Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Před dvěma lety jsem v těchto dnech napsal komentář, kde jsem si stýskal nad nemožností zaplatit v mnoha českých kempech, hospodách, barech a letních atrakcích kartou.
Dospěl jsem k závěru, na němž s dovolením trvám, a sice že „až se systém ‚bereme jen hotovost‘ nevyhnutelně zhroutí, daňový příjem státu se citelně zvedne. A vy možná i díky tomu nebudete muset vozit dítě půl hodiny do školy nebo jezdit za specialistou 200 kilometrů až do pražské fakultní nemocnice.“
Letos jsem v prvním prázdninovém týdnu vyrazil s dětmi na podobnou túru po plovárnách, adrenalinových zábavách, bistrech a plážových hospodách.
Mohu srovnávat, jak se věci změnily. Inu, nějak přece. Otázka je, zda k lepšímu.
Karty stále na blacklistu
Spousta hospodských a provozovatelů atrakcí stále sveřepě odmítá rychlou a úplně jednoduchou platbu bezdotykovou kartou.
Což v bytosti lehce paranoidní, navíc s averzí vůči neustálému počítání, zda má s sebou dost mincí a bankovek, může vyvolat dojem, že se zkrátka chtějí vyhnout „systému“ a nepřiznat státu vše, co by měli danit.
Což je k nám zaměstnancům, kteří každý měsíc zíráme zděšeně na výplatní pásku a strašidelný rozdíl mezi hrubým a čistým příjmem, poněkud nefér.
Leč zde musím svou litanii pozastavit.
Vůči kartám sice někteří restauratéři, provozovatelé lanových parků, bobových drah, koupališť a podobných prázdninových vymožeností stále trpí alergií, ale přístup se přece jen změnil.
Soudím, že i pod tlakem zákazníků, o které kvůli nemožnosti zaplatit digitálně přicházeli, se v Česku rozmohla móda platit přes QR kód.
O čem Seznam Zprávy psaly před dvěma lety
Je to posun, byť problematický. S QR kódem totiž strávíte věčnost – v porovnání s prostým přiložením kreditky k terminálu. A méně důvěřivým osobám může být zatěžko nechat personál nahlédnout do svého mobilu.
Například koupaliště v Sobotce v Českém ráji má u vstupu i v restauraci vyvěšené své QR kódy. Obsluha vám sdělí sumu k zaplacení. Připojíte se do svého internetového bankovnictví (což mimochodem vyžaduje mít datový tarif, který nemálo – především starších – lidí odmítá) a přes funkci „Platba QR kódem“, alespoň tak se jmenuje v mé bance, zadáte požadovanou sumu.
Jenže pak to přijde: Musíte platbu třikrát potvrdit. Což například u iPhonu znamená, že telefonem smýkáte jak nepříčetní ke svému obličeji a zase k číšníkovi kvůli Face ID. A personálu nakonec na jejich žádost ukážete vnitřnosti svého e-bankingu, respektive potvrzení, že částka skutečně odešla.
Míním, že to může být mnoha lidem extrémně nemilé. Hospodský sice ve finále vidí jen odfajfknutou sumu, nikoliv zůstatek nebo cokoliv intimního, přesto jsem potkal lidi, kteří kvůli téhle povinnosti QR platbu odmítají.
Anketa
Na druhou stranu QR platby jsou ve skutečnosti bezpečné a pro hospodské a spol. přínosnější než placení kartou, kvůli kterému musí platit bance vyšší poplatky z terminálu.
Čili ano, placení přes QR kód je sice otrava, ale pořád lepší než se stresovat, zda u sebe na koupací výlet máte v zadní kapse plavek v éře umělé inteligence, kdy vše platíte kartou nahranou v telefonu nebo v chytrých hodinkách, dost obstarožních papírků a kovových koleček.
Uvědomit by si to mohli třeba na Kristýně v Hrádku nad Nisou, asi nejlepším místě na koupání v Libereckém kraji, kde si kupříkladu Restaurace na Jihu vystačí s prostou cedulí „Platební karty a stravenky nebereme“.
Nazdar.
OK, šli jsme jinam. Tenhle postoj je ovšem neudržitelný už dnes, o příští letní sezoně, kdy technologie jistě prodělají další evoluční skok, ani nemluvě.
