Článek
Zadržení migranti, kteří neoprávněně vstoupí do Česka, končí v takzvaných detenčních zařízeních, kde jsou fakticky zavřeni a omezeni na svobodě. Současně jim bývají zabaveny například i mobilní telefony. Pokud lidé prchají i s dětmi, tak jsou zavřeni společně, aby nedocházelo k rozdělování rodin. Zde následně čekají na vyhoštění či jiný transfer.
S touto praxí ale Česko narazilo před Výborem OSN pro práva dítěte. Ten takový postup označil za porušení práv dětí a práva nebýt vystaven nelidskému, ponižujícímu zacházení či trestání.
Výbor posuzoval konkrétní případ afghánské rodiny, která utíkala z Rakouska přes Česko do Německa. V tuzemsku byli zadrženi a na 34 dní umístěni do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová rodiče a dvě dcery.
„Stát by měl stěžovatelům poskytnout přiměřené odškodnění za porušení jejich práv a náhradu nákladů spojených s jejich zadržením,“ stojí v rozhodnutí výboru, které má redakce k dispozici. Dokument zmiňuje jak odškodnění, tak náhradu nákladů spojených se zadržením. Konkrétní částku ale nezmiňuje.
Výbor zároveň doporučil, že by měl stát přijmout taková opatření, aby v budoucnu nedošlo k podobnému porušování práv.
„Zejména by měl zajistit, aby děti nebyly zbavovány svobody z důvodu svého migračního statusu či migračního statusu svých rodičů a aby byla k dispozici řešení nezahrnující detenci, která umožní zachovat celistvost rodiny,“ stojí v závěru.
Výbor OSN vydal rozhodnutí 6. října. Česká republika má nyní 180 dní na to, aby výbor informovala o tom, jak zareagovala. Seznam Zprávy požádaly o vyjádření ministerstvo vnitra, které má uprchlickou agendu na starosti. Na dotazy zatím neodpovědělo.
Zuzana Pavelková, právnička z Organizace pro pomoc uprchlíkům, která afghánskou rodinu zastupovala, mluví o tom, že rozhodnutí může mít velký dopad nejen v Česku, ale i ve světě.
„Výbor dal imigrační detenci dětí do kontextu s právem na osobní svobodu, ale hlavně s právem nebýt vystaven nelidskému, ponižujícímu nebo krutému zacházení či trestání. Tohle právo je absolutní. Je to právo jako právo nebýt mučen. Když stát porušuje právo nebýt vystaven špatnému zacházení, tak opravdu by měla zablikat červená kontrolka, že je něco zásadně špatně a změnit to,“ vysvětluje.
Tálibán vyhrožoval únosem dcer
Poškozena je v tomto sporu čtyřčlenná rodina, přičemž stát má odškodnit dvě dcery. V lednu 2016 se rodina rozhodla utéct z Afghánistánu před Tálibánem do Rakouska, protože se hlásí k náboženství sikhismu. Tálibán ji násilně nutil ke změně víry a vyhrožoval, že dcery unese.
V Rakousku se ale jejich řízení o azylu protahovalo a rodina byla umístěna do kontejnerového bydlení. V roce 2019 proto provedla druhý útěk, a to z Rakouska do Německa přes Českou republiku.
Pašeráci je ale tři dny drželi zamčené v chatě v českém pohraničí. Zde je objevila policie a převezla do detenčního zařízení Bělá-Jezová.
Výbor OSN ve zprávě kritizuje také to, že česká policie u všech členů rodiny zaznamenala datum narození 1. ledna. Jenomže starší dívka byla ročník narození 2001, tedy v té době přesně na hranici plnoletosti. „V důsledku tak byla sestra stěžovatelky označena za zletilou a tím jí tak byla odepřena práva zaručená úmluvou,“ reaguje výbor OSN.
„Je poměrně nepravděpodobné, aby čtyři členové jedné rodiny měli totožný den a měsíc narození. Na správním orgánu bylo, aby se jich doptal, jestli to je skutečné datum nebo třeba jen odhad. V některých zemích se nevydávají rodné listy bezprostředně nebo zkrátka datum narození nehraje takovou roli jako u nás,“ poznamená k tomuto momentu právní zástupkyně rodiny Zuzana Pavelková.
Česko plánovalo konec detence v roce 2026
Právnička přitom poukazuje na to, že rodina se nedopustila trestného činu. V souvislosti s neoprávněným vstupem na území České republiky mluví o přestupku.
„Právo na osobní svobodu dítěte lze v určitých velmi výjimečných případech omezit. A ty případy, kdy to je možné, jsou typicky trestná činnost mládeže. Musí to být výjimečný případ. Ale tyto děti nespáchaly trestný čin ani jejich rodiče nespáchali trestný čin, a přesto byly omezovány na osobní svobodě. A výbor říká, že je to nepřiměřené,“ poznamenává Pavelková s tím, že rodina nakonec získala mezinárodní ochranu v Rakousku.
Proti podobné praxi se vymezuje i kancelář Veřejného ochránce práv. „Dlouhodobě upozorňujeme na nutnost využívání alternativ k zajištění rodin s dětmi. Zařízení tohoto typu jsou obecně nevhodná pro pobyt rodin s dětmi či nezletilých bez doprovodu,“ uvádí Milan Svoboda, vedoucí odboru dohledu nad omezováním osobní svobody v Kanceláři ombudsmana a dětského ombudsmana.
Klára Boumová, zastřešující problematiku migrace v Charitě Česká republika, pak považuje detenci dětí za problematickou. „Víme z praxe i z odborných poznatků, že pobyt v detenci může mít na děti negativní dopady a měl by být využíván pouze ve zcela výjimečných případech,“ říká.
Popisuje, že kritika současného systému nestačí – je potřeba nastavit funkční alternativu. „O těchto alternativách dlouhodobě jednáme s ministerstvem vnitra. Zatím však nevidíme dostatečný posun k vytvoření systému, který by umožnil detenci dětí skutečně omezovat. Přitom alternativní řešení mohou být nejen šetrnější k dětem, ale v řadě případů i ekonomicky efektivnější než provoz detenčních zařízení,“ poznamenává expertka.
V minulosti se Česká republika problémem už zabývala v rámci meziresortní skupiny. Za cíl si dala ukončit detenci dětí do ledna 2026, k tomu nakonec nedošlo.
