Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zkusme si představit, že by historicky rozporuplný ceremoniál vítání občánků měl i nějakou svou obdobu určenou starším občanům.
Že by se, až dosáhnou patřičného věku, odehrávalo něco jako vítání důchodců: akt, při kterém by veřejní činitelé přítomným děkovali za celoživotní poctivou práci a na prahu zaslouženého odpočinku jim předávali důchodové výměry na křídovém papíře.
O takových hromadných slavnostech – asi naštěstí – není nic známo. A jejich konání navíc brání i praktické důvody. Seniory totiž erár vítá v důchodu úplně jinak. Drsnou demonstrací své vlastní neschopnosti.
Vítací výbor, jak popsaly Seznam Zprávy, se v případě seniorů skládá za prvé z České správy sociálního zabezpečení, za druhé ze zdravotních pojišťoven. Příběh stojí na tom, že ČSSZ nedokáže běžné žádosti o starobní důchod vyřídit ani po půl roce. Důchodci a důchodkyně jsou tím pádem v důchodu jen jako, a ne podle výplaty od státu. Podle výplaty jsou na suchu.
To je samo o sobě skandální. A vysvětlení, že úřad je přetížený, se dá akceptovat tak jedno odpoledne. Ne týdny a měsíce. Fráze „poctivá práce – zasloužený důchod“, které mívají politici plná ústa, je zesměšněna v přímém přenosu. Každý, natož ten, kdo „celý život“ a „poctivě“ odváděl sociální pojištění, má právo na lepší zacházení.
Ale tím to celé nekončí. Senioři, kteří uvízli v terminálu mezi „odbavením“ a „odletem“ do penze, dostávají od zdravotních pojišťoven přípis, že jim dluží. Formálně totiž zatím nejsou důchodci, ale jen žadateli o důchod. Jak vysvětluje mluvčí jedné z pojišťoven: „Nejsou pro účely evidence u zdravotní pojišťovny evidováni v žádné z kategorií, za kterou by hradil pojistné stát. Jsou vedeni jako osoby bez zdanitelných příjmů s povinností hradit minimální pojistné.“
Takže důchodce je v důchodu místo důchodem uvítán informací, že se stal dlužníkem. Vinou státu a vinou toho, že si sociální správa a zdravotní pojišťovny nedokážou vyměnit informace.
Speciálně starší lidi dost zneklidňuje sama doba – válka, řetězové maily, šmejdi, zdražování, permanentní přísun více či méně rozčilujících zpráv a pocit nesrozumitelnosti zrychlujícího se světa, o tom se píše a tahle zkušenost se obnovuje dnes a denně. Stáří někdy člověku taky nepřidá. Stresovat seniory ještě tím, že jim pořád nepřišel důchod, a dokonce se z nich navrch stali dlužníci: k nezaplacení.
A podtrženo – jde o zdravotní pojištění, tedy věc, na které obzvlášť pojištěncům v důchodovém věku dost záleží a musí vědět, že je na ni spoleh. Nesmí být vystavováni nejistotě, že tu něco nehraje a příště by mohli u doktora nebo v lékárně narazit na problém.
Nemluvě o tom, že pro někoho je z morálních důvodů nepřijatelné se zadlužit a být dlužníkem a zakládá si na tom, že by si v životě nepůjčil ani korunu. Až se na stará kolena dozví, že má smůlu. Dostane ťafku, černé na bílém.
Milí důchodci, vítejte v naší společnosti!
