Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Podle průzkumu agentury NMS Market Research z loňského roku si každá čtvrtá žena v Česku ve spojitosti se šleháním pomlázkou už někdy odnesla modřiny nebo jiné stopy na kůži, 44 procent žen zažilo bolest a 19 procent pocit bezmoci nebo ponížení. Ze zmiňovaného výzkumu ale vyplývá i to, že zvyk šlehání pomlázkou nemá ráda více než polovina mužské části populace a více než pětina se mu dokonce vyhýbá.
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé příspěvky z diskuze pod článkem o tom, nakolik je specifická tradice spjatá s Velikonočním pondělím pro Čechy důležitá. „Díky chování primitivů nakonec zmizí většina starých tradic. Vyšlehání má být symbolické, a ne mlátit jak dozorce v koncentráku,“ připomíná například čtenář Jiří Linha.
Přečtěte si původní článek:
Vit Drobny: Tvářit se, že nejdůležitější svátky naší civilizace jsou jen nějaká „okrajová tradice“ vhodná leda pro kádrování pomlázky, je vrchol ignorance. Velikonoce jsou pilířem křesťanské Evropy a jejich význam stojí vysoko nad moderními výmysly o kulturních válkách. Místo laciné honby za kliky by neškodilo trochu úcty k historii a duchovnímu základu, bez kterého byste tyhle nesmysly ani neměli kam psát.
- Irena Jakesova (reaguje): Co je křesťanského na tom stupidním způsobu „slavení“ Velikonoc u nás? Kde jinde ve světě kromě Slovenska se tento pitomý „zvyk“ praktikuje?
Tomáš Suchý: U nás na vesnici máme Velikonoce rádi. Se synem (6 let) jdeme na pomlázku, obejdeme sousedy, pár minut všude pohovoříme, dáme si jednohubku nebo chlebíček a malou kořalku a zahalekáme jednu ze tří koled. Manželka s dcerami (4 a 8 let) doma vítají koledníky a dělají si čárky, kolik chasníků letos dorazilo, a zda je to více než vloni. Nikdy jsem u nás nezažil a ani neslyšel o tom, že by byl někdo s pomlázkou hrubý nebo že by to nějakou holku bolelo. To by taky tady ve vsi dostal do kožichu! (redakčně kráceno)
- Johana Růžičková (reaguje): Myslím, že je to jako se vším. Pokud s tím neotravujete někoho, kdo nechce, je to v pořádku.
Ján Rajčan: Jaké „vyplácení“? U toho slova jsem přestal číst. Jednalo a jedná se o POMLAZOVÁNÍ! Je to jarní symbolika pro dodání čerstvosti, aby ženy a dívky měly nadále zdraví a „šťávu“. Jen hlupák neznalý tradic to chápe jako bití či tlučení žen.
Renata Vinters: Kdyby místo pomlázek šli raději všichni zasadit strom nebo keř. To by byla daleko lepší tradice než násilí, i kdyby symbolické.
Irena Křepinská: Velikonoční pomlázka je jedna z nejkrásnějších tradic naší země. Vždy chodili chlapci a chlapi, aby omlazovali ženy a dívky, které je vždy vítaly a snažily se, aby měly co nejkrásnější vajíčka a dívky navíc krásné mašle, aby je mohly uvázat těm, kteří se jim líbili. Pomlázka měla více významů. Bohužel snaha o genderovou vyváženost za všech okolností a „Me too“ do našich krásných tradic hází vidle. Nenechme si to vzít a tradice dodržujme, to je naše jediná možnost. Jsem žena a jsem ráda, že jsem žena, a nikdo mi nebude mluvit do toho, že chci být každoročně omlazována.
Vera Provaznikova: Kdo koledování nechce, ať ho nedělá, ale ať respektuje ty, kterým to nevadí. Žádné plošné zakazování. Já nikdy neotevřu cizím koledníkům, jen těm, které znám a od kterých je to skutečně jen symbolické „omlazování“.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Petr Chuchvalec: Já se někdy nedivím, pamatuji, jak na mamku vždycky nalítlo několik opilých spoluobčanů a vyšlehali ji fakt bolestivě, bez citu a dávali do toho sílu, pak jste to slyšeli i od sousedek a dalších ve vesnici. Nedivím se, že to některé z nich nepodporují, je to fakt bolestivé a ponižující a je dobře, že se o tom začíná mluvit, jelikož i sestra a další si kolikrát musely něco vytrpět. To není tradice, ale někdy to napodobuje bičování otroků. (redakčně kráceno)
Ivo Vodička: Myslím, že je čas, aby Ministerstvo kultury podalo návrh na zapsání této zvyklosti jako kulturního dědictví OSN, stejně jako už máme jízdu králů nebo ochotnické divadlo.
