Hlavní obsah

130 procent nestačí. Skrytý důvod učitelské stávky

Petr Holub
reportér
Foto: Shutterstock.com

Prvním zklamáním, na které se nabalovala další, bylo, když vláda upřesnila, že záruka 130 procent průměrného platu se netýká průměrného platu v aktuálním roce, ale průměru před dvěma lety.

Reklama

ANALÝZA. Od června platí zákon, podle kterého mají učitelé nárok na 130 procent průměrného platu. Splněný sen se paradoxně stal důvodem, proč jdou koncem listopadu stávkovat.

Článek

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Po mnoha letech diskuzí o mizerném ohodnocení českých pedagogů se nyní na první pohled zdá, že si už kantoři nemají na co stěžovat. Průměrný plat na základních i středních školách dosáhl loni 50 tisíc korun měsíčně. Je pravda, že to není požadovaných 130 procent průměru, ale „pouhých“ 115 procent. Ovšem ve srovnání se mzdovým mediánem, tedy horní hranicí platů pro méně vydělávající polovinu společnosti, mají pedagogové skutečně 130 procent.

Zároveň mohou díky novému zákonu počítat s pravidelnou valorizací, třeba příští rok o pět procent. V roce 2025 se platy musí zvýšit dokonce o osm procent. Nárůst mzdových prostředků pro učitele, který nápadně zrychlil po roce 2017, se zdá být zajištěn i v budoucnu.

Proč začaly problémy

Ovšem záhy poté, co zákon o stotřicetiprocentním platu pro učitele podepsal prezident Petr Pavel, se začala nad školami stahovat mračna.

Prvním zklamáním bylo, když vláda upřesnila, že záruka 130 procent průměrného platu se netýká průměrného platu v aktuálním roce, ale průměru před dvěma lety. „Větší navýšení neumožňují současná ekonomická situace a způsob financování regionálního školství, který v minulých pěti letech generoval každoročně navýšení pracovních úvazků o sedm tisíc,“ zdůvodnila mluvčí ministra školství Tereza Fojtová, proč původní sliby neplatí.

Přišly i další potíže. Znalci veřejných financí v čele s předsedou Národní rozpočtové rady Mojmírem Hamplem upozornili, že nejde ani tak o aktuální výši učitelských platů, ale o samotný „trend rozšiřování automatických valorizací a indexací u významných výdajových bloků“. Povinnost zvyšovat výdaje také v časech nízkého hospodářského růstu může mít na veřejné finance „negativní dopad“. Největším rizikem pro rozpočet se vedle penzí a obrany nově stávají učitelské platy.

Riziko se potvrdilo hned v prvním rozpočtu po schválení automatické valorizace. Šéf financí Zbyněk Stanjura sice po polemice s ministrem školství Mikulášem Bekem připustil, že platy bude nutné napřesrok zvýšit, ovšem Bek na oplátku souhlasil s omezením úvazků. To fakticky znamená zastavení probíhající reformy.

V jejím rámci umožnilo ministerstvo zvyšovat počty hodin dělením tříd nebo zaváděním nových předmětů. Logicky se přitom nabírali potřební pedagogové. Od příštího roku se však sníží index PHmax, tedy strop určující počet odučených hodin. „Dosavadní průměrný stav čerpání PHmax byl u základních škol 92 procent, u středních škol na úrovni 82 procent maximálního povoleného počtu hodin výuky. I při zastropování na 94 procentech současného nastavení pro základní školy, 85 procentech u středních škol a 90 procentech u konzervatoří bude mít stále část škol možnost rozšiřovat dělení tříd a posilovat tandemovou výuku a podobně,“ vysvětluje mluvčí Fojtová.

Hra s čísly přirozeně končí v nepřehledných sporech, kdy ministerstvo tvrdí, že škrty se významněji dotknou čtyřicetiny škol, naopak podle odborů bude mít značné problémy víc ústavů. „Propouštět se bude především v těch nejaktivnějších školách, kde se sníží kvalita výuky,“ upozorňuje odborový předák František Dobšík. Omezení PHmax se tak stalo vážnějším důvodem stávky než polovičatě splněné sliby o 130 procentech průměru.

