Co dělat s krajinou po konci uhlí: Skleníky to nezachrání

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V postindustriální krajině Moravskoslezského kraje měl vzniknout jeden z projektů Spravedlivé transformace, dotačního programu Evropské unie, který má pomoci uhelným a průmyslovým regionům zvládnout přechod na novou ekonomiku. Výzkumný a vzdělávací park Eden Silesia by tvořily obří skleníky simulující ekosystém lesa nebo pouště. Kromě vědců ze Slezské univerzity by je využívali studenti i veřejnost.

Projekt s odhadovanou cenou ve výši téměř tří miliard korun nebyl dosud schválený. „V současnosti se nachází ve fázi hodnocení, konečné rozhodnutí zatím nebylo vydáno,“ říká Petra Koťátková, projektová manažerka ze Státního fondu životního prostředí.

Podle informací webu iRozhlas ale v následujících letech skleníky na okraji Karviné rozhodně nevyrostou. Kvůli nejasnostem ohledně schvalování projektu by nebylo možné stihnout jeho dostavbu, která by vzhledem k pravidlům projektu Spravedlivé transformace měla být hotová do konce roku 2027.

Evropská komise projektu Eden vyčetla, že příliš upřednostňuje komerční aktivity, jako je prodej suvenýrů nebo vstupenek. Slezská univerzita a kraj, které skleníky plánovaly zřídit, předpokládaly, že zisky z prodejů pokryjí nákladný provoz celého areálu. Díky dotaci by ale park Eden Silesia měl konkurenční výhodu před jinými soukromými projekty.

Rozporuplné názory vzbuzovaly skleníky také u místních. „Někteří mí známí o projektu neslyšeli. A ti, kteří ano, už předem počítají s tím, že pokud se postaví, tak se brzy zavře,“ říká Dorota Osvaldová pocházející z Karviné. Jiní v projektu viděli symbol zelenější budoucnosti Karvinska. „Projekt Eden je podle nás jedním z nejzajímavějších příkladů snahy o udržitelnou transformaci Karvinska,“ říkají Pavel Kopczyk a Alexandra Witková z neziskové organizace Karviná Sustainably.

Skleníky s nejistou budoucností ale nejsou jediným nápadem, jak naložit s postindustriální krajinou na Karvinsku. Už od 90. let, kdy se těžba uhlí postupně začala opouštět, se řeší řada variant dalšího rozvoje oblasti. Často se ale v debatě o krajině zapomíná, že to není pustina, ale zajímavá a různorodá příroda.

Ačkoli to nemusí být na první pohled patrné, v pohornické krajině žije mnoho zvířat. „Je tu největší biodiverzita vážek v České republice. Bohatá je i na různé druhy vodních živočichů nebo ptáků,“ vysvětluje geograf z Ostravské univerzity Jan Lenart, který se zabývá industriální krajinou. Především v letních měsících místo do měsíční krajiny vejdete do zelené džungle plné života.

Při procházce v okolí Karvinska lze narazit na typické krajinné prvky, jako jsou poklesové kotliny, haldy a odkaliště, která sloužila k ukládání důlního odpadu. Kotliny způsobené těžbou se vytvářely i pod hornickými koloniemi, což nutilo místní stěhovat se jinam. „Domy se nahýbaly nebo se rozpůlily trhlinami, v zimě tam pak foukal mrazivý vzduch. Bylo to neobyvatelné,“ popisuje Lenart.

Poklesové kotliny mají pozvolné břehy, často docházelo i k poklesu lesa pod hladinu podzemní vody. Stromy stojící ve vodě postupně odumírají. Vznikají tak mokřady podobné těm, které se nachází v pralesních oblastech, což je v Česku velice neobvyklé. „Důlní firmy potřebovaly někam odkládat nezpracovaný materiál a kotliny začaly zasypávat. Krajina se tak začala zarovnávat,“ vysvětluje geolog. V uměle upravené krajině stromy rostou velmi pomalu.

V současnosti už k otřesům a poklesům krajiny nedochází, měla by být tedy bezpečná a potenciálním návštěvníkům nabízí nevšední zážitky. „Je to jako Lednicko-valtický areál z období industrializace,“ říká s nadsázkou Lenart.

Labutě plovoucí na hladině jednoho z odkališť, z něhož trčí betonový sloup, skutečně s trochou nadsázky připomínají scenérii zámeckých jezírek. Nabízí se tak otázka, proč unikátní krajina není více využívaná pro rekreaci místních i turistů.

V rámci projektu POHO 2030 si Moravskoslezský kraj nechal vypracovat od týmu biologů, urbanistů, historiků i krajinných architektů podklady k vymezení cenných ploch v oblasti mezi Havířovem, Karvinou a Orlovou. Ty nejcennější měly dostat nejvyšší stupeň ochrany.

Jiná místa měla být zpřístupněna pomocí sítě cyklostezek nebo turistických tras, protože bez přívětivé turistické infrastruktury se příroda nestane atraktivní ani pro místní. V současnosti by podle plánu POHO 2030 měla finišovat jednání s investory a realizace studií, nicméně z připravených podkladů zatím žádný větší projekt nevznikl. Další překážkou pro rozvoj je i roztříštěné vlastnictví pozemků, které jsou z velké části v rukou soukromých firem.

V rámci Spravedlivé transformace má Moravskoslezský kraj k dispozici téměř 19 miliard korun. Větší část se využije na takzvané strategické projekty, které by měly přilákat především vědecké a výzkumné pracovníky.

Z programu Spravedlivé transformace se však investuje i do menších projektů. Například na stavbu cyklostezek a zpřístupnění míst s přírodní nebo historickou hodnotou je do konce ledna vypsaná výzva za 275 milionů.

Některé úseky postindustriální krajiny se v Moravskoslezském kraji začínají pomyslně i doslova zelenat i bez přísunu evropských peněz. Zčásti za to mohou rekultivace, řada ploch zarůstá přirozeně. Hodnotu měnící se krajiny čím dál více vnímají také místní, a to i díky takzvanému Karvinskému moři, tedy jezeru, které vzniklo vlivem důlních poklesů. V teplých měsících se k němu chodí koupat mnoho lidí a přirozeně tak vzniklo místo pro rekreaci.

Karvinské moře ale stále patří spíš k výjimkám. Rozsáhlejší projekty, které by měly vést k proměně regionu, často naráží na byrokracii, zdlouhavé, nebo naopak šibeniční termíny a roztříštěnost pohledů aktérů, kteří se na projektech podílejí.

Variant, jak naložit s krajinou poznamenanou těžbou uhlí, je sice celá řada, zatím se však zdá, že jejich uskutečnění je v nedohlednu – a tak si mohou návštěvníci užívat alespoň procházky nevšední divočinou mezi haldami a jezery s labutěmi.

Text vznikl v univerzitním kurzu Žurnalistika zaměřená na změnu klimatu Katedry žurnalistiky a mediálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, s níž redakce Seznam Zpráv spolupracuje.