Ani v 67, ani v 65 letech. Češi chtějí důchody změnit ještě víc

Opětovné zastropování důchodového věku na 65 letech, představuje výrazný slib nastupující vlády Andreje Babiše (ANO).

„Volte důchod už v 65 letech“ znělo heslo jednoho z letošních předvolebních poutačů hnutí ANO. Stejně tak i pravděpodobný ministr práce Aleš Juchelka před schůzkou s prezidentem popisoval, že zastropování důchodu na 65 letech je jednou ze tří věcí, které s ním chce probrat.

Z průzkumu společnosti Ipsos pro seriál Seznam Zpráv Jak se žije v Česku vyplývá, že ve skutečnosti by lidé chtěli chodit do penze ještě dřív. Prakticky 40 procent dotázaných podporuje zastropování důchodového věku na méně než 65 letech. Dalších 35 procent pak souhlasí se zastropováním 65 let a bezmála 14 procent podporuje postupné zvyšování na 67 let.

Ukazuje se, že lidé ohledně důchodů uvažují protichůdně. Přes 63 procent oslovených považuje důchodový systém za neudržitelný, skoro 70 procent uvedlo, že se nespoléhá na státní penzi, zároveň ale jen třetina lidí podporuje za vlády Petra Fialy prosazenou důchodovou reformu.

„Obecně platí, že lidé volí pro ně hezká řešení. Když se zeptáte, jak by měl svět vypadat, tak to řeknou, ale nebudou si často volit řešení, která jsou pro ně nepříjemná,“ komentuje Michal Kormaňák, analytik společnosti Ipsos, zjevný rozpor mezi uznáním problému a možným řešením.

Zároveň se v průzkumu ukazuje, že existuje jasný vztah mezi znalostí problematiky důchodové reformy a její podporou, a naopak, že s neznalostí roste nesouhlas.

Konkrétně: oslovení, kteří uvedli, že znají důchodovou reformu, tak často neuvádějí, že by chtěli do důchodu před 65 rokem. A 27 procent z nich uvedlo, že souhlasí s postupným růstem důchodového věku na 67 let.

A lidé, kteří deklarovali, že reformu nezaregistrovali, by chtěli odejít do důchodu před 65. rokem v 60 procentech případů.

„Pokud polovina populace ví, co důchodová reforma obnáší a z nich většina zná jen některé body, jako věk odchodu do důchodu, tak se to samozřejmě nepodařilo tak dobře zkomunikovat, jak si vláda přála,“ popisuje Kormaňák jasný trend, který průzkum odhalil.

„Je tam možná poučení pro jakoukoliv vládu, že když prosazují tak obrovskou reformu, tak to musí do lidí nacpat ze všech kanálů,“ tvrdí analytik.

Zároveň zmiňuje, že téma je také hodně zpolitizované, a že důchodové reformě více fandí voliči bývalé vládní pětikoalice.

Hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň souhlasí s tím, že změny v důchodovém systému byly vládou špatně lidem vysvětlené.

„Vždy strana, která dělá na první pohled nepopulární, ale v dlouhodobém pohledu důležité věci pro záchranu systému, tak ta je bohužel musí komunikovat ještě lépe než opozice. Nabourává se totiž do lidského nepochopení, jak svět funguje,“ říká ekonom.

Podle něj česká společnost už ve školách raději vysvětluje škálu tvrdosti nerostů než to, jak funguje svět lidí a právě například důchody.

Podle Bartoně mohla vláda například více zdůrazňovat, že důchodový věk 67 let se bude týkat lidí, kteří půjdou do důchodu až kolem roku 2050. „To znamená těm, kterým je teď zhruba 30 let a mají šanci si celý život nastavit tak, aby s tím počítali,“ míní ekonom.

Naopak návrat k 65 letům, tedy k slibům nastupující vlády, lze podle něj označit za nic nedělající gesto. „Dá se jednoduše poukázat na to, že když nová vláda slavně vrátí věk odchodu do důchodu na 65 let, tak to během její vlády absolutně neovlivní důchodový systém,“ říká Bartoň. Odkazuje na fakt, že prvním lidem se má důchodový věk zvedat nad 65 let až v roce 2031. Slibovaný návrat na 65 let tak reálně žádnému člověku v následujících čtyřech letech vlády Andreje Babiše nepomůže.

Sociolog Daniel Prokop, zakladatel výzkumné organizace PAQ Research a člen Národní ekonomické rady vlády, kritizuje, že vedle tiskových konferencí chyběl moderní komunikační kanál. „Mám na mysli nějakou kalkulačku dopadů, která jasně ukáže, jak to vypadalo před změnou, co bude po ní, jak se promění průměrný důchod a saldo celého systému,“ zmiňuje Prokop.

Podle něj je i chybou české pravice, že vyvolává nedůvěru lidí ohledně udržitelnosti systému. Což ostatně potvrdil i aktuální průzkum společnosti Ipsos pro Seznam Zprávy.

„Části lidí pak má dojem, že systém parametricky reformovat ani nejde,“ dodává Prokop.

Petr Janský, ekonom a zakladatel Centra veřejných financí při Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity, který se mimo jiné účastnil i velké tiskové konference vlády, na které se reforma důchodů představovala, mluví o tom, že komunikační strategie byla podložená a založená na externích datech.

„Je otázka, jestli se z komunikačního hlediska nemělo říkat, že se současným důchodcům nic nemění, tedy těm 2,5 milionům lidem. Jich se týkala jen valorizace. Nesnižujeme současné důchody, ani jejich růst. Mladým lidem pak říkáme, že půjdou do důchodu později a budou mít menší důchody,“ konstatuje Janský.

Ekonomové přitom zmiňují i to, že druhý důležitý bod důchodových změn, vedle posunu důchodového věku, je postupné zpomalení růstu nově přiznaných důchodů. Kolem toho se tak velká debata veřejnosti nevede. A ani vznikající vláda nemá v programovém prohlášení plán tuto změnu zrušit.

„Zdálo se mi, že relativně málo do detailu šlo snižování budoucích důchodů,“ konstatuje Janský k veřejné debatě.

Petr Bartoň pak ještě argumentuje tím, že výpočet je tak složitý, že si lidé důchod ani neumějí sami spočítat.

S přispěním Josefa Mačího.