Článek
Tajní agenti zatýkají studenty, profesory, kněží, novináře, humanitární pracovníky, staré partyzány, lidi z chudinských čtvrtí. Po mnohých z nich se doslova slehne zem.
Vláda rodinám a příbuzným ani neoznámí, že jejich blízcí byli zatčeni a uvězněni. V temnotách žalářů či tajných skrýší přitom končí i staří lidé, ženy a nezletilí.
Nikaragua roku 2025. Této středoamerické zemi, jež je podle magazínu Forbes druhou nejchudší na západní polokouli hned za Haiti, vládne železnou rukou někdejší partyzán Daniel Ortega a jeho manželka Rosario Murillo. O prezidentství se dělí, pár vytvořil - a nechal si posvětit i ústavou - tzv. dvouhlavé prezidentství.
Opozice čerstvě 80letého Ortegu nazývá křupanem (El Bachi) a 74letou Murillo čarodějnicí (La Bruja) a obviňuje je z brutální kampaně, při níž mizí desítky lidí všech věkových skupin, původů, zaměstnání či politické afiliace. Ve spárech tajných agentů totiž končí i někdejší Ortegovi revolucionáři z dob guerillové války.
Podle španělského listu El País se čistka vedená Murillou nevyhnula ani velitelům někdejší partyzánské armády pod vedením Ortegy. V zajetí tajných služeb letos v létě skončil například Bayardo Arce Castaño.
Čistka v tajných službách i rodinném kruhu
El País napsal, že Murillo nařídila i dopadení Lenína Cerny, který dlouhá léta působil jako šéf obávaného represivního špionážního aparátu Sandinistů známého pod názvem General Directorate of State Security (DGSE). Cerna dnes žije v utajení na útěku.
Hispanista Radek Buben z ibero-amerických studií Univerzity Karlovy připomíná i další od moci a vlivu odstavené ikony, například Ortegova bratra Umberta, jehož Murillo uvrhla do domácího vězení.
Na černé listině se objevil i Hugo Torres, který putoval do skutečného žaláře, kde mu tamější pobyt podlomil zdraví natolik, že po převozu do nemocnice zemřel. Ortega může být přitom veliteli dodnes vděčný, Torres ho totiž de facto osvobodil z vězení.
Všichni tito Ortegovi někdejší nejbližší spolupracovníci mohli dlouhé dekády počítat s ochranou prezidenta. Poměry se ale v této „zemi vulkánů“, jak se někdy Nikaragui přezdívá, viditelně změnily.
„Vlna zatýkání ukazuje, že tuto ochranu ztrácejí, což analytici připisují kroku spoluprezidentky (Rosario Murillo), která se snaží očistit (vládnoucí) dynastii od nepohodlných figur,“ napsal El País.
List The New York Times k čistkám a zátahům dodává, že toto svévolné zatýkání bez soudního řízení je jednoduše „novou taktikou v rámci dlouholetého politického útlaku v Nikaragui“.
Ortega a Murillo od roku 2018 eliminovali téměř veškerou opozici, která by mohla ohrozit jejich moc, podotýká list s odkazem na krvavé potlačení občanských protestů z onoho roku. Vládní jednotky tehdy zabily nejméně 300 demonstrantů.
NYT dále píší, že po zatčení a zabití stovek demonstrantů a vyhnání dalších stovek do exilu nachází autoritářská vláda Ortega-Murillo nové způsoby, jak potlačovat disent a šířit mezi obyvatelstvem strach a hrůzu.
Podle hispanisty Bubna v Nikaragui dochází jednoduše k hluboké přeměně z režimu absolutní vlády revolučních Sandinistů na režim absolutní vlády rodiny Daniela Ortegy a Rosario Murillo.
„Ta rodina se chystá na smrt Daniela Ortegy,“ říká Buben s tím, že Murillo připravuje na vládnutí jejich syna Laureana.
Prezidentka přitom nemá s revolučními veterány žádné vřelé vztahy. „Tyto legendy (revoluce) byly loajální k Ortegovi a později k penězům. Tady už dávno o socialismus nejde, to už je jen nálepka. Murillo má ale své lidi, kteří jsou na ní závislí a jejího syna za vládce přijmou,“ míní Buben.