Hana Krátká: Používání pomlázky se často zvrhlo v její hrubé použití. A za to platit vejci, čokoládou či alkoholem? A tvářit se radostně? Opravdu se cítím pomlázkou ponížena a je mi trapně, že máme takovou „tradici“. Zde diskutující muži označují autorky za pražské výzkumnice, já jsem však z Moravy. Za článek autorkám moc děkuji, alespoň jednou ročně někdo popíše mé velikonoční pocity.
Josef Zedník: Napsat, že vyplácení pomlázkou bolí, může napsat jedině hlupák neznalý tradic. Je to jen symbolické, omlazovací, od toho se i ty spletené vrbové proutky nazývají pomlázkou. Problém není v pomlázce, ale v těch, co ji užívají, a v tom, že se stalo tradicí odměňovat mládence a bohužel i nezletilé děti výslužkou v podobě panáka tvrdého alkoholu. Pak takový opilý člověk se není schopen ovládat a odhadnout sílu švihu. Místo, aby mu už přestali nalévat, tak z toho mají ostatní legraci a všichni se smějí, jak nekontrolovaně mlátí pomlázkou okolo sebe. A to je na tom špatně. Pomlázka, jako sama o sobě, za nic nemůže. Je to v nezodpovědném chování lidí.
Katka Lisková: Pomlázka jako zvyk předpokládá určitou úroveň chování mužů. Bohužel je nekompatibilní s alkoholem, který se nejen o svátcích těší v ČR velké oblibě. Jako dítě jsem viděla jednu velikonoční pohlednici, na které byla dívka v kroji a s úsměvem ukazovala na svoje obnažené pozadí, na kterém měla pořádná „jelita“. Mělo to být vtipné, ale už jako dítěti mi to přišlo zvrácené a řekla jsem si, že takovou „tradici“ ve svém životě nechci.
Helena Zoulová: Pokud zrušíme všechno, co nám zbyde? Beztak už je pomlázka poslední koledou, dřív jich bývalo mnohem více. Na ohánění se feminismem jsem už docela alergická, a to jsem na tom věkově podobně. U nás na vsi třeba chodí i kluci a holky, tak do 18 let. Dospělí chlapi nechodí (leda s prcky) a bylo to tak vždycky, takže panáky fakt nenalívám. Nikdo mě nikdy nevyšlehal tak, abych z toho měla mít trauma. Naopak vždycky dělám čárky, jestli bude počet koledníků vyšší než minulý rok. A tak by to mělo být.
Ladislav Lipnička: Že by z pomlázky měli zmizet agresivní opilci, co se vyžívají v tom ubližovat druhým, je myslím bez diskuze. Ale upřímně, tohle už je dneska vzácnost. Ženy se můžou naprosto svobodně a bez jakéhokoliv tlaku rozhodnout, zda budou tuto tradici dodržovat, či nikoliv. A nikdo je už po ulici nenahání. (Možná kromě pár dědin na Valašsku či Slovácku, kde je ale slavení Velikonoc trochu jiný level folkloru, s krojem a tak.) Spousta lidí jde prostě někam ven a vědu z toho nikdo nedělá. Osobně by mi nevadilo to každý rok vystřídat, ať chodí na šlehačku i holky. I muži můžou být pomlazeni a játra by byla o něco zdravější.
Jan Novák: Děti to baví. Je ponižující pro otce jít se synem na pomlázku a hrát si na dítě, ale ještě více ponižující je s ním nejít a zkazit mu Velikonoce. Možná je ponižující pro dívku být vyšlehaná, ale možná je ještě víc ponižující, když ji nikdo vyšlehat nepřijde. Je legitimní bavit se o tom, jestli jako národ chceme tuto tradici zachovat. Ale argumentovat zahraničními zvyky je postavené na hlavu.
Hana Pfeifer: Gender studies, to nás jednou dožene… Chápu debatu o hranicích, míře a respektu. Co ale nechápu, je potřeba vykládat každou tradici automaticky jako projev útlaku. Pomlázku jsem nikdy nevnímala jako ponižování. Problém nejsou tradice samy o sobě, ale lidé, kteří neumějí zachovat míru. Přepisovat všechno staré do genderově korektního jazyka není pokrok, ale ztráta přirozeného kulturního kontextu.
