Článek
Ústeckým historikům se podařilo získat dosud neznámé dokumenty o válečné minulosti komika Felixe Holzmanna. Sloužil jako voják u nacistického námořnictva, narukovat musel jako příslušník německé národnosti. Z vojenské karty historici zjistili, že nepatřil k těm, kteří by šli bojovat za Říši s nadšením, označen byl za nevhodného k povýšení. O konci války se dozvěděl v Lotyšsku, kde ho sovětská armáda zajala a poslala na Sibiř. Novinářům to řekl vedoucí historického oddělení ústeckého muzea Martin Krsek.
Holzmann, který se narodil v Teplicích a své dětství prožil s rodiči v Litoměřicích, svou vojenskou kariéru do své smrti v roce 2002 tajil a nikterak blíže ji nepředstavoval ani svým nejbližším. „Jeho dcera nám vyprávěla hlavně o období, kdy ho mělo po konci války zajmout sovětské plavidlo na hlídkovém člunu a byl převezen na Sibiř. První záznam v českých archivech je z června v roce 1946 z vyšetřovací vazby v Jindřichově Hradci,“ uvedl Krsek.
K německé národnosti se přihlásili Holzmannovi rodiče, kteří měli obchod v Litoměřicích. Ředitel ústeckého muzea Václav Houfek připomněl, že narukovat musel do armády každý občan nacistické třetí říše, kterému přišel povolávací rozkaz. Holzmannovi bylo 19 let, když nejprve absolvoval polovojenskou pracovní službu a poté byl přidělen k námořnímu dělostřelectvu. S armádou se od roku 1941 pohyboval u Severního a Baltského moře v polských městech Gdaňsk a Gdyně a německém Kielu, kde zažil dva těžké nálety. Na čas byl převelen do Francie a od května 1944 působil na východní frontě v Estonsku a Lotyšsku.
Sovětské jednotky v říjnu 1944 odřízly německé vojáky v takzvané kuronské kapse. „Informace o kapitulaci se tam k vojákům dostávala až se zpožděním 9. a 10. května,“ uvedl Krsek. Ze Sibiře se Holzmann dostal rok po konci války. „Podle vyprávění rodiny putoval na hranice Československa několik měsíců. Tam přijela jeho sestra, aby potvrdila, že je to skutečně Felix Holzmann. Ve zuboženém stavu ho skoro nepoznala,“ uvedl Krsek.
Absolvent ústecké obchodní akademie měl převzít rodinnou firmu, kterou ale záhy zkonfiskovali komunisti a Holzmann si hledal živobytí. Úspěch mu přinesly scénky, v nichž ztvárnil natvrdlého chlapíka s kulatými obroučky a slamáčkem. Ke konci života pak bavil německé pasažéry zaoceánských lodí.
Zatímco veřejnost se o působení komika v německé armádě dozvěděla kusé informace až po jeho smrti, tehdejší Státní bezpečnost o něm dobře věděla. Prošetřovala ho za šíření protirežimních řečí. Z dokumentů, které z německých archivů nyní získali ústečtí historici, vyplývá, že s nadšením asi nesloužil, dokonce byl výslovně nedoporučován k povýšení na svobodníka.
„Motivací k tomu, aby se stal bavičem, mohlo být i to, že chtěl odčinit to, čeho se musel účastnit. To už se ale asi nedozvíme,“ uvedl Houfek. Historici nicméně v pátrání po podrobnostech k životu známého Severočecha pokračují. Na výstavě Námořníci z českých zemí a Ústecka si ještě do konce víkendu mohou návštěvníci prohlédnout mimo jiné fotografii Holzmanna ve vojenské uniformě, kterou muzejníci získali od jeho dcery.
