Článek
Hnutí ANO, které zvítězilo v podzimních sněmovních volbách, slíbilo opětovné zastropování důchodového věku na 65 letech. Z průzkumu společnosti Ipsos pro seriál Seznam Zpráv Jak se žije v Česku však vyplynulo, že lidé by chtěli chodit do penze ještě dřív. Prakticky 40 procent dotázaných podporuje zastropování důchodového věku na méně než 65 letech. Pro postupné zvyšování na 67 let se vyslovilo pouze necelých 14 procent respondentů.
O tom, jak je tato otázka pro Čechy důležitá, svědčí i mimořádně bohatá diskuze pod článkem. Nejzajímavější příspěvky vybrala redakce Seznam Zpráv do Fóra čtenářů. „Proč strop? Ať si každý odejde do důchodu, kdy chce. Prostě bude dostávat peníze úměrně tomu, co za svou pracovní kariéru odvedl,“ píše například čtenář Aleš Procháska.
Přečtěte si původní článek:
Jan Novák: Souhlasím, že by se o sebe měl člověk postarat sám. Není ale možné, abych společně se zaměstnavatelem 50 let platil státu raketu a současně ještě spořil či investoval jenom kvůli tomu, že se na mě pak v 70 letech stát vykašle.
Jiri Trojanek: Pamatuji dobu socialismu, do důchodu se chodilo v 60 letech - muži. Jenže průměrná doba dožití u mužů byla nějakých 66-67 let. Velká část lidí tehdy přesluhovala, protože sami chtěli. Důchody vysoké nebyly a ne každý chtěl rázem klesnout s životní úrovní. Tehdy nešlo mít plnohodnotný plný pracovní úvazek a brát důchod, dnes to možné je. Dnes od 65 let tu zbývá nějakých 12 let do průměrného věku dožití u mužů. To je v podstatě dvojnásobek doby, co muži žili s důchodem dříve. (redakčně kráceno)
Libor Vašát: Podstatně více by se mělo pohlížet při odchodu do důchodu na počet odpracovaných let. Já osobně budu mít při věku 65 let více než 48 let v pracovním procesu, což si myslím je obrovská zátěž. Myslím si, že ten, kdo by měl odpracovaných řekněme maximálně 45 let, měl by možnost jít do důchodu bez sankcí, bez ohledu na to, kolik má kalendářních let.
Petr Šáda: Odchod do důchodu by se měl řídit statistikou práce ve zdraví. A to je v současné době 63 roků. Pokud budu zdráv, nic mi nebrání, abych pracoval déle. Je veliký rozdíl v tom chtít pracovat, pokud jsem zdráv, a muset pracovat, když mi to už nejde. Pak mi milostivě nabídnou odejít dříve do penze, a i když jsem poctivě celý život pracoval, aniž bych měl jedinou výluku pracákem, dostanu za odměnu penalizaci do smrti.
Jana Prusova: Současné důchodce strop nezajímá, už jsou v důchodu. Ani mladí to až tak neřeší, než zestárnou, bude vše zase úplně jinak. Myslím, že jediní, koho to děsí, jsou lidé v předdůchodovém věku. Celý život dřeli, zdraví jim odchází, ale bojí se veřejně přiznat, jak na tom jsou, aby se jich zaměstnavatel nezbavil. Co by dělali? Pár měsíců podpora a co potom? Šetřili si na důchod, ale jak se zdá, ty peníze utratí ještě před důchodem, až zůstanou bez příjmu. S vysokým tlakem a cholesterolem, bolavou páteří a vším dalším možným. Prakticky nezaměstnatelní, ale s povinností ještě roky pracovat. (redakčně kráceno)
- Arnost Marek (reaguje): Já myslím, že odchod do důchodu v pozdějším věku je prostě nevyhnutelný. Populace stárne a až začnou odcházet Husákovy děti, tak na ně nebude mít kdo dělat. Chápu, že dělník ve slévárně je určitě udřený a klidně ať jde dřív, ale úřednice, která celý život sedí v kanclu - té by to nemělo vadit. Mně je 58 a také nemám fyzicky náročné zaměstnání, a proto mi to nevadí.
Jiří Blaho: Když to nechce skoro nikdo pochopit, tak ať jde každý do důchodu, kdy chce. Od toho by se odvíjela výše důchodu. Nějaká minimální odpracovaná doba cca třicet let. Řádný odchod šedesát sedm, kdo odejde před tímto rokem, bez nároku na sociální dávky. Věřím tomu, že toto se lidem taky nebude zamlouvat. Tak potom už jedině čekat na zázrak, že se půjde do důchodu v padesáti a důchod bude jako průměrná mzda.
