„A teď kudy?“ Turisté v Krumlově bloudí, jakmile vystoupí z vlaku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Nádraží to je pěkné. Takové maloměstské. Útulné. Opravené. Ale jak se odsud dostaneme do centra?“ krčí rameny postarší muž. Pochází ze Švýcarska a do Českého Krumlova vyrazil se ženou a dalším manželským párem na výlet z nedaleké Černé v Pošumaví, kde kempují.

Je 10:40 dopoledne. Čtveřice turistů se rozhlíží po peróně, pak bezradně koukají do mobilu, radí se, projdou nádražní halou a ocitnou se na silnici. Historické památky v nedohlednu. Zrovna přijíždí autobus číslo jedna. Čtveřice ho tak tak doběhne, anglicky se řidiče ptají, jestli jede do „city center“, ten nechápavě pokrčí rameny a nesouhlasně zavrtí hlavou. Vzápětí zavře dveře a odjede. Čtveřice se na sebe nechápavě dívá.

„Tak to jsme nečekali,“ utrousí trochu rozpačitě. S orientací jim nakonec pomůže místní mladík. Nejlepší je to prý pěšky. Mají jít vpravo na konec silnice, pak vlevo, stále dolů, a pak už uvidí historické věže města zapsaného na seznam světového dědictví UNESCO. Cesta do centra trvá deset až patnáct minut. Vede z kopce skrz vilky a skýtá hezký výhled.

Chvíli před jedenáctou přijíždí vlak z Českých Budějovic. Z něj vystupují hlavně čundráci, vodáci, kolaři a čeští baťůžkáři. A taky Aditya s Grishmou a jejich čtrnáctiletým synem Yuurajem. Žijí v Los Angeles a Evropu už májí vcelku projetou.

Přijeli z Prahy, v Českém Krumlově stráví den, na večer pak pokračují do Vídně a následně do Bratislavy. Vychvalují fungování veřejné dopravy v Česku, v Kalifornii je prý hrozná. Pak se ale také nervózně rozhlížejí po nádraží, kudy do města. V rukou drží těžká zavazadla.

Cedulka s šipkou „centrum“ je prakticky neviditelná, zcela zapadá ve změti reklamních tabulek umístěných na stěnách nádraží. Přímo na peróně funguje informační centrum, ale je tak nenápadné, že si ho všimne jen málokdo. Mladý Yuuraj potřebuje na záchod. Do nádražní toalety se ale nelze dostat, vstup na mince ani na kartu nefunguje. Nenápadně se tedy prosmýkne do nádražní hospody, kde je záchod určený výhradně pro hosty.

Reportér nakonec americkou rodinu upozorní na existenci informačního centra, kde si navíc můžou do večera uschovat bagáž. „To je skvělý. Už jsme se báli, že se s tím budeme muset tahat po městě,“ má radost sedmačtyřicetiletý Aditya. Uvnitř jim poradí, ať se vydají do centra pěšky. S chutí vyrazí.

Za pět minut dvanáct přijíždí přímý vlak z Prahy. Vystupují z něj desítky lidí, tentokrát hlavně cizinci s kufry na kolečkách. Nejprve fotografie na nádraží, pak marné hledání směrových cedulí, infocentra si opět nikdo nevšimne a na silnici za nádražím se tvoří hloučky lidí vyptávajících se na cestu do města. Opět přijíždí autobus číslo jedna.

„Jedete do centra?“ ptá se mladík anglicky. Řidič pokrčí rameny a česky odsekne, že nerozumí. Mladík se nenechá odbít. Napíše větu do překladače a v mobilu ukazuje dotaz v  češtině. „Nevím, nerozumím,“ trvá na svém nerudný řidič a odmítá se s ním dál bavit. Mladík vystoupí a nechápavě kouká, jak autobus odjíždí. Směr centrum.

„Já jsem z Itálie, moje přítelkyně z Turecka a bydlíme v Berlíně,“ představují se. Z nastalé situace jsou trochu rozpačití, nicméně řidičem si prý nenechají zkazit dovolenkovou náladu. Když se od reportéra dozví, že cesta do jednoho z nejkrásnějších měst v Česku trvá jen deset minut, vyrazí po svých.

