Egypt chce vrátit své poklady. Jak vyhrocený apel dopadne na česká muzea

„Představte si, že někdo unese vaše dítě a řekne: se mnou je ve větším bezpečí. To nic nemění na tom, že bylo dítě uneseno ze svého domova. A stejné je to i s našimi egyptskými artefakty,“ řekl minulý týden egyptský filmař Fadi Victor deníku The New Arab.

Hovořil o kampani, kterou nastartoval spolu s egyptologem Záhím Havásem po otevření Velkého egyptského muzea, nového obřího komplexu u Pyramid v Gíze, kde severoafrická země vystavuje nejvzácnější předměty ze své bohaté historie.

Ve videu na svém Instagramu společně vyzývají lidi, aby podepsali petice, které požadují po některých západních muzeích navrácení nejcennějších artefaktů. Jmenují bustu Nefertiti v současnosti umístěnou v Berlíně, Rosettskou desku v držení Britského muzea v Londýně nebo Zvěrokruh z Dendery, který vystavuje Louvre v Paříži.

„Země, jejíž artefakty byly ukradeny, má dnes lid, který dokáže rozhodnout o jejich budoucnosti,“ hřímá v emotivním videu Havás.

Příspěvek na Instagramu za týden posbíral skoro 140 tisíc lajků, petice za navrácení mají dohromady zhruba půl milionu podpisů. Jde tak o dosud jednu z nejviditelnějších kampaní za navrácení vzácných artefaktů zpět do zemí původu, kterých v posledních letech přibývá, uvádějí čeští experti.

„Je to součástí širších snah o návrat předmětů, které se dostaly do západního světa spolu s kolonizací,“ vysvětluje šéfka Českého egyptologického ústavu Renata Landgráfová.

Už od devadesátých let minulého století na akademické půdě sílí debata o tom, zda by měly být historické artefakty vystavovány v muzeích mimo zemi původu. A to zejména kvůli sílícímu negativnímu postoji vůči období kolonialismu nejen v afrických a asijských zemích, ale také na Západě. V posledních letech se pak debata dostala i mezi širší veřejnost, a to skrze aktivismus hnutí jako Black Lives Matter.

Symbolem této debaty se staly takzvané Beninské bronzy. Sochy, které na konci 19. století ukradli z Nigérie britští vojáci poté, co vyplenili královský palác, a následně skončily vystavené po západních muzeích. Ty v posledních letech postupně přislíbily jejich navrácení do Nigérie. Podobně se letos povedlo dojednat navrácení historických předmětů z USA do Řecka.

Svůj případ má i Česko. V roce 2021 se třeba na zámek Konopiště vrátil vzácný štít, který během druhé světové války ukradli nacisté.

„Nigérie a Řecko už dostaly své artefakty zpět. Teď je řada na nás,“ říká ve videu Havás, který zdůrazňuje, že s otevřením nového muzea padá dřívější argument, že Egypt nemá dostatečně kvalitní prostory na umístění těchto předmětů.

Egypťanům už se letos povedlo dojednat navrácení některých exponátů. Například Nizozemsko přislíbilo, že vrátí Egyptu kamennou hlavu, kterou úřady nalezly na trhu poté, co ji někdo ukradl z Egypta během protestů Arabského jara.

V tomto případě šlo o předmět, u kterého se obě strany shodly, že se z Egypta dostal nelegálně. U těch nejvzácnějších artefaktů je ale situace jiná. Autoři kampaně i je označují za ukradené. Podle českých expertů je to ale sporné.

„Myslím, že to slovo použili trochu schválně, aby debatu přitvrdili,“ říká Ondřej Crhák z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. „Když se v 19. a 20. století odvážely artefakty z Egypta, tak na to neexistovaly žádné oficiální regulace. Pokud nedošlo k vyvezení výsledkem válečného konfliktu nebo vyloženě krádeže, tak je to silné slovo,“ dodává.

