AI mu obvolá hospody. Český vývojář mapuje ceny piva i nejlevnější jízdenky

Nápad oživit sarajevskou bobovou dráhu dostal ještě jako student na studijním pobytu, kde o turistickém potenciálu hlavního města Bosny a Hercegoviny psal svou diplomovou práci. Dnes už Mirko Tomášek sice vyměnil akademické prostředí za každodenní realitu a práci pro velké korporáty, touha předávat něco smysluplného veřejnosti mu však zůstala.

Ve svém volném čase se věnuje vývoji inovativních aplikací, ve kterých hrají klíčovou roli volně dostupné nástroje umělé inteligence. AI pro něj generuje drtivou většinu samotného kódu, což mu umožňuje během pár týdnů přetavit osobní frustraci v užitečné nástroje, ať už jde o sběr dat od krajů v oblasti dopravy, nebo automatické zjišťování cen v zapadlých hospodách.

Vaším zatím posledním nápadem je web Pivařovamapa.cz mapující dostupnost různých druhů piva, o co přesně jde?

Cílem je, aby si kdokoliv jednoduše našel hospodu se svým oblíbeným pivem například ve městě, do kterého přijíždí poprvé nebo při klasické situaci, když jdete s kamarádem na pivo a on si prostě nedá nic jiného než své oblíbené pivo. Vyhledávač vám většinou na prvním místě najde hospodu, která má například dané pivo v názvu. Když ale chcete něco přehlednějšího, je to docela problém. Říkal jsem si, že by bylo fajn se tomu věnovat.

Jak konkrétně tedy mapa funguje?

Vyberete značku piva, mapa vám ukáže, kde ji zrovna nabízejí a za kolik. Rozkliknete hospodu a vidíte ceny. Aktuálně mám pokryté hlavně Prahu a Brno. Třeba v Brně je asi dvě stě podniků a pokrytí je poměrně dobré. Na zbytku republiky se zatím pracuje.

Kde berete informace o cenách?

To je přesně ten problém. Tam kde jsou ceny na webu, beru je odtud. Většina hospod na periferiích ale webovky buď nemá, nebo když ano, nenajdete tam nápojový lístek.

Tam, kde to lze, nabízí se využít umělou inteligenci. Jako vývojář však platíte za každý prompt a prohledat web desetitisíců hospod by se výrazně prodražil. Proto kombinuju různé tradiční přístupy i umělou inteligenci tak, aby byla získaná data kvalitní a zároveň levná. V tom je to trochu věda.

A hospody, kde ceny nejsou dostupné online?

Tam zavolá AI. Zjistí, co čepují, za kolik, a okamžitě to přenese do mapy. Hovor by neměl trvat víc než třicet, čtyřicet sekund, protože potřebuji vlastně jen dvě informace, například: točíme Kozla a Radegast, Kozel stojí pětapadesát, Radegast šedesát. To je vše.

Nebojíte se, že podniky telefon okamžitě položí, když uslyší vygenerovaný hlas?

To teprve uvidím, zatím systém ladím. Ten balanc je složité nastavit. Hovor musí být rychlý, abych je nezdržoval, ale zároveň musí objasnit, o co jde. Velká neznámá je, jestli budou telefon ihned pokládat nebo tomu dají šanci. Alternativou je SMS, ale hovor je čistší. Mám v systému kontroly pro případ, že by si někdo vymyslel cenu, která vyloženě nesedí. Pak to bude na lidech, kteří mi třeba nafotí reálné menu a já uvidím, že ta cena je vymyšlená. Ale doufám, že budou poctiví.

Časem to tedy má být komunitní záležitost?

Přesně tak. Lidé by měli moct sami přispívat. Jeden člověk za léto navštíví tolik hospod, že to samo o sobě za moc nestojí. Ale když se to nabaluje léta, může z toho vzniknout opravdu komunitní projekt, kde lidé druhým lidem radí, co kde čepují. Na začátku musí být úzký cíl – zjistit, co točí a za kolik. Kam to poroste dál, uvidím.

Celý web je celkově na začátku, sice už ho můžete najít, ale vyhledávače ho běžně neukazují na prvních místech. Oficiální spuštění plánuji v nejbližších dnech. Chtěl bych to odstartovat honem na nejlevnější pivo a zapojit do toho i veřejnost.

Pivo, jízdenky, Sarajevo. Jak si vlastně vybíráte témata, kterým se budete věnovat?

Hledám věci, kde projekty ještě neexistují a kde mohu udělat přesah. V korporátu děláte spoustu věcí, které buď nejdou dobře popsat, nebo o nich nemůžete mluvit vůbec. Tahle práce je jiná. Baví mě, že něco předávám komunitě. Snažím se využít AI v dobrém, aby lidem pomohla dostat se k informacím rychleji.

Jak se rodí samotné nápady?

