Článek
Darovací smlouva na dům se zjevně smyšlenými údaji a modře vytištěným podpisem s velmi hrubým rastrem tisku. Nepovedená kopie, či snad dokonce padělek rozpoznatelný na první pohled.
Takový dokument byl před časem v rámci experimentu podstrčen na 65 tuzemských úřadů – šlo o notářské kanceláře, ale také Českou poštu, matriky, obecní úřady nebo Hospodářskou komoru. Zkrátka různé typy míst, která mohou provádět takzvanou vidimaci, tedy úřední ověření, že se kopie doslova shoduje s předloženou listinou.
A 39 úřadů bez problému takový padělek za 30 korun vidimovalo, což znamená 60 procent z nich. Vidimací se sice nepotvrzuje správnost ani pravdivost údajů. Ze zákona ale vyplývá, že se nesmí vidimovat listina, která není originálem, což falzifikát, navíc zcela zjevný, samozřejmě není. Že k tomu ale dochází, je podle soudního znalce a autora experimentu Jiřího Závory způsobené dvěma faktory.
„Prvním a zásadním je podceňování vidimace. Má se obecně za to, že je to takzvaně ‚jen vidimace‘, že o nic nejde. Když se zeptáte úředníka na zdůvodnění, obvykle odpoví ‚kdyby to bylo ověření podpisu, bylo by to něco jiného‘,“ upřesňuje Závora, který připravuje publikaci experimentu pro vydání v odborném časopise.
Jinými slovy úředníci se soustředí především na ověření podpisu, čili legalizaci, protože na základě právě takových listin se třeba převádějí majetky. U vidimace se stále drží v povědomí domněnka, že zásadní riziko nehrozí.
„Jenže je v tom háček. Pokud pochopíte podvodníkův modus operandi, je jasné, že ověřená kopie listiny, která nikdy neexistovala, může dostat podvedeného člověka do naprosto neřešitelné situace,“ doplňuje Závora, který se ve své znalecké praxi s podobnými problémy setkává.
Podvodníci to zkouší
Vidimovaná listina prostě dokládá, že někdy existoval originál. Při soudním sporu pak jedna strana tvrdí, že se údajně originál ztratil nebo zničil. Druhá strana kontruje, že jde o padělek. Jelikož neexistuje originál, nezbývá než znalecky zkoumat úředně ověřenou listinu. Taková kopie je ale obvykle velmi nekvalitní a znalec z ní nemá šanci skoro nic ověřit.
„Setkal jsem se s tím nejméně třikrát, a vnímám to jako velmi zásadní problém,“ potvrzuje advokát Martin Richter, který působí také na Katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
A jde často i o dost peněz, například když se řeší dědictví a dva pozůstalí vyrukují se zcela rozdílnými závětmi. Dějí se ale i zcela běžné věci, které nejsou o nic méně nepříjemné. Takto Seznam Zprávy zdokumentovaly případ, kdy se právě díky vidimované listině přihlásila oběti podvodu do bytu neznámá firma. Přišlo se na to náhodou, když dorazil do schránky dopis adresovaný právě této společnosti.
„Díky ověřené kopii vyvolali zdání, že jsem k tomu dal souhlas,“ popisuje Michal, jak se mu najednou objevila na adrese jakási firma. Jeho celé jméno redakce zná, ale kvůli ochraně soukromí ho neuvádí.
U soudu se samozřejmě neposuzuje pouze vidimovaná listina, zkoumá se sled událostí, svědectví a další doklady. Minimálně jde ale o velkou komplikaci. To je tedy jedna část problému, vidimaci se nepřikládá příliš velká váha, ačkoliv může mít značný dopad do života případných obětí podvodu.
„Druhým faktorem je něco, co čteme jako obyčejnou lhostejnost dohledových resortů,“ přidává další problém Jiří Závora.
