Článek
Ústavní soud (ÚS) zvrátil dlouholetý spor o náhradu škody za nepostavené větrné elektrárny na Ústecku. Dospěl k závěru, že společnost Wind Technology nemohla oprávněně očekávat dokončení projektu, když od počátku věděla, že jí chybí nezbytná výjimka kvůli ochraně tokaniště tetřívka obecného.
Případem se tak bude muset znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 10. Firma po státu požaduje zhruba 265 milionů korun.
Předseda představenstva Wind Technology Rostislav Beneš je rozhodnutím Ústavního soudu zklamán. Podle něj zvažují stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. „Vždycky jsem měl za to, že Ústavní soud je poměrně kvalitní instituce,“ řekl předseda představenstva společnosti se sídlem na Českolipsku. „Problém je, že si to nenačetli. Ten případ je natolik složitý, že si to nenačetli a prostě rozhodli úplně v obráceném duchu než třikrát předtím Nejvyšší soud,“ dodal Beneš. Zda podají stížnost, se podle něj rozhodnou, až si rozhodnutí ÚS nastudují.
Podle Ústavního soudu došlo k pochybení obecných soudů, které při svém závěru vycházely pouze z vydaného stavebního povolení a další podstatné skutečnosti dostatečně nehodnotily. Podle nálezu zároveň šlo o přiměřený zásah do vlastnického práva společnosti. Firma totiž mohla i nadále pozemky držet, nakládat s nimi a užívat, pouze na nich nesměla postavit a provozovat větrné elektrárny.
Soudci zdůraznili, že společnost o nutnosti získat výjimku věděla už od koupě pozemků. Proto podle nich nemohla legitimně očekávat, že bude moci elektrárny postavit jen na základě vydaného stavebního povolení.
„Vlastnické právo k pozemkům tedy nebylo podstatně omezeno či jeho výkon vyloučen, pouze bylo veřejnou mocí korigováno oprávnění provádět zde stavební činnost. Nejde tak o omezení, které by vyloučilo realizaci vlastnického práva zcela, nebo které by podstatnou měrou znemožnilo výkon vlastnického práva,“ řekl při vyhlášení nálezu soudce zpravodaj Pavel Šámal.
Tetřívek obecný při toku. Ochrana jeho tokaniště byla klíčovým důvodem zastavení projektu větrných elektráren.
Zrušený rozsudek byl mezitímní, což znamená, že uznával nárok v základu za opodstatněný. O přesné výši náhrady se teprve mělo rozhodovat v konečném rozsudku. Firma žádá zhruba 265 milionů korun plus úroky. Kromě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 zrušili ústavní soudci také rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, úspěšnou stížnost podalo ministerstvo životního prostředí.
Ve sporu jde konkrétně o dvě plánované elektrárny v katastrálním území Větrov nedaleko Petrovic na Ústecku. Investor zpočátku dosáhl změny územního plánu, získal kladné stanovisko ohledně vlivů na životní prostředí i stavební povolení. Projekt ale zastavila Česká inspekce životního prostředí kvůli tokaništi ohroženého tetřívka.
Ochranáři neposkytli firmě potřebnou výjimku, neuspěla ani u ministerstva životního prostředí. Ústavní soud zároveň upozornil, že na udělení této výjimky nikdy neexistoval právní nárok. Správní žalobu zamítl v roce 2011 Městský soud v Praze. Ani Nejvyšší správní soud nenašel důvod k zásahu a v roce 2012 zdůraznil prvořadý veřejný zájem na zachování populace tetřívka v lokalitě.
Firma se pak domáhala náhrady za nucené omezení vlastnického práva a „ztrátu šance“ na podnikatelský úspěch. Justice jí nevyhověla, dvakrát se však firmy zastal Nejvyšší soud. Poté padl mezitímní rozsudek, proti kterému směřovala ústavní stížnost. Ústavní soud zároveň zdůraznil, že ochrana přírody může v podobných případech převážit nad podnikatelským záměrem, aniž by státu automaticky vznikla povinnost investora odškodnit.