Většinou z nějaké osobní frustrace. Vidím problém, který není vyřešený, a přemýšlím, co s tím. Díky dnešním AI nástrojům to jde rychleji, než by člověk čekal. Třeba pivní mapa vznikala dva, tři týdny. Nejsou to ani celé dny práce, pracuji, když mám volno, reálně to bude tak sto, dvě stě hodin. Samotný kód v drtivé většině vytváří AI sama, já jen koriguji směr a hlídám bezpečnost a výkon. Je to hlavně práce s daty.

Jaké nástroje umělé inteligence využíváte?

Kombinuju všechny, které jsou dostupné. Tím, jak se AI překlápí do režimu, kdy se to majitelům musí začít vyplácet, se omezuje, kolik výpočetního výkonu vám dají. Takže když mi jeden řekne dost, jdu na druhý. Začít se dá s tím, kde máte zaplacené předplatné.

Dalším z vašich projektů je webová kalkulačka tarifních jízdenek. Co vás přivedlo na tento nápad?

Rodinu mám na Vysočině, která leží typicky mezi dvěma centry, Brnem a Prahou, ze kterých jsem dojížděl. Věděl jsem, že kombinací krajských IDS jízdenek mohu ušetřit oproti klasickým jízdenkám dopravce. K tomu je potřeba si koupit odděleně jízdenku pro každý kraj a zároveň vědět, kde jeden končí, kde druhý začíná nebo která stanice je pro tento lom nejvýhodnější. Teprve poté si mohu dopočítat ceny jednotlivých jízdenek a případnou úsporu. Vše lze najít, ale dá to práci. Přemýšlel jsem, jak to převést do formy srozumitelné i pro člověka, který s tarify není obeznámený.

Jsou i případy, kdy se jízdenky integrovaných systémů nevyplatí?

Ano, třeba Praha–Brno je natolik konkurenční linka, že jízdenky integrovaných systémů ve většině vlaků vůbec neplatí nebo nejsou cenově konkurenceschopné. Většinou tomu tak ale není, například kamarád, který jezdí z Mohelnice do Brna, v tarifu dopravce běžně platí 240 až 280 korun za jeden směr. Kalkuvlačka mu našla kombinaci jízdenek přes integrované systémy, která vyjde na 186 korun, k tomu má navíc v ceně zahrnuté i MHD v Brně. Ušetří tak i sto korun na každé cestě. Pro pravidelného dojíždějícího je to znatelný rozdíl.

Jak probíhá získávání dat pro takový systém?

Situace ohledně přístupnosti dat by mohla být výrazně lepší. Některé kraje dávají data otevřeně, ve standardním formátu a aktuálně. To je ideální stav, kdy jako vývojář okamžitě víte, kde jsou zastávky, jaké jízdenky kraj nabízí a kolik stojí. Jiné kraje si data hlídají, ne proto, že by byla tajná, ale prostě je nesdílí. To se v projektu projevuje tak, že některé kraje v mapě pokrytí chybí.

Snažíte se to nějak řešit?

Zkouším se k datům různými způsoby dostat. Třeba Iredo má vlastní kalkulačku, takže opakovaným dotazováním do té kalkulačky postupně zjišťuji ceny. Jenže zastávek je tam asi dvě stě, kombinací mezi nimi je pak asi čtyřicet tisíc, a k dispozici mám jen část. Chystám se je proto požádat formou zákona o svobodném přístupu k informacím.

U jiných krajů jsou třeba části tarifních zón dostupné jen v prohlížeči, takže si je musím jednotlivě postahovat. Není to ideální, ale jde to.

Co by situaci nejvíc změnilo?

Otevřená data. To je klíč k tomu, aby vznikaly nové věci. V momentě, kdy jsou uzavřená, zůstane ta oficiální aplikace kraje jediným místem, kde informace dostanete. Nikdo zvenčí nemůže přidat hodnotu navíc. V momentě, kdy je otevřete, může je využít kdokoliv, od nezávislých vývojářů až po velké aplikace jako IDOS nebo Mapy.com, a poskytnout nějakou přidanou hodnotu. Bez dat to prostě nejde.

O projektu Kalkuvlačky se v nedávné době mohla veřejnost dozvědět díky článku na webu Zdopravy.cz. Jaká byla po této medializaci zpětná vazba?

První den po zveřejnění článku bylo hledáno šest tisíc spojení a přišlo asi dva a půl tisíce lidí. To bylo příjemné, protože je to specializovaný web a lidé se opravdu proklikávali dál. Dostal jsem asi dvacet mailů s různými nápady na vylepšení, plno z nich jsem se snažil implementovat. Třeba výpočet podle času jízdy je teď hotový.

Napsal mi třeba i uživatel, který si stěžoval, že aplikace není dobře použitelná pro lidi se slabším zrakem nebo nevidomé. Tak jsem ji předělal, aby byla použitelná i pro ně. Web musí být strukturovaný tak, aby po něm čtečka postupovala systematicky, a zároveň musíte za každý prvek, který je vizuálně jasný, přidat neviditelný popis. Třeba hodina čtyřicet sedm jako délka jízdy je vizuálně zcela zřejmá, ale pro toho, kdo to poslouchá, musí být jasně řečeno, že jde o dobu jízdy.

