoká. Ale kdyby dopadla do města, byl by to problém. Ne kvůli výbuchu – sonda neobsahuje radioaktivní materiál ani nálož – ale kvůli kinetické energii. Představte si pětisetkilový objekt, který letí stovky kilometrů za hodinu. Dopadne tvrdě, může způsobit škodu, ale rozhodně by to nebyla žádná rozsáhlá katastrofa.
Máme technologie, kterými bychom mohli podobný objekt sestřelit nebo kontrolovaně navést?
Ne. Na to se to pohybuje moc rychle. A to nebezpečí, nechci to teď úplně relativizovat, ale není tak velké, abychom kvůli tomu museli provádět takovou operaci. Ale stejně bychom to asi nezvládli. Nemáme technologie, s kterými by se tohle dalo udělat. Už jenom proto, že my vlastně do posledního okamžiku nevíme, kdy to dopadne.
To by první věděli vojáci, protože špionážní a bezpečnostní systémy zaznamenají průlet takového tělesa atmosférou i jeho dopad – třeba na mořskou hladinu nebo na pevninu. My, běžní lidé, se to dozvíme asi se zpožděním. Pokud to teda zrovna neuvidíme někde na obloze.
Když bude prolétávat atmosférou, tak se bude zahřívat, budou odpadávat kusy a mohla by být vidět nějaká světelná stopa. Ale na denní obloze to neuvidíte. Muselo by to být v té části Země, která bude mít v tu chvíli noc – což je samozřejmě vždycky polovina planety. Tam by nějaká stopa na obloze mohla být vidět.
Má takový objekt vědeckou hodnotu, pokud se ho podaří najít?
Rozhodně. Jen fakt, že byl 50 let ve vesmíru, je sám o sobě cenný. Vědci budou moct zkoumat, jak se změnily materiály – třeba izolační hmoty, baterie, padákový systém. Ten je pravděpodobně zničený, protože byl vystaven vakuu a extrémním teplotám. Ale to nikdo neví, to si jen myslíme. Pokud se sondu podaří najít, bude to velmi vědecky zajímavé, proto se ji budou snažit najít určitě. Pokud ovšem dopadla do oceánu, tak budou mít asi smůlu.
Když šlo o sovětskou sondu, nese za ni někdo dnes odpovědnost?
Mezinárodní úmluva o vesmíru z roku 1967 říká, že stát, který objekt vypustil, za něj nese odpovědnost. V tomto případě je to Rusko jako nástupnický stát Sovětského svazu. Teoreticky by tedy mohly být vymáhány náhrady za škody, kdyby to něco ničilo. A naopak Rusko by mohlo žádat o vrácení sondy, pokud by ji někdo nalezl.
Jsou na oběžné dráze další podobné objekty, které by mohly v budoucnu spadnout?
Jsou tam velké kusy kosmického odpadu, ale většinou to není nic kompaktního jako tahle sonda. To je výjimečné. O žádném jiném podobném tělese momentálně nevím.
