Článek
Marcela pracuje už sedmnáct let u městské policie v Praze. Jako strážnice je v terénu a hlídkuje zejména v pražském metru. „Je mi už přes padesát a práce je velmi náročná. Chtěla jsem proto přestoupit do kanceláře, ale to nebylo možné. Začala jsem proto hledat jinou práci,“ říká Marcela, která si nepřála zveřejnit své jméno.
Protože ji práce u policie baví, chtěla zůstat v oboru. Nové zaměstnání si našla u Vojenské policie, v administrativě.
Ke schůzce s ředitelem není důvod
Jenže s nahlášenou výpovědí a přechodem k novému zaměstnavateli musí řešit zásadní otázku - bydlení. Služební byt, který má pronajatý od města, musí do měsíce po ukončení pracovního poměru opustit.
„Dostala jsem byt asi po třech letech u policie. Jsem tu zvyklá a přála bych si tu zůstat. Jsem připravená platit i vyšší nájem,“ říká Marcela, která byt na Černém Mostě získala před čtrnácti lety, tehdy jako samoživitelka. Dnes tu bydlí sama. U městské policie navíc pobírá příspěvek na bydlení a dopravu ve výši deseti tisíc korun měsíčně, což jí také pomohlo s placením nájmu.
Marcela se nechtěla vzdát. Tvrdí, že přece bude nadále ve službě státu, a proto by mohla být nějaká šance, jak si bydlení udržet. Snažila se spojit s vedením městské policie v Praze a začala obesílat i pražský magistrát, který služební byty ve městě přiděluje.
Marně. Kancelář městské policie Marcele odepsala, že vzhledem k rozvázání pracovního poměru nemá na byt nárok a není tedy ani důvod ke schůzce s ředitelem městské policie.
Mluvčí městské policie Irena Seifertová tvrdí, že policie nemá v takových případech žádný manévrovací prostor, protože podmínky pronájmu služebních bytů vychází z rozhodnutí schváleného Radou hlavního města Prahy, policie je nemůže podle ní ovlivnit.
„V případě, že zaměstnanec končí pracovní poměr například ze zdravotních důvodů či odchodem do starobního důchodu, může ze zákona byt užívat ještě dva roky po skončení pracovního poměru. Poté by měl byt pronajímateli vrátit. Pronajímatel, kterým je hlavní město Praha, může na návrh zaměstnavatele v takovém případě byt pronajímat za jiných podmínek, než je v režimu služebního bytu, a to v tzv. režimu sociálního bytu,“ říká Seifertová a dodává, že takové rozhodnutí je plně v kompetenci města.
Primátor hlavního města Bohuslav Svoboda (ODS) sice vyjádřil Marcele pochopení, ocenil a poděkoval za její službu, nicméně potvrdil už dřívější verdikt bytového odboru - Marcela v bytě nemůže zůstat. „Služební byty hlavního města mají jasně stanovená pravidla, která souvisí výhradně s výkonem služby u městské policie,“ napsal Svoboda a popřál Marcele hodně štěstí v hledání bydlení. S odkazem, že počet služebních bytů je v Praze omezený a služební byty si město musí nechat pro policii.
Praha má téměř 30 tisíc obecních bytů, z čehož necelých 8 tisíc patří magistrátu. Ten byty pronajímá tzv. podporovaným profesím, sociálně slabším, hendikepovaným nebo seniorům a mladým rodinám. Mezi profese, které mohou v Praze o byt žádat, patří kromě policie také učitelé, hasiči a záchranáři hlavního města a řada dalších organizací. Armáda na seznamu není a znamená to, že nemá v tuto chvíli s městem žádnou dohodu o udělování bytů.
Armáda byty privatizovala. Teď jí chybí
Vojenská policie, ke které Marcela nastupuje, nemá k dispozici žádné služební byty. Svým zaměstnancům nabízí příspěvek na bydlení. Ten je v Praze od letošního července ve výši 7 tisíc korun, o tisíc korun vyšší než ve zbytku republiky.
„Vojenská policie nedisponuje žádným nemovitostním fondem, který by mohla použít k ubytování svých příslušníků ve služebních bytech. Tak jako příslušníci ozbrojených sil mohou i vojenští policisté, pokud dojíždí na delší vzdálenosti, využít posádkových ubytoven v místě výkonu služby. Tato skutečnost není před zájemci o službu nikterak skrývána,“ říká Jan Čermák z hlavního velitelství Vojenské policie.
Se svou profesionalizací se armáda zbavila stovek bytů. Některé privatizovala, část převedla na obce a města. Jenže teď jí byty chybí. A snaží se s městy, ve kterých se potýká s nedostatkem personálu, podepisovat memoranda o spolupráci. Ta by zajistila vojákům byty, které ovšem nebudou mít status služebního bytu, ale budou pronajaté, jak tvrdí armáda, za specifických podmínek. Chce tím nalákat a zatraktivnit lokality, kde jí chybí lidé.
Vojenská policie se podle mluvčí Kláry Pomajbíkové s nedostatkem personálu, který by bylo nutné řešit podobnou nabídkou, nepotýká. „Což ale neznamená, že by se k případům hodným zvláštního zřetele nepřistupovalo individuálně,“ doplňuje Pomajbíková. Co přesně by to mohlo znamenat pro Marcelu, která si už začíná hledat jiné bydlení, ale neřekla.
Memoranda o spolupráci už armáda podepsala s městy Žatec, Jince a Strakonice. Ve hře by měla být i další města, kde potřebují vojáci navýšit kapacity. Jestli to bude nakonec i Praha, není v tuto chvíli jasné.
Armáda se bytů začala zbavovat v roce 2004. Tehdy resort obrany v médiích tvrdil, že služební byty jsou de facto přežitek, kterým Československá lidová armáda za minulého režimu slibovala vojákům řešení bytové otázky. Ministerstvo obrany tehdy také tvrdilo, že systém služebních bytů se vyplatí pro větší armády s velkými základnami, nikoli u nás.