A co ticketing, možnost jízdenky přímo koupit? Tu vaše kalkulačka momentálně nenabízí.

To by bylo skvělé, ale zatím to možné není. Jihomoravský kraj jako první začal před měsícem umožňovat externím stranám kupovat jízdenky přes jejich systém, různé další integrace třeba v aplikaci IDOS jsou výsledkem dvoustranné dohody s dopravcem. Otevření billingových a ticketingových systémů krajů by umožnilo například vznik aplikace, kde zadáte Praha–Kralupy, ona najde nejlevnější jízdenku a rovnou vám ji koupí. Kalkuvlačka zatím zvládne pouze první část, tedy doporučit nejvýhodnější kombinaci jízdenek a aplikace, kde ji zakoupit.

Máte za sebou ještě jeden projekt, který je znovu úplně jiný než ty předešlé. Jde o interaktivní naučnou stezku u olympijské bobové dráhy v Sarajevu. Jak se student z Česka dostane k sarajevské bobové dráze?

Sarajevo nemá v Evropě dobrou pověst, když jsem tam odjížděl, babičky se mě ptaly, jestli se tam ještě válčí. Mě ale jako město už napoprvé zaujalo, po nějaké době jsem se tam proto vydal i na studijní pobyt.

Zároveň jsem tam psal svou diplomovou práci o tom, jak by město mohlo oslovovat zahraniční turisty. V diplomce jsem se pak zaměřil na to, co by se dalo zlepšit. Jenže realita v Bosně je taková, že nikdo nic nedělá a všichni se tváří, že něco dělají. Začalo mě to mrzet.

A proč zrovna bobová dráha?

Bobová dráha z olympiády 1984 je ve zbědovaném stavu a nikdo ji pořádně neudržuje. Turisté se často ptají průvodců, co to vlastně je. Přitom má obrovský potenciál, její historie a spojení s válkou v Jugoslávii nebo i současný stav, kdy je plná graffiti. Věřím, že při dostatečné snaze a péči by mohla být pro Sarajevo tím, čím je Berlínská zeď pro Německo.

V Evropě jsme zvyklí, že u každé věci s nějakým významem je cedule, která vám řekne, co to je a jak to fungovalo. Tam ale nic není. Přemýšlel jsem, jak pomoct, aniž bych zkrachoval. Klasická naučná tabule stojí desítky tisíc korun za kus, to nepřipadá v úvahu.

Jaké tedy bylo řešení?

Řešením se ukázala interaktivní stezka se třinácti zastávkami a QR kódy. Naskenujete kód, dostanete se na stránku s textem, audio průvodcem, fotkami, videi a krátkým kvízem. Vše přeložené do bosenštiny a angličtiny. Takový obsah za zlomek ceny klasické stezky, kde barva za pár let vybledne a dřevo zetlí a je třeba ji celou obnovovat.

Jaký měla stezka úspěch?

Za tři čtvrtě roku, co je v provozu, ji zatím navštívilo sedm až osm tisíc lidí, skoro výhradně zahraniční turisté. Bosňáci tvoří asi tři procenta návštěvníků. Potkal jsem tam mladé Bosňáky, kteří nikdy v životě na té dráze nebyli, přitom bydlí patnáct minut od ní. Ale to je tak trochu všude, místní na turistické věci nechodí.

Projekt zaujal místní média a hned mě oslovila s žádostí o živé vstupy do jejich relací . To pro mě byla velká výzva mluvit bosensky do hlavních zpráv, ale já mám výzvy rád. Reakce místních mě potěšily, na Facebooku jsem procházel stovky komentářů, které projekt povětšinou chválily. Někteří se však pozastavovali nad tím, že je smutné, že někdo ze zahraničí musí přijet a udělat to za ně. Průvodci o tom věděli a hned to ukazovali turistům.

Šlo v tomhle případě jen o diplomovou práci nebo s něčím podobným plánujete pokračovat? Může mít taková stezka komerční využití?

Ukazuje se, že ano. Teď se bavíme s několika partnery v Česku. Je to ve fázi jednání – někteří o řešení stojí jako digitální nadstavbu nad stávající naučnou stezkou, jiní formát chtějí využít pro realizaci naučné stezky v místě nebo s rozpočtem, kdy by standardní naučná stezka nepřicházela v úvahu. A zároveň mě obohacují o další nápady na rozšíření tohoto formátu, které možná budou mým příštím projektem. Nechme se překvapit.

Co vám osobně tahle práce přináší?

Víte, AI mění svět překotným tempem a celá diskuze působí poněkud černobíle. Buď je líčena jako zkáza lidstva nebo naopak úžasný všemocný nástroj. Já chci nabízet reálné a praktické ukázky, jak AI dokáže přinášet nové zkušenosti, které by dříve nebyly možné. Navíc v době internetu mám okamžitě zpětnou vazbu, jak tu přímou nebo i nepřímou v podobě návštěvníků na webech projektů. To je na tom pro mě ta nejhezčí věc.