Článek
Noha běžného smrtelníka tady nemá co dělat. Místo je pečlivě střežené – areál sledují kamery, vchod je pouze přes turniket a nad plotem jsou natažené žiletkové dráty. Vypadá to skoro jako vězení, jenže za mřížemi se uskladňuje zemní plyn.
Na jižní Moravě v Dolních Bojanovicích blízko hranic se Slovenskem se nachází jeden z devíti zásobníků plynu České republiky. Konkrétně do tohoto zásobníku se vejde 654 milionů kubíků plynu.
Poradci a poplatky. Kdo nakonec vydělává?
Zveme na natáčení podcastu Ve vatě: Komu věřit s penězi
Lesk a bída finančního poradenství. Jsou provizní poradci ve střetu zájmů? A jak je to s poplatky, na kolik vás takový poradce vlastně vyjde a vyplatí se nakonec?
Obsazení slibuje třaskavou debatu. Hosty speciálu tentokrát budou Petr Borkovec (Partners), investiční bloger a nový expert podcastu Ve vatě Lukáš Nádvorník a nezávislá finanční poradkyně Michala Janatová.
Těšíme se na vás, vaše dotazy o setkání po natáčení! Vstupenky jsou ke koupi zde.
Do jeho areálu ochranka pustí zaměstnance a návštěvy jen v ochranném oděvu, botách a helmě, nesmí se zde telefonovat a už vůbec ne kouřit. Zemní plyn, který se zde skladuje, je vysoce hořlavý a výbušný. Kdyby náhodou došlo k jeho nechtěnému úniku, bylo by to možná to poslední, co by lidé v blízkosti havárie udělali.
V Dolních Bojanovicích se plyn ukládá pod zem. Většina lidí by si představila nádobu zapuštěnou do půdy, do níž se plyn ukládá – podobně je to totiž například u Příbrami, kde se plyn vtláčí do jakési jeskyně. V Dolních Bojanovicích to tak ale není. Plyn se tady vtláčí přímo do horniny, která se nachází pod povrchem země.
Takový zásobník však nemůže fungovat kdekoli. Na tomto místě se ale kdysi nacházela ropná a plynová ložiska, která jsou v dnešní době již vytěžená. Geologické průzkumy pak ukázaly, že je zde možné skladovat plyn, což se od roku 1998 děje.
V roce 2010 převzala zásobník slovenská firma SPP. Doposud byl zásobník propojen jen se slovenskou plynárenskou soustavou, od letošního roku je však napojen i na tuzemské plynovody a přepravní trasy, a tak z něj mohou čerpat i čeští zákazníci.
Zásobník si lze představit jako ohromnou spižírnu. V létě se do něj uskladňují zásoby plynu, v zimě se z něj čerpá a zároveň se do něj zásoby stále doplňují. Během topné sezony od podzimu do začátku jara je spotřeba plynu logicky větší kvůli vytápění. S postupující zimou se tak zásobníky vyprazdňují a naplňují se opět v létě.
Plyn se zde ukládá do podzemí do horninových struktur. Přes kompresory je do nich plyn vtláčen a těžen zpět sedmadvaceti sondami. Ty jsou zapuštěny do hloubky 700 až 2100 metrů pod povrchem, kde se nachází hornina vhodná k uskladňování.
Jak je to možné, se dá vysvětlit na příkladu sklenice naplněné pískem, do které se nalije voda a ta se vsákne do písku. Plyn se v hornině rozloží, ale trubkami je možné jej dostat zpět na povrch. Při vtláčení a zpětné těžbě plynu ze zásobníku přitom nedochází k téměř žádným ztrátám.
Vtláčení a odebírání plynu ze zásob probíhá podle požadavku firem, které si uskladňovací kapacitu pronajímají, tedy většinou obchodníků s plynem, kteří jej následně prodávají domácnostem a firmám. Byznys zásobníků tak stojí právě na pronájmu objemu.
Jít pod zem a nahlédnout na místa, kam se plyn reálně pumpuje pod zem a opět těží, však není možné. Většina viditelných konstrukcí a trubek se ale nachází venku nad zemí. Občas někde něco zasyčí, ale zaměstnanci uklidňují, že jde jen o běžné odtlakování.
Marně byste tu ale hledali dělníky točící ohromnými ventily. Tlakování i těžbu plynu většinou automaticky obstarávají algoritmy. Dvojice zaměstnanců na velíně s množstvím tlačítek a obrazovek pouze dohlíží na to, aby se plyn správně přesouval, kam má.
Ve venkovních prostorách je proto poměrně klid, až na probíhající rekonstrukce. Na mnoho pracovníků tam i kvůli automatizaci nenarazíte, i když jich zásobník zaměstnává celkem asi 30.
Klíčové je neustále hlídat, aby se tlak pohyboval v určitých mezích, jinak může zásobník zkolabovat. V technologii zásobníku jsou však zařízení, která bezpečně zajistí, aby k přílišnému navýšení či snížení tlaku nedošlo – podobně jako třeba u tlakového hrnce.
Zásobník se sice nachází na ploše dva krát dva kilometry, ale areál s administrativní budovou, velínem, kompresorovými jednotkami či technologií zajišťující vtláčení a těžbu plynu tvoří jen menší část. Podzemní sondy jsou v areálu rozmístěny různě a mohou na ni tak narazit i běžní lidé třeba při houbaření v lese. Do její bezprostřední blízkosti se však nedostanou – i sondy jsou pod zámkem, oplocené a hlídají je kamery.
Ačkoli venkovní trubky, kohouty a další technologie vypadají udržovaně, už něco zažily, neboť zajišťují průchod plynu přes čtvrt století.
V areálu se nachází několik menších budov. V jedné z nich je i trojice důležitých kompresorových jednotek, odkud plyn odchází do jednotlivých sond k uložení pod zem. Plyn se musí ještě před vtláčením ochladit, neboť po stlačení má 120 až 130 stupňů. Horký nesmí jít do ložiska, proto je nejdříve zchlazen na 50 stupňů.
Až když se plyn opět vytáhne ze země, teprve poté putuje do plynovodů, které jej dopraví ke koncovému zákazníkovi, ať už jde o domácnost nebo firmu.
Objem zásobníku ve výši 654 milionů kubíků plynu, je jen zlomek toho, co spotřebuje celá Česká republika za rok. Množství, které země potřebuje, se pohybuje kolem sedmi až osmi miliard kubíků ročně. Ve čtvrtek byl zásobník naplněn na 85 procent.
