Češi přišli o Ďáblovu i Stříbrnou bibli. Vrátí se?

Mnoho evropských států má ve svých muzeích předměty, které se tam dostaly bez povolení původních obyvatel. Zda se takové předměty mají vystavovat, v tom zatím nepanuje na akademické půdě shoda. Některé země se dožadují svých památek, například Egypt velmi hlasitě. Jiné už se některých svých památek dočkaly. Například Nizozemí letos vrátilo přes sto beninských bronzů nazpět Nigérii, které britská armáda roku 1897 z území odvezla a rozprodala.

Jedním z předmětů, které byly z naší vlasti odebrány násilně, je největší rukopisná kniha na světě – Ďáblova bible neboli Codex gigas. Kniha měří téměř metr na výšku a půl metru na šířku. Na její výrobu byla potřeba kůže ze zhruba 160 oslů. V knize, která váží 75 kilogramů, je latinsky přepsaná celá bible, Kosmova kronika a dvě díla židovského historika Josepha Flavia. Jsou v ní také Etymologie Isidora ze Sevilly, lékařská pojednání nebo kalendář a další texty. Jméno jí dal obraz ďábla, který je namalovaný přes celou jednu stranu.

Kniha vznikla začátkem 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Koncem 16. století knihu Rudolf II. zařadil do své sbírky a převezl do Prahy, odkud ji při rabování v roce 1648 odvezli Švédi na konci třicetileté války.

Všechny texty jsou stále čitelné a také jednotné, jsou tedy nejspíš dílem jediného člověka. Celá kniha je zdigitalizovaná a dostupná v Knihovně Kongresu. Originál, který Švédi zapůjčili Česku v roce 2007 na výstavu do Klementina, se nachází v Národní knihovně ve Stockholmu.

Dalším rukopisem, o který jsme přišli, je Stříbrná bible, neboli Codex argenteus. Pochází z 6. století a je kopií bible biskupa Wulfily. Zachovaný text je napsán zlatým a stříbrným inkoustem na fialovém pergamenu a obsahuje velkou část čtyř evangelií. Jsou zapsána gótským písmem, kniha je hlavním zdrojem informací o zaniklé gótštině a vznikla nejspíš v italské Ravenně. Bible byla součástí sbírky Rudolfa II. Švédská královna Kristýna ji následně zařadila do své knihovny. Poté se kniha přesunula do Holandska a od roku 1669 je součástí knihovny univerzity v Uppsale. Odtamtud byla jednou ukradena, ale podařilo se ji získat zpět.

V roce 2011 byla Stříbrná bible zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.

Švédi si odvezli nejen knihy, ale i stovky obrazů. Jedním z nich byl Rudolf II. jako Vertumnus, portrét habsburského panovníka Rudolfa II. Je to alegorický portrét, který namaloval Ital Guiseppe Arcimboldo roku 1591 v Praze.

Po odvezení do Švédska visel obraz na hradě Bogesund a v první polovině 19. století byl přesunut na hrad Skokloster, kde je uskladněn dodnes.

Bronzové sochy z Valdštejnského paláce dnes zdobí barokní zahradu zámku Drottningholm. Už to tedy nejsou originály, ty byly přesunuty do muzea poté, co je poničily živly. Autorem je sochař Adrian de Vries pocházející z Nizozemska. Jednou z takových soch je Herkules v boji s drakem, kterou umělec vysochal kolem roku 1590. V pražské Valdštejnské zahradě se od roku 1913 nachází další kopie této sochy.

Ne všechny předměty jsou ale v nedohlednu. V roce 2021 nám Muzeum umění ve Filadelfii vrátilo renesanční štít, který ukradli za druhé světové války nacisté. Štít odnesli ze zámku Konopiště u Benešova do Rakouska, odkud se dostal do Paříže, kde ho zakoupil americký sběratel Carl Otto Kretzschmar von Kienbusch. Od něj štít získalo filadelfské muzeum, kterému čeští odborníci dokázali prokázat, že byl ukraden.

Památka měří v průměru více než půl metru a je vyrobená ze dřeva. Kresba na štítu představuje dobytí Kartága v druhé punské válce.

Také Švédi nám už vydali nazpět kousek umění. Kopii sochy Venuše s Amorem a delfínem od umělce Benedikta Wurzelbauera z roku 1599 najdeme ve Valdštejnské zahradě a její originál se po navrácení ze Švédska koncem 19. století nachází v obrazárně Pražského hradu. Bronzová socha má 120 centimetrů.