Tohle je totiž už druhé kolo experimentu, ten první a velmi podobný už Ústav forenzních disciplín Praha (IFSP) provedl v roce 2017 a Seznam Zprávy ho tehdy rovněž popisovaly. Dopadl velmi podobně. Z 66 úřadů padělek ověřilo 51, tedy 77 procent. Situace se tedy zlepšila, ale jen drobně, což se v případě procesu, kde se očekává naprostá spolehlivost, nedá považovat za příliš dobrou zprávu.
„Zástupci Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti a Notářské komory byli po prvním experimentu s celou problematikou podrobně seznámeni. Vnitro ale reagovalo vstřícně až po druhém experimentu z roku 2024. Resort spravedlnosti se k celé problematice sice stavěl zodpovědně už v roce 2019, jenže přímý vliv na notáře vykonává Notářská komora, která nás po prvním experimentu v podstatě vodila za nos a na výsledky druhého experimentu z loňska vůbec nereagovala,“ dodává Závora.
Notářská komora ale argumentuje, že všechny notáře v rámci prevence podvodů školí a rozhodně se problematice věnuje. Neeviduje ale žádné stížnosti na padělky vidimovaných listin.
„Během vámi zmíněných sedmi let nedošlo k žádnému konkrétnímu případu z praxe, kdy by soud, policie nebo jiný orgán upozornil na to, že se falzum úspěšně dostalo do řízení právě kvůli notářské vidimaci. Pak pochopitelně nelze hovořit o systémovém problému a nějaké s tím související nápravě,“ říká Radim Neubauer, prezident Notářské komory ČR.
Stačilo by se na papír podívat
Notáři spadají právě pod Notářskou komoru, teprve nad ní je jako dohledový úřad Ministerstvo spravedlnosti, které podle vyjádření pro Seznam Zprávy dostalo ujištění, že se Notářská komora otázkám kolem vidimací věnuje.
„Jelikož Ministerstvo spravedlnosti nebere danou problematiku na lehkou váhu, požádali jsme obratem Ústav forenzních disciplín o podrobné výsledky, zejména o informace o konkrétních notářských úřadech, u nichž zaznamenali pochybení při prováděné vidimaci. Ústav však tyto informace ministerstvu k žádosti nezaslal. Nemohli jsme proto zahájit vlastní konkrétní šetření v rámci výkonu státního dohledu,“ dodává k tomu mluvčí Ministerstva spravedlnosti Marcela Nevšímalová.
Ústav forenzních disciplín Praha to takto udělal záměrně. Nešlo mu totiž o postih konkrétních notářů a úřadů, ale o řešení věci jako takové.
Právě úřední místa pak spadají pod Ministerstvo vnitra. To už po prvním experimentu vydalo praktického průvodce pro úředníky, kteří vykonávají tuto agendu nebo se připravují na zkoušky z ověřování. Ministerstvo hodlá nadále pokračovat ve vzdělávání úředníků a využívá k tomu i závěry z obou zmíněných experimentů, které poukázaly na nedostatky.
„V této souvislosti je nutné se vyjádřit ke způsobu provedení experimentu ze strany IFSP – úředníkům byly k ověření předkládány mimo jiné velice zdařilé padělky vytvořené expertem z oblasti grafologie. K odhalení takto kvalitních padělků nemají ověřující pracovníci dostatečné technické vybavení ani zkušenosti a ani to není jejich úlohou,“ říká k tomu mluvčí Ministerstva vnitra Ondřej Krátoška.
Na druhou stranu je třeba dodat, že v rámci experimentu 26 lidí padělek poznalo naprosto bez problému. A to je také zásadní podstata problému i jeho řešení směrem do budoucna. Ukázalo se totiž, že čtvrtina úředníků, kteří falešnou listinu vidimovali, se na ni ani nepodívala. Aby se do budoucna chybovost snížila, stačilo by, aby se úředníci o listinu vůbec zajímali.
Pomohlo by také, kdyby měli po ruce lupu, což Ministerstvo vnitra už letos řešilo na konzultačním dni se zástupci krajských úřadů. A nakonec, jak doplňuje znalec Závora, aby se vidimace jako taková nepodceňovala.