Dana Pečená: Lidé uvažují realisticky, protože mnozí nezvládají pracovat ani do 65 let, natož do 67. Herci, lékaři a vysokoškolští profesoři, kteří ještě v 80 letech jsou aktivní, nepředstavují velký vzorek populace. Musí se najít způsob, jak zajistit, aby důchody odpovídaly cenám bydlení, nájmů, pobytu v pečovatelských domech atd. Kromě průběžného placení ze mzdy a spoření na důchod by se měla vytvářet ještě rezerva.
Jan Kopecký: Do důchodu klidně v 60, ale stát bude platit jen sociální a zdravotní. Kdo má peníze, tak si klidně může užívat podzimu života, ale za svoje. Kdo chce být živen státem, tak se musí uskromnit, nebo pracovat, dokud to půjde. Stát na to prostě nemá a mít nebude. Máme průběžný důchodový systém, tak řeči o tom, že někdo celý život pracoval a odváděl daně, jsou sice hezké, ale úplně k ničemu.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Aleš Vrtaňa: Důchod je totiž špatně pochopený systém. Lidé si začali představovat, že když dosáhnou důchodu, tak sebou plácnou do sedačky a začnou až do smrti šoupat nohama. Ale takto to v jádru není. Důchod je spíše příspěvek za znevýhodnění. Člověk i nadále může chodit do práce. Jen už nemá ten výkon a proto mu to ten důchod dorovnává.
- Josef Bren (reaguje): Já spíš chápu důchod jako rentu od státu, aby lidé neskončili na ulici a měli se za co najíst a zaplatit bydlení. A ne aby vysedávali po kavárnách, jezdili si do Egypta, Turecka, do Alp, atd. na dovolené, kupovali nová auta, drahá elektrokola, atd. Na to fakt důchod být nemá.
Eva Horáková: Lidé se sice dožívají vyššího věku, ale většina z nich už kolem těch 65 let není moc aktivních a navíc tam přibývají zdravotní problémy. Dokážu si to představit u inženýrů a podobných profesí. Naopak 65letý učitel už musí být totálně vyhořelý. Nechala bych to na lidech. Stát by měl garantovat nějaké minimum na přežití a zbytek ať si lidé naspoří, zainvestují a do důchodu si jdou klidně od 60. Já chci pracovat, co nejdéle to půjde. Ze svého okolí vidím, že kdo sekne s prací, jde mentálně strašně rychle dolů. Zároveň ta práce musí člověka i bavit.
Jan Havel: Společnost, kde převážná část občanů má za cíl a vrchol života odchod do důchodu a nejlépe předčasně, si sama zadělává na problém. Jako problém vidím, že žádná vláda se nevěnovala zvýšení sociální a ekonomické gramotnosti obyvatel a jenom ohlupují sliby.
Karel Černý: Podle statistiky u lidí ve věku 60 let je šance na sehnání práce asi 25 %. Samozřejmě ani pár let před touto hranicí to není o mnoho lepší. Jinými slovy, pracovní trh dává najevo, kde by měla být hranice. Stát nedělá skoro nic pro zvýšení zaměstnávání lidí ve věku (řekněme) 55+, neřeší finanční zabezpečení lidí ani ve věku kolem 65. Pokud stát chce posouvat věk odchodu do důchodu, pak také měl stanovit opatření, jak zabezpečit uplatnění lidí (často s nemocemi, snadno unavitelných, s pohybovým omezením…).
Vlastimil Wenig: Stát by měl tlačit na povinné zavedení zkrácených úvazků, kde by měl zaměstnanec právo si nechat úvazek přepnout, i kdyby zaměstnavatel nesouhlasil. Pak si umím představit dělat do 67 let. To, jakým způsobem dnes zaměstnavatelé ždímají zaměstnance, mi nepřijde udržitelné z hlediska dožití ve zdraví. Samý stres a neustálý tlak. (redakčně kráceno)
Jiří Nesvadba: I důchod je finanční příjem, proto již z logiky věci je povinnost i důchody zdanit. I důchodci jsou součástí populace a není jediný důvod je z této povinnosti vyjímat. Určitě by to byl obraz sounáležitosti a solidarity s národem. Symbolická daň např. pět procent by žádného důchodce neumořila hlady, do systému by přinesla každoročně cca 35 miliard Kč, což jistě není suma závratná, nicméně by určitě napomohla důchodový účet stabilizovat.
Petr Studna: 60 let by měl být strop odchodu do starobního důchodu. Pokud by chtěl někdo pracovat déle, tak je to jen jeho rozhodnutí. Finance se na to najít dají … Důchod by měl pokrýt základní potřeby člověka. Kdo by chtěl mít na cestování, auto a jiný nadstandard, tak by si měl spořit.