Velká část dnes vystavených exponátů se do Evropy podle expertů dostala jako výsledek legálních archeologických expedicí.

„Pokud zahraniční expedice pracovala v Egyptě, tak mohla některé své objevené předměty dovézt do muzea doma v Evropě, v Americe. Muzea jsou opatrná v tom, že velké množství předmětů, o které se různé instituce v dotčených zemích hlásí, byly nabyty zcela legálně v rámci dělení nálezů či v rámci odměny expedici za to, že zkoumala nálezy v době, kdy se v tom domácí nepohybovali,“ říká Landgráfová.

To podle ní trvalo zhruba do 80. let 20. století, dnes už je ale situace jiná. „V posledních několika letech dokonce z Egypta nelze vyvézt ani přírodniny. Tedy ani turista si nemůže odvézt mušle,“ dodává expertka.

V Egyptě k přísnějším postojům v současnosti přispívají i další faktory. Země čím dál více investuje do turismu a propagace památek. Zájem o ně tak vzrůstá nejen u turistů, ale i u samotných Egypťanů.

„Když jsem začala jezdit do Egypta, tak se v muzeích pohybovalo minimum Egypťanů mimo těch, co se o to zajímali profesionálně. Dnes tam ale potkáte velký počet egyptských školních výletů. A na otevření Velkého egyptského muzea dorazily davy víceméně prostých Egypťanů,“ uvádí Landgráfová.

I to nyní přispívá k apelům, na které ale evropská muzea reagovala spíše odmítavě. V případě Rosettské desky Britové uvádějí, že je současné egyptské úřady dosud nekontaktovaly. Brání se také zákonem, který ukládá, že mohou předměty vracet jen za zvláštních okolností.

Předmětem jednoho z nejznámějších sporů je právě socha Nefertiti. Němci si stojí za tím, že bustu nalezli archeologové při legálních vykopávkách v roce 1912. O rok později ji odvezli do Berlína na základě dohody o rozdělení nálezů s egyptskými úřady. Podle Egypťanů ale archeologové nález zatajili, případně neuvedli pravou hodnotu busty.

V posledních letech se ale podle Ondřeje Crháka snažila muzea na výstavách výrazněji zapojovat země původu, například spolupracovat s lokálními kurátory či umělci, či kriticky zdůrazňovat koloniální minulost.

Každopádně podle něj nelze čekat, že by se instituce rozhodly k okamžitému navrácení artefaktů. „Nemyslím si, že by to bylo hned. Závisí to nejen na dané instituci, ale také na tom, jak se k tomu postaví vlády. Řešením může být třeba dohoda o zápůjčce. Artefakt může být část roku v Egyptě a část roku jinde,“ uvádí.

Českých sbírek by se ale požadavky alespoň prozatím dotknout neměly, řekla Seznam Zprávám mluvčí Národního muzea Kristina Kvapilová. „Podle našich informací se diskutovaná egyptská iniciativa zaměřuje na několik konkrétních předmětů v západoevropských muzeích. Nejedná se o masovou kampaň, ale o cílené požadavky na předměty s mimořádným významem pro egyptské dějiny,“ uvedla.

Národní muzeum exponáty z Egypta vystavuje v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur. „Egyptské sbírky Národního muzea jsou řádně zinventarizovány, zapsány v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury ČR, jejich původ je prověřen a část z nich byla veřejně vystavována. Ani při přípravě výstavy Sluneční králové nebo Tajemná Núbie nebyly ze strany Egypta vzneseny žádné požadavky na navrácení,“ doplnila.

Ondřej Crhák dodává, že česká sbírka je v porovnání s těmi západoevropskými spíše mladá, exponáty se tak do Česka dostávaly už pod kontrolou egyptských úřadů. „Původci byli většinou drobní sběratelé a cestovatelé. Dostávaly se sem věci, které měly spíše rovinu suvenýru. Nebylo v silách se dostat k něčemu, co by bylo z dnešního hlediska problematické,“ říká.