Článek
„Je to šest let, ale občas se mi to vrací. Vidím to pořád před očima.“
Radim Němec pracuje ve Fakultní nemocnici Ostrava jako vrchní sestra psychiatrické kliniky. A datum 10. prosince 2019 bude mít, stejně jako většina jeho kolegů, už navždy zaryté hluboko v paměti.
„Bylo ráno, už ani nevím, kolik hodin. Dostali jsme oznámení, že se střílelo,“ vypráví.
Ta zpráva se zaměstnancům nemocnice zprvu zdála neuvěřitelná – podobných událostí Česko do té doby příliš nezažilo. Brzy ale bylo jasné, co se stalo. Do čekárny traumatologie vstoupil po sedmé hodině ráno dvaačtyřicetiletý muž s pistolí a začal střílet. Zasáhl devět lidí. Čtyři zemřeli na místě, tři později.
„Nebyl jsem bezprostředně při střelbě, ale poté jsem ve vestibulu poskytoval první psychickou pomoc zaměstnancům, kteří pracovali v té ambulanci. Byli tím samozřejmě velice zasaženi,“ popisuje Radim Němec.
Archivní fotografie ze zásahu před nemocnicí 10. prosince 2019.
Jak se dá svědkům takové události bezprostředně pomoci? „Je třeba být lidem v tu chvíli oporou. Aby v reakci na tu událost, co se stala, mohli vůbec mluvit. Někdy stačí jen ticho, teplo a to, aby s nimi byl někdo přítomen,“ popisuje Němec.
Mezi zaměstnance, kterých se událost přímo dotkla, patří Jana Pometlová. Jako lékařka traumatologie byla v to ráno v ordinaci u čekárny, kde se střílelo.
„Slyšela jsem výstřely. V první chvíli to člověku vůbec nedocvakne, že by se něco takového mělo dít. Říkala jsem si, že si někdo dělá legraci, že jsou to práskací kuličky, pyrotechnika. Vůbec mi nepřišlo na mysl, že by se něco takového mohlo stát. Pak jsem přepnula do pracovního módu, že máme pomáhat a zachraňovat a nepřemýšlet o všem, co to obnáší,“ vypráví po letech.
Hovoří rozvážně, pomalu. Z vážného výrazu je poznat, že i dnes je pro ni stále těžké si událost znovu přehrávat.
„Je to věc, na kterou se nevzpomíná lehko. Člověk by chtěl spíš zapomenout, učí se s tím žít dál. Jsou to okamžiky, kdy mě to zaskočí. Přemýšlím, co by se dělo, kdyby najedou v tramvaji, v autobuse, kdekoliv venku někdo vzal pistoli a začal nás ohrožovat. Jsou to spíš záblesky toho, jak jsme strašně zranitelní a jaká tragédie může nastat,“ říká.
Posílení kamer i speciální cvičení
Výročí střelby si Ostrava každoročně připomíná pietou u památníku obětí, bronzové plastiky podobné černé díře. I letos se u ní sešlo několik desítek lidí – nejen zaměstnanců nemocnice, ale také představitelů města, Moravskoslezského kraje nebo univerzit.
„Připomenout si tu událost, která nemá obdoby, je velice důležité. Jednak pro naše lékaře a sestřičky, ale i pro okolí,“ řekl novinářům ředitel nemocnice Jiří Havrlant.
V posledních letech se Fakultní nemocnice Ostrava podle něj snažila v reakci na událost zvýšit bezpečí. Letos přibyly například nové kamery s prvky umělé inteligence nebo SOS tlačítka v některých místech. „Máme také ostrahu, která je posílená v posledních letech a pracuje 24 hodin denně, sedm dní v týdnu,“ doplnil.
Kromě čtvrtletních školení s policií zaměstnanci jednou ročně procházejí také speciálním praktickým cvičením, které je má připravit na nebezpečné situace.
Střelba je dnes třetí nejhorší událostí svého druhu v historii Česka po útoku v restauraci v Uherském Brodě z roku 2015 a předloňské střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pachatel, který utekl z místa činu, spáchal o několik hodin později sebevraždu poté, co jej na Opavsku vypátrali policisté.