I proto musí být touto logikou revolucionáři odsunuti stejně jako lídři opozice a jejich sympatizanti. Jednou ze strategií je přitom „násilné zmizení“. V Nikaragui stejně jako v dalších zemích Jižní Ameriky pojem „desaparecido“ (nezvěstný) stále spolehlivě vyvolává nepříjemné vzpomínky či přímo stavy úzkosti.
Vojenské diktatury totiž své oponenty často v minulosti nechávaly zmizet. Příkladem může být tzv. špinavá válka v Argentině mezi lety 1974 až 1983, kdy tamní vojenská junta podle odhadů zabila přes 30 tisíc lidí, stovky z nich nechal režim vyhazovat z letadel a vrtulníků do moře či řeky La Plata. Dodnes se některé z obětí nepodařilo vypátrat.
V Nikaragui se dnes obávají opakovaní této temné historie. NYT informovaly, že zatím se z desítky zmizelých nikdo nevrátil, pouze se objevila dvě mrtvá těla těchto unesených.
Kdo je Daniel Ortega
Syn obuvníka se v pouhých 15 letech připojil k levicové Sandinovské národní osvobozenecké frontě (FSLN). Členům hnutí se ve zkratce říká „Sandinisté“. Tato skupina bojovala proti diktatuře Anastasia Somozy, jehož rodina vládla zemi od roku 1936, než ho právě tito partyzáni v roce 1979 svrhli.
Ještě jako dvacetiletý Ortega s kulometem přepadl pobočku Bank of America v hlavním městě Managua, aby získal finanční prostředky. Byl zatčen a během sedmi let ve vězení podroben krutému mučení.
„Žijeme v neustálém strachu. Každé zaklepání na dveře nás dokáže přivést na samou hranici mentálního vyčerpání. Nevíme totiž, kdo by nás mohl udat, nebo třeba jen naše jméno zmínit. Tahle vláda je dost paranoidní a pomstychtivá, hned by si pro nás došla,“ řekl Seznam Zprávám Nikaraguec, který ze strachu odmítl sdělit své jméno.
Svěřil se jen s tím, že v roce 2018 proti Ortegovi a Murillo protestoval v ulicích. I proto ona obava, že by po letech mohl skončit ve vězení.
„Šílená vědma“
Během rozhovoru se netajil svou hrůzou především z postavy Rosario Murillo. Podle něj totiž prezidentka v sobě snoubí radikální marxistickou ideologii, náboženský zápal a šílenou vědmu. Prý „vidí“, kdo a jak má proti jejímu manželovi povstat.
„Ortega v té zemi už prakticky nevládne. Je na tom zdravotně špatně, téměř se neobjevuje na veřejnosti. U moci je opravdu Rosario Murillo,“ doplňuje Radek Buben.
Daniel Ortega a Rosario Murillo spolu žijí od poloviny 70. let minulého století.
Ortega ji poznal už v 70. letech. Měli se tajně oddat o devět let později, oficiálně pak až v roce 2005. Důvodem měla být touha, aby sňatek uznala katolická církev.
Byla to také ona, kdo stála za ideologickou proměnou Daniela Ortegy, když se v roce 2006 pokusil o (úspěšný) návrat moci. Murillo po několika volebních porážkách Ortegy radikálně změnila jeho image, černorudé zástavy Sandinistů nahradila růžová barva, vojenské uniformy barevné havajské košile. Heslem Ortegy se stalo provolání „křesťanství, socialismus a solidarita“.
Murillo vždy stála Ortegovi po boku i v soukromém životě a kryla ho, včetně skandálu, který se točil kolem jeho nevlastní dcery. Zoilamérica Narváezová vůdce obvinila z toho, že ji jako dítě opakovaně znásilňoval. Ten to odmítl.
Murillo dívku označila za zlo stejně jako všechny vůdcovy nepřátele a kritiky, které nechává unášet, mučit, zavírat do vězení a zabíjet.
