Článek
Dočasný útěk do bezpečí mimo dosah ruských raket a střel se změnil už ve čtvrtý rok v neustálé nejistotě. Váleční uprchlíci v Česku tak začínají ze setrvalého tlaku trpět psychickým vyčerpáním.
Například Anastasiia Sihnaievská, uprchlice žijící v Česku, otevřeně popsala pocity, které kolem únorového výročí ruské invaze na Ukrajinu prožívá.
„Čím déle to trvá, tím se na to nabalují komplikace,“ říká pro Seznam Zprávy Anastasiia, která v Česku spoluzaložila iniciativu Hlas Ukrajiny.
„Vidím rozdíl v tom, jak jsem vnímala první dva roky a další dva roky války. Normálně to můžu takhle rozpůlit. První dva roky poté, co jsem uprchla a ocitla se v Česku, jsem řešila spíš existenční otázky a zařizovala jsem si základní potřeby. Sehnat si práci, zorientovat se v cizojazyčném prostředí,“ přibližuje Anastasiia Sihnaievská.
Další dva roky se pak začala zabývat otázkou své budoucnosti a tím, jak si zařídit život. A mluví o tom, že stejně jako mnoho Ukrajinců dostihla i ji takzvaná „vina přeživšího“.
„Že jsme v teple, že máme přístup k horké vodě a elektřině a podmínky se hrozně liší od lidí, kteří prožívají krutou zimu na Ukrajině a v zákopech brání vlast,“ popisuje.
Analytik STEM Jiří Táborský pro Seznam Zprávy popsal, že dalším problémem může být to, že psychické nemoci mají tendenci postupně „dozrávat“. „Posttraumatická stresová porucha se často rozvine v řádu měsíců po traumatické události a její projevy mohou být velice různorodé od znovuprožívání dané události, problémů se spánkem a vysoké podrážděnosti po agresivitu, úzkosti a další negativní jevy,“ vysvětluje analytik, který se věnuje psychologii.
Postupný nárůst přímo psychiatrické péče potvrzují data od největší české zdravotní pojišťovny VZP. V roce 2022 od března do prosince evidovali necelých pět tisíc klientů. V roce 2023 už 6600 klientů, o rok později zhruba devět tisíc klientů. A loni už 13 500.
Úzkosti mladých, ztráta smyslu života u seniorů
Olha Shukalová, metodička psychologické pomoci v programu Podpora uprchlíků v ČR v Člověku v tísni, popisuje, že musí řešit potíže i u malých dětí.
„Pracujeme teď třeba s dětmi, které trpí strašnou úzkostí, a vidím, že jedno z nich už potřebuje i psychiatrické vyšetření, protože nechce jíst, nespí a bojí se, že tatínek, který bojuje na Ukrajině, zemře,“ líčí. Sama byla mimochodem před válkou na Ukrajině docentkou katedry psychologie.
Za obzvlášť složitou skupinu klientů ovšem Olha Shukalová označuje seniory, kteří na stáří museli opustit domov a ocitli se bez bydlení a peněz a ztrácí smysl života. „Mám klientku, které zemřel manžel na Ukrajině, přijela sem, ale nerozumí, proč žije. Nemůže pochopit, proč nezemřela s mužem, a mluví o tom, že obtěžuje svoji dceru,“ zmiňuje Olha Shukalová.
Metodička psychologické pomoci popisuje, že na začátku uprchlíci doufali v rychlý konec. „Ale teď už vidím, že lidé zažívají emoční vyhoření a nejsou si jistí, že to někdy skončí. Už nemají síly vydržet psychologický tlak, který v dané situaci prožívají,“ říká Shukalová. A připomíná, že skoro každý měsíc se objevují zprávy o blížícím se podpisu mírové dohody, které ovšem záhy střídají informace o tom, že žádný mír nebude.
„A to je těžké. Kdyby bylo jasné, že válka bude trvat ještě tři roky, tak se to dá nějak rozplánovat, plánovali si tři roky života tady v České republice, ale to, že se neví, jestli půjdou děti v září do školy tady v Česku, nebo na Ukrajině, a nemůžou si plánovat život, je frustrující. Zatěžuje to psychiku,“ říká pracovnice Člověka v tísni.
Na začátku války tak psychologové pomáhali s panickými atakami a lidem v šoku, tyto stavy vystřídalo plíživější emoční vyčerpání.
„Je to únava, kdy už člověk nemá sílu na emoce. Ve výsledku je smutný, apatický, nechce nic dělat, a když něco dělá, tak jen formálně. Má to blízko k depresi, která je dalším krokem,“ zmiňuje Olha Shukalová a odhaduje, že emoční vyhoření zažívá zhruba 40 procent Ukrajinců.
K tomu se podle ní může přidávat i pocit, že i Češi jsou z přítomnosti uprchlíků unavení.
Lepení situace
Psychologickou pomoc nabízí i Charita ČR prostřednictvím jednotlivých diecézí. Podle Kláry Boumové, která má v Charitě ČR na starosti právě témata spojená s migrací, psychické potíže narůstají.
„Protože válka trvá dlouho. A hlavně perspektiva je špatná. Mají dvojí nejistotu: Dočasná ochrana jako celoevropský institut má skončit příští rok v březnu a druhá nejistota plyne z vývoje na Ukrajině,“ vysvětluje.
Barbora Antonová ze Ženského vzdělávacího ústavu Brno, známého jako Vesna, zase popisuje, že ještě loni mohli platit psychologickou podporu uprchlíkům nejen z Ukrajiny například z peněz, které čerpali z Dětského fondu Organizace spojených národů nebo od Úřadu vlády. Letos zatím takovou možnost nemají.
„Zájem by rozhodně byl. Ta potřeba je. Pro ukrajinské lidi a třeba teenagery je to složité,“ konstatuje. Pokud se na ně obrátí uprchlík řešící hlubší psychické problémy, snaží se mu sehnat pomoc u spolupracujících organizací.
„Ty ale třeba nabízejí spíše sociální služby. Je to lepení situace, která nastala,“ dodává Antonová. Další možností je dostat se do péče psychologa v rámci zdravotního pojištění, ale zde uprchlíci stejně jako všichni v Česku narážejí na problém, že psychologů je nedostatek.
Podle Kláry Boumové z Charity ČR se právě psychologická pomoc uprchlíkům dlouhodobě v Česku podceňuje. „V evropských zemích je standardem, že pro uprchlíky je důležitá psychologická pomoc, aby se mohli integrovat,“ říká.
Nedostatek finančních zdrojů na psychologickou pomoc potvrzuje i Zuzana Ramajzlová, vedoucí programu Podpora uprchlíků v ČR v Člověku v tísni. „Ke konci minulého roku skončilo mnoho služeb, které poskytovaly psychologickou a terénní pomoc uprchlíkům u menších organizací. Nám se daří nadále pomoc ještě v tomto roce zafinancovat, ale vnímám, že je jí velký nedostatek,“ zmiňuje.
S přispěním Ivety Křížové.