Vláda přidá, a ještě ušetří

Náladu ve školách zhoršily i první letošní statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí o mzdách. Během prvního pololetí, tedy v časech dvouciferné inflace, vyrostly platy učitelů o necelé procento. Stát sice letos nalévá do platů ve školství o 12 miliard víc než loni, ovšem zatím se zdá, že peníze vystačí pouze na desetiprocentní valorizaci platů nepedagogických pracovníků.

Napřesrok se podle návrhu rozpočtu karta obrátí. Školy dostanou peníze, aby každému učiteli přidaly dva a půl tisíce korun měsíčně, ovšem ostatní zaměstnanci škol se musí smířit s poklesem o pár set až o tisíc korun. V důsledku se odbory namísto snahy udržet pracovní místa případně zajistit vyšší platy učitelů více soustředily na finanční obavy kuchařek, školníků, případně psychologů, asistentů a úředníků, kteří ostatně tvoří ve školách přes polovinu personálu.

Prosazení stotřicetiprocentní hranice má nečekané důsledky. Nárůst mzdových prostředků ve školách bude v roce 2024 nejnižší za 10 let, stížnosti učitelů však ztrácejí na přesvědčivosti, protože vláda přece splnila jejich požadavky a jim samotným mzdy vyrostou.

Předseda Dobšík považuje stávku za poslední možnost, jak přimět vládu k jednání. „Chápeme, že nejsou peníze. Ale potřebujeme najít kompromis, který by napravil některé nedomyšlené kroky,“ vysvětluje.

S ministrem Mikulášem Bekem absolvoval dvě schůzky bez zřetelného výsledku. Naopak ve vládě posílil vliv rozpočtářů. „Můžete buď jednat, nebo protestovat. Nemůžete dělat obojí,“ shrnul převažující postoj k požadavkům učitelských odborů ministr financí Stanjura.

Příliš vzdělaní na průměr, příliš chudí na elitu

Učitelům se podařilo prosadit pravidlo o valorizaci platů, stávka ohlášená na 27. listopadu je však dokladem, že bez výsledku skončila diskuze o tom, jak vysoké platy a jakou pozici ve společnosti si učitelé vlastně zaslouží. Podle obvyklé rétoriky se na vzdělávání nesmí šetřit. „Budoucnost naší země závisí na vzdělání našich dětí,“ uvedla vláda Petra Fialy v programovém prohlášení a zároveň slíbila, že chce „získat pro školství více finančních prostředků“. Tím ovšem neřekla, kolik peněz sežene ani k jaké pozici na společenském žebříčku jejich utracením učitelům pomůže.

Měřeno průměrným platem, učitelé základních, středních ani vysokých škol v Česku nepatří do vyšší střední třídy, kam se počítají vysocí státní úředníci, právníci, ředitelé podniků, případně významní lékaři z nemocnic. Kantoři se díky valorizacím posledních let přiblížili pozici inženýrů nebo programátorů a jsou na tom o něco lépe než dělníci s vysokou kvalifikací, technici, účetní i než řadové zdravotní sestry.

Dnes se tedy rozhoduje, zda se kantoři zařadí spíše do vyšší, nebo nižší třídy.

Francouzský sociolog Emmanuel Todd považuje akademiky a učitele z univerzit za pilíře vyšší střední třídy ve své zemi, kantory základních škol ovšem samozřejmě řadí k nižší střední třídě. České učitele tak dělit nelze. Všichni se počítají do jedné příjmové skupiny, která si nárokuje prestiž vyšší střední třídy. A zaručený plat 130 procent měl být stupněm na této cestě. Stávka je reakcí na zjištění, že se příjmová situace učitelů tolik nezlepšila a sociální vzestup se odkládá.

Reklama

Doporučované