Dva tisíce let staré lužní lesy na Moravě si zaslouží ochranu, říkají vědci

Brněnští vědci v oblasti CHKO Soutok analyzovali zaniklý meandr řeky Dyje, který je starý zhruba dva tisíce let. Zkoumali říční nivu, lužní lesy s jilmy, duby a habry, ale i půdu, na které žili lidé už v době železné. Ukázalo se, že současná podoba lesa se velmi podobá té tehdejší.

Výsledky pocházejí z mezioborového výzkumu RES-HUM (Research in Environmental and Human Transformations), jehož cílem bylo zkoumat odolnost lidské společnosti a její vliv na přírodu a říční režim.

Spoluautor studie o vývoji říční krajiny Dyje Libor Petr z Masarykovy univerzity říká, že cílem bylo zjistit a také zrekonstruovat, jak se krajina Soutoku měnila a jak s ní lidé v minulosti žili. „Aby si Soutok uchoval svůj jedinečný ráz, je nutné hospodařit přírodě blízkým způsobem – podporovat luční porosty a chránit staré solitérní duby, které jsou domovem mnoha druhů hmyzu. Důležité bude zamezit šíření invazních druhů, jako je pajasan nebo javor jasanolistý, které změnily charakter lužních lesů například v oblasti Strážnického Pomoraví,“ říká Petr v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Výzkumník ocenil také středeční rozhodnutí Ústavního soudu, který zamítl návrh na zrušení CHKO Soutok. „Po pádu železné opony se území, dříve uzavřené jako pohraniční pásmo, konečně dočkalo odpovídající ochrany. Osobně preferuji chráněné krajinné území, které je přístupné veřejnosti, nikoliv uzavřenou oboru. Ochrana přírody a udržitelné turistické využívání území nejsou v rozporu,“ dodává.

Popište prosím krátce hlavní cíle vaší studie v lokalitě Soutok a proč jste si vybrali k výzkumu právě tuto oblast?

Záměrem naší práce byla rekonstrukce vegetace, životního prostředí a lidských aktivit v posledních zhruba dvou tisících letech. Oblast Soutoku je mimořádně zajímavá právě díky zaniklému raně středověkému osídlení i současnému unikátnímu biotopu lužního lesa. Území v sobě spojuje mozaiku extenzivně využívané kulturní krajiny, luk a polí a dříve bylo jedním z center raně středověké Moravy. Zároveň leží na pomezí tří států.

Co data říkají o tom, jak se krajina Soutoku měnila?

Dnešní lužní les je prakticky totožný s tím, který zde rostl před dvěma tisíci lety v době železné (laténu). Druhové složení i ekologie dřevin zůstaly velmi podobné. Co se však změnilo, je osídlení území. V prvním tisíciletí byla oblast Soutoku z výrazné části odlesněná a intenzivně zemědělsky obhospodařovaná jako hospodářské zázemí tehdejší raně středověké aglomerace.

Jakým způsobem vaše studie doplňuje či mění dřívější poznatky o vývoji této krajiny?

Naše výsledky potvrzují výraznou mozaiku osídlení krajiny. Na přelomu letopočtu byla hustě osídlená sprašová oblast černozeměmi, zatímco méně úrodné oblasti půdy, včetně říční nivy, byly lidmi jen slabě dotčeny. V případě oblasti Soutoku se však ukazuje, že k rozmachu osídlení a následnému odlesnění došlo začátkem našeho letopočtu. V raném středověku se oblast stává jedním z center tehdejšího osídlení.

Jaké byly nejzásadnější změny v krajinné dynamice a vegetaci i v souvislosti s vodním režimem Dyje?

K nejzásadnějším proměnám dochází na přelomu raného a vrcholného středověku zhruba na pomezí 12. a 13. století. Niva Dyje je v tom období trvale opuštěná, roste povodňová aktivita, ukládají se povodňové sedimenty a krajinu opět pokrývá přirozený lužní les. Zároveň se oblast stává periferií na kontaktu tří států – Českého království, Rakouska a Uher. Oblast již není intenzivně osídlená a je jen minimálně využívaná k zemědělským aktivitám, na rozdíl od zbylé části Dyje. Ta je přeměněná v pole nebo louky.

Jak říkáte, docházelo ke změně v intenzitě lidského využívání oblasti a návratu lesní vegetace. Můžete stručně popsat, jaké faktory podle vás hrály klíčovou roli?

Klíčovou roli sehrál zánik raně středověké aglomerace na Pohansku. Obyvatelstvo se přesunulo do jiných lokalit, například do dnešní Břeclavi. Osud raně středověkých aglomerací byl rozdílný, kdy například v Mikulčicích došlo k násilnému zániku, ale například v oblasti Starého Města u Uherského Hradiště osídlení přetrvalo. Kromě politických faktorů se zvýšila i povodňová aktivita, což učinilo nivu méně vhodnou a atraktivní k životu.

