Hlavní obsah

Glosa: Pokuty za telefonování za volantem nic nezmění

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz

Ilustrační snímek. Doslova.

Reklama

19. 6. 16:40

Nejde jen o statistiku. Vědomí, že řidiči běžně používají telefony, přispívá ke stresu a pocitu potenciálního ohrožení všech.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Slovenský parlament ve čtvrtek zpřísnil tresty za „nedovolené používání mobilů a podobné elektroniky při řízení motorových vozidel“. Ten trochu upovídaný obrat je zapotřebí, aby bylo jasné, o čem je řeč: Protože už dávno nejde jen o „telefonování za jízdy“, pod kterým si obvykle představíme telefon u ucha řidiče.

Nelegální komunikační obcování se zdaleka netýká jen zvuku – možná už častější a určitě nebezpečnější jsou interakce řidičů a řidiček s displejem. Čtení, psaní, klikání, posouvání obrazovky. V ostrém pražském provozu jsem zahlédl i řízení s tabletem přidržovaným a obsluhovaným oběma rukama na volantu. Co se také může dít nahoře v kabinách náklaďáků, snad radši nevědět.

Slovensko zvyšuje maximální pokutu za „telefonování“ bez handsfree na 300 eur (asi 7400 korun). A hrozí až dvouletý zákaz řízení. (Nejen český BESIP nicméně varuje, že i s handsfree se snižuje koncentrace a zpomalují reakce.)

V Česku je za obdobný přestupek nejvyšší pokuta 2500 korun (na místě do 1000 korun). Zákaz řízení ne. Ministr dopravy Martin Kupka uvažuje o zvýšení hranice na 4000 korun a odebírání čtyř trestných bodů místo dvou.

Že by to prospělo, je pravděpodobné. Že by to bylo řešení, je vyloučené.

Pes je zakopán v tom, kolik lidí si online svět osvojilo jako druh dýchání. Svůdná potřeba komunikace, povinnosti a „povinnosti“ nebo jen obyčejná zvědavost jsou v některých případech silnější nejen než pravidla silničního provozu, ale i než předběžná opatrnost a sebezáchovné instinkty. „Mám to přece pod kontrolou.“ „Copak to nedělá pomalu každý?“

Vzhledem k tomu všemu se „nedovolené používání mobilů a podobné elektroniky při řízení motorových vozidel“ nebere v první řadě jako nebezpečná činnost, ale jako nešvar. Komunikace je tak „nutná“, že je pro někoho obtížné si ji odepřít i v autě. A naopak není těžké pro to mít pochopení – jde přece už o součást tzv. normálního světa. Sjíždět displej patří pro tolik lidí k životu – tak proč bych s tím měl/a najednou v autě přestat, nechce se po mně trochu moc?

Držení mobilního telefonu za jízdy je jedním z nejčastějších přestupků, policie za něj loni vybrala asi o 400 tisíc korun víc než předtím. Příště to může být třeba o milion nebo o dva – ale obrázky z provozu se změní jen málo. Náruživost je příliš silný soupeř. Když někdo nedokáže nekontrolovat mobil ani ve chvíli, kdy z vedlejší ulice vjíždí do rušné křižovatky (viděno naposledy hodinu před psaním těchto řádek), nemyslím, že by na věci moc změnila hrozba pětinásobné pokuty.

Samozřejmě, že vždycky záleží i na konkrétní situaci, na místě, na rychlosti, na hustotě provozu. A naštěstí se v 99,99 procenta případů nic nestane. Ale nejde přece jen o statistiku přestupků a nehod. Vědomí, že řidiči běžně používají telefony, přispívá ke stresu a pocitu potenciálního ohrožení všech. Když předjíždíte kamion a musíte si říkat: Doufám, že dává pozor a nekouká na video. Když se chystáte přejít přes přechod a musíte si říkat: Doufám, že ten, co se blíží, dává pozor a zrovna nečte esemesku. Celé je to jako obvykle kulturní problém.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované