Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Schovat příjmy před finančním úřadem je v dnešní digitální ekonomice obtížná věc. Platba mobilem je standard, z hotovosti se stává anachronismus. Nebo nástroj tiché dohody mezi tím, kdo platí, a tím, kdo peníze přijímá, že o jejich transakci nemusí nikdo další vědět.
Do těchto zvyklostí nyní znovu vstupuje stát, respektive nová vláda s oprášeným projektem EET. Od příštího roku se povinná on-line evidence vrací a ministryně financí Alena Schillerová už má jasno, jak to celé bude fungovat. Její vizí je vcelku přísný režim s jednou velkou výjimkou.
Evidovat se bude nejen v gastronomii, ale ve všech oborech, kde je zvykem úhrada na místě. Stranou zůstanou živnostníci s příjmy do milionu korun, přihlášení k paušální dani.
U metod placení naopak žádné výjimky nebudou. Počítá se s povinností nahlašovat všechny „platby realizované při osobním kontaktu“. Ať už úhrada proběhne v hotovosti, kartou, QR kódem nebo hypoteticky třeba i převodem bitcoinů.
Osvobození drobných podnikatelů na přání Motoristů a SPD je velkým ústupkem. Kdo ročně utrží do milionu korun (nebo je ochoten to tvrdit), nemusí řešit vůbec nic. Do EET není povinen se hlásit. Jen bude muset na paušální dani odvádět o 1400 korun měsíčně víc (pokud působí v oboru, kde je zvykem platit osobně a ne jen posílat faktury na dálku – těch se EET netýká).
Na druhou stranu zahrnutí všech myslitelných podnikatelských sfér a platebních metod představuje velkou akci. Původní EET se tak daleko nikdy nedostalo. Karty se sice evidovaly, ale EET se v praxi rozběhlo jen v gastronomii, hotelech a maloobchodních prodejnách.
Služby kadeřnic, řemeslníků, taxikářů nebo autoservisů zůstaly před rokem 2020 jen v teoretickém plánu. Dřív, než na ně došlo, zakročil proti takto širokému pojetí Ústavní soud a po něm covid. Třetí a čtvrtá vlny už proto neproběhla. Babišova vláda v pandemii nejdříve vypnula EET i pro první dvě vlny a pak Fialova vláda zrušila celý zákon.
Zázraky nečekejme
Není snadné zaujmout k EET kategorické stanovisko ano/ne. Byť politici se takto kategoricky chovají a evidenci střídavě ruší či zavádějí hlavně proto, že jde o symbol programu Hnutí ANO. Jedni pro něj horují a slibují si od něj spravedlnost a plnou státní pokladnu, druzí jej zatracují jako velkého bratra a zbytečnou šikanu činorodých lidí. Ani jeden z těchto extrémů neodpovídá skutečnosti.
Je-li v platnosti zákon, že tržby z podnikání podléhají dani (což je všude na světě běžná praxe), nelze se jen tak dívat na jeho zjevné ignorování. Častý požadavek na placení „cash only“ může mít různé důvody, třeba vysoké poplatky za karetní terminály. Ale těžko sympatizovat s touto anarchií, je-li pak konkurenční úspěch odvislý od toho, kdo má silnější žaludek a k dispozici víc nezdaněných peněz.
Na druhou stranu je pravda, že EET znamená pro podnikatele zátěž navíc. Každá nová byrokracie s sebou nese otázku, zda se vůbec státu vyplatí, zvlášť když jedna velká podmnožina aktérů zůstane od začátku mimo hru. Slibovaný výnos 15 miliard korun, jak o něm mluví ministryně Schillerová, působí značně přehnaně. Loňská studie Chytřejší daně mluvila o poloviční částce, ministerstvo financí žádné výpočty zatím nepředložilo.
Nesmí létat třísky
Politici stávající opozice už veřejně avizují, že možná dají EET znovu k Ústavnímu soudu, kde už jednou částečně uspěli. A nejsou bez šance. Na první – i druhý – pohled totiž nové záměry vlády nejsou s minulým nálezem soudu úplně kompatibilní.
„Rčení, že při kácení lesa létají třísky, pro regulační opatření v právním státě nemá místo,“ zněla nejcitovanější věta tehdejšího 55stránkového verdiktu. Soudci v ní tehdejší vládní většině sdělovali, že nemá absolutní moc v nastolování nových plošných povinností, mají-li nepřiměřeně velký a zbytečný dopad na jednu skupinu dotčených osob.
Jinými slovy, že nelze paušálně obětovat menšinu pro dobro systému. Argumentace se tehdy týkala třetí a čtvrté vlny EET. Soud je zastavil, protože postrádal v zákoně odůvodnění, proč použít na řemeslníky a poskytovatele služeb stejné kladivo jako na hospody a maloobchod. Přístup, že jednotný systém bude z hlediska daňové kontroly robustnější, u soudu neobstál.
I teď chybí konkrétní data o rozsahu problému, který má nová regulace řešit. Pokud se má zavést EET univerzálně (včetně oborů s minimálním podílem hotovosti nebo nízkým rizikem krácení daní), mělo by se podle logiky minulého soudního nálezu nejdřív doložit, že pro to existuje přesvědčivý důvod. Stejný metr na nadnárodní obchodní řetězec a menší podnik s minimem hotovostních plateb se může ukázat opět u soudu jako problém.
Soud minule také upozornil, že nálož nových administrativních povinností by měla být přiměřená sledovanému cíli. A že stát má pro své záměry volit co nejméně zatěžující prostředky. Proto zrušil povinnost evidovat jiné než hotovostní platby. S argumentem, že karetní transakce za sebou zanechávají stopu a finanční správa si může tyto záznamy opatřit i jinak z bank.
Teď se bezhotovostní platby do EET opět vracejí. Schillerová namítá, že po devíti letech od nálezu Ústavního soudu „jsme úplně někde jinde“ – že platebních metod je dnes ještě mnohem víc a prohledávat všechny je pro daňové kontrolory neproveditelné. Proto prý finanční správa potřebuje jeden univerzální dohledový systém.
Šéf poslanců TOP 09 Jan Jakob už na síti X napsal, že opětovné zahrnutí karetních transakcí a QR plateb jde proti tomu, co už jednou soud řekl. Schillerová na to říká, že je připravena svůj návrh u soudu ustát. Uvidíme.