Klíčové změny zmiňované ve studii nastaly také v souvislosti s osídlením Přemyslovců, jak jejich působení ovlivnilo krajinu?

Upevňování přemyslovského státu v 11. století na jižní Moravě vedlo k zakládání řady pohraničních hradů, například ve Znojmě či Břeclavi jako opěrných bodů vůči sousedním státním celkům. Z území Soutoku nebo také Bílých Karpat se staly periferní oblasti, v podstatě nárazníkové zóny na hranici s Uhrami. Není náhodou, že v obou zmiňovaných územích se dodnes zachovala unikátní příroda s vysokou biodiverzitou, jako právě příklad kontinuity od doby raného středověku.

Jakým způsobem jste na území sbírali data?

Zásadním zdrojem informací byl dlouhodobý výzkum Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity, který po několik desetiletí zkoumal osídlení Pohanska. Náš výzkum byl doplněn o sedimentární záznam zaniklého meandru Dyje na území dnešního Rakouska a radiokarbonové datování, které ukazuje podrobný záznam posledních dvou tisíc let.

Analyzovali jsme pylová zrna ukazující složení vegetace v okruhu několika kilometrů. Pylový záznam se zachovává v trvale mokrém prostředí, jako je právě odstavený říční meandr. Dále také rostlinné makrozbytky - semena, dřevo a pak také uhlíky. Rozbor sedimentů, včetně geochemie, ukazuje přínos sedimentu a umožňuje zrekonstruovat míru povodňové aktivity, ale i například kontaminaci těžkými kovy z povodí.

Jakých metod či oborů jste v rámci interdisciplinárního přístupu využívali?

Zkombinovali jsme mezioborové paleobotanické metody a také archeobotanické metody. Teprve propojením dalších metod včetně geomorfologie a geochemie lze zrekonstruovat vývoj životního prostředí a říční nivy.

Zásadním zdrojem informací je trojrozměrný digitální model terénu využívající laserové pulzy (LIDAR). Ten umožnil získat informace o zaniklé říční síti, která byla navíc pokryta lužním lesem. Tyto informace jsou jen těžko zjistitelné pozorováním přímo na zemi. Společně tak s leteckými snímky ukázaly velkou pestrost území.

Jaký byl vliv klimatu oproti lidské činnosti?

Záleželo na období. V pravěku byla po většinu období niva stabilní s vyvinutou půdou, ale ve vrcholném středověku došlo ke zvýšení povodňové aktivity. Příčinou mohl být jak nárůst srážek, tak odlesnění horního toku Dyje během středověké kolonizace. Detailnější záznam změn klimatu poskytují hlavně letokruhy stromů, tj. dendrochronologie, včetně izotopového záznamu. Tyto klimatické změny sledujeme pomocí analýz kolegů z Brna.

Co lze z výzkumu odvodit pro budoucí hospodaření v krajině?

Záleží, co očekáváme od hospodaření v krajině. Aby si Soutok uchoval svůj jedinečný ráz, je nutné hospodařit přírodě blízkým způsobem – podporovat luční porosty a chránit staré solitérní duby, které jsou domovem mnoha druhů hmyzu. Důležité bude zamezit šíření invazních druhů, jako je pajasan nebo javor jasanolistý, které změnily charakter lužních lesů například v oblasti Strážnického Pomoraví.

Když už se bavíme o budoucnosti, jak vnímáte rozhodnutí Ústavního soudu, který zamítl návrh na zrušení Chráněné krajinné oblasti Soutok?

Je to vyústění dlouholeté snahy vědců i ochránců přírody. Po pádu železné opony se území, dříve uzavřené jako pohraniční pásmo, konečně dočkalo odpovídající ochrany. Osobně preferuji chráněné krajinné území, které je přístupné veřejnosti, nikoliv uzavřenou oboru. Ochrana přírody a udržitelné turistické využívání území nejsou v rozporu.

Pomohla vaše studie také ukázat, že vyhlášení CHKO bylo potřebné?

Osobně doufám, že ano. Naším cílem bylo ukázat, že Soutok není jen biologicky mimořádně cenné území, ale i významná kulturní památka s výjimečnou kontinuitou.

Bylo něco, co Vás při výzkumu překvapilo či zaskočilo?

Znám tu krajinu už od svých studií, ale překvapila mě proměnlivost jednotlivých sezón. V některých letech je území téměř suché, jindy plné vody a s obrovským množstvím komárů. Ukazuje to, jak dynamická a zároveň odolná příroda Soutoku je.