Před autobusovou zastávkou ovšem zůstávají další skupinky zmatených cizinců. V jízdním řádu se vůbec nevyznají. Z jednotlivých zastávek nevyčtou, jestli se jedná o centrum města. Ptát se zkoušejí v nádražce, ale bez výsledku.

Kanaďani Dave a Katrina zkoumají informační mapu Krumlova umístěnou vedle zastávky autobusu. Je sice pěkně malovaná, ale vlakové nádraží na ní vyznačeno není. „Budeme se muset někde zeptat,“ poohlíží se kolem. To samé manželský pár z New Yorku. „Ideálně to tu značený není, ale my si nějak poradíme,“ usmívají se a zapínají mapy v mobilu. I jim nakonec pomůže reportér a poradí kudy do města pěšky.

Na českokrumlovské radnici ví, že první dojem turistů přijíždějících po železnici není zrovna – eufemisticky řečeno - ideální. Nic moc pro to ale dosud neudělali.

„Příjezd vlakem je pro návštěvníky nejsložitější a asi nejmíň komfortní. Řada turistů tam bloudí po sídlišti a vydávají se na opačnou stranu, než by měli jít,“ přiznává místostarosta Českého Krumlova Dalibor Uhlíř (nez.).

„Snažíme se s Českými drahami nějak komunikovat, ale zatím se nám to úplně nepodařilo. Možná je tento váš zájem pro nás zase inspirace, abychom se o to nějak postarali,“ slibuje místostarosta a převádí pozornost jinam. „Zato když vystoupí návštěvníci na autobusovém nádraží, to už je jiné kafe. Ten dojem je určitě lepší než u vlaku,“ chlubí se.

A v tom má místostarosta pravdu. Autobusové nádraží leží kousek od historického centra, je nově zrekonstruované, přehledné, čisté. Turisté ihned pochopí, kudy mají jít. Po pár desítkách metrů se jim navíc naskytne idylický pohled na meandrující Vltavu, historické jádro s kostelem sv. Jošta, zámkem, věží nebo Latránem. A opět malovanou mapu.

„Máme ještě v plánu udělat takový ochoz, aby návštěvníci nemuseli jít podél objížděcí silnice. Aby šli celou dobu hezkou zónou. Věřím, že pak bude jejich první dojem dokonalý,“ předestírá vizi nadcházejících let Dalibor Uhlíř.

A pak jsou tu ještě návštěvníci, kteří přijíždějí po vodě. Na raftech, kánoích, kajacích nebo paddleboardech. Ročně jich projedou centrem Českého Krumlova tisíce.

„Jako je to wow. Když najednou vplujete do historického centra, ta architektura, jak pohádka,“ rozplývá se maminka dvou dětí u Lazebnického mostu. V Českém Krumlově jsou poprvé. Právě se vrátili z procházky městem. „Jezy jsou tu perfektní. Mají tu bezkonkurenční palačinky. Viděli jsme medvědy,“ předhánějí se děti ve vyjmenovávání toho, co je zaujalo.

To parta kamarádů z Teplic na pěti raftech sjíždí tuto část Vltavy opakovaně. Někdo už dokonce podesáté. „Ty starý baráky jsou okouzlující. Pořád je to krásný. Pořád jako poprvé,“ popisují už poněkud v rychlosti, protože se zatahuje obloha a oni musejí vyjet, aby stihli dojet včas do kempu za městem.

Je pozdní odpoledne, centrum se poněkud vyprazdňuje, protože převládají takzvaně jednodenní turisté. I americká rodinka Aditya, Grishmy a Yuuraje z úvodu článku se vrací zpět na nádraží. „Jedno z nejkrásnějších měst, které jsme viděli. Supermalebný. Nádherný,“ popisují své dojmy. Počáteční zmatky na nádraží prý už úplně vymazali z paměti. „Ale napište to, aby s tím něco město udělalo,“ vzkazují. Prý pro blaho dalších turistů.