Unikátní data dávají úplně novou motivaci ke studiu

Říká se „škola základ života“. Český statistický úřad (ČSÚ) tomuto rčení ale teď dává nové a velmi přímočaré vyznění. S vyšším vzděláním totiž podle dat také roste naděje, že se člověk dožije vyššího věku.

Podle dopočítaných čísel z minulého roku vychází, že zatímco loni narození muži, kteří v životě dosáhnou nižšího či jen základního vzdělání, mají naději na dožití 68,7 roku, u budoucích vysokoškolsky vzdělaných je to 82,5 roku. Rozdíl je tedy skoro 14 let. U žen je odstup také velmi patrný, není ale tak strmý jako u mužů – mezi nejnižším a nejvyšším dosaženým vzděláním jde zhruba o devět let.

„Pro muže a ženy platí, že největší rozdíly v úmrtnosti podle vzdělání existují v případě nemocí trávicí a dýchací soustavy a u nemocí endokrinních. Platí ale, že v případě žen jsou rozdíly mezi jednotlivými vzdělanostními kategoriemi obecně menší než u mužů,“ říká Terezie Štyglerová, vedoucí oddělení demografické statistiky ČSÚ.

Statistikové mohli letos tato data prezentovat vůbec poprvé po více než 15 letech. V mezidobí od roku 2009 totiž chyběla data o vzdělání zemřelých, protože se tyto údaje téměř nevyplňovaly v hlášení o úmrtích. Díky poslední změně zákona o sčítání lidu může ale ČSÚ kombinací několika zdrojů data propojit a dopočítat. Tyto statistiky mají sice některá omezení, základní pohled ale umožňují.

Třeba, že největší skok v naději dožití představuje získání jakéhokoliv středního vzdělání. Naopak tak velký rozdíl už není mezi lidmi s maturitou a vysokoškolským nebo vyšším odborným vzděláním.

„Rostoucí vzdělanostní úroveň populace obecně přispívá k prodlužování střední délky života, avšak tento vztah není přímý, je ovlivňován řadou dalších faktorů, jako je zejména kvalita a dostupnost zdravotní péče, ekonomická situace, životní styl, rizikovost zaměstnání, genetická výbava jedinců nebo životní prostředí,“ upozorňuje Štyglerová.

Znamená to tedy, že úroveň vzdělávání sama nevysvětluje rozdíly v délce doby dožití, ale spíše odráží širší společenské postavení jednotlivců.

„Máme široce vědecky podložené, že nižší vzdělanostní statut jde ruku v ruce s nižším sociálním postavením a tudíž samozřejmě i s náchylností k horšímu životnímu stylu,“ popisuje ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek.

Zajímavé je pak poodkrýt i rozdíly v konkrétních příčinách úmrtí, které se dají spojit s dosaženým vzděláním. Naznačují třeba právě vazbu k nezdravým životním návykům. Muži se základním a nižším vzděláním mají čtyřnásobně vyšší úmrtnost na nemoci trávicí soustavy než vysokoškoláci.

„Do značné míry půjde o vliv životního stylu, například na alkoholické onemocnění jater byla úmrtnost mužů se ZŠ ku VŠ 5,5násobná, SŠ bez maturity k VŠ 4násobná,“ doplňuje Štyglerová.

Na druhém místě jsou pak nemoci dýchacích cest, které lze také do velké míry propojit s dalším zlozvykem, a to s kouřením. Když se pak podíváme úžeji jen na chronické nemoci dolních dýchacích cest, kam patří i chronická plicní obstrukční nemoc, muži s nejnižším vzděláním umírají pětkrát častěji než vysokoškoláci. Pohled do grafu ukazuje, jak se míra úmrtnosti podle vzdělání odděluje už po čtyřicátém roce života a vrcholí u sedmdesátníků.

I u žen je viditelný nepoměr v případě nemocí dýchacích cest, nejmarkantnější relativní rozdíl – 3,1násobný – s ohledem na nejvyšší dosažené vzdělání ale panuje u endokrinních chorob. Když se v této skupině nemocí podíváme konkrétně na cukrovku, je výsledek ještě výraznější – 3,3násobný.

„Životní styl si samozřejmě automaticky spojíme se stravováním nebo pohybem. Souvisí ale také s prevencí. Jednak jde o respektování zdravotních doporučení nebo bezpečnostních opatření. Zároveň se s tím ale druhotně pojí také využívání prevence pro včasné odhalení nemocí,“ popisuje Klára Hulíková Tesárková z Národního institutu SYRI.

Spolu s kolegy zpracovali data o předčasné úmrtnosti v českých regionech. Z nich vyšlo, že zbytečně mladí umírají lidé především v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji a příčinou jsou zejména nádorová onemocnění a choroby oběhové soustavy. I v těchto krajích jsou ale vidět vnitřní rozdíly.

Naopak se objevují další místa v Česku, která nedopadají z hlediska předčasné úmrtnosti dobře. Týká se to třeba Tachovska v Plzeňském kraji nebo některých regionů ve Zlínském kraji.

„Čím vyšší individuální nebo prostorová sociální deprivace, tedy území, kde je například vyšší podíl nezaměstnaných, případně osob pobírajících sociální dávky, tím větší je riziko, že člověk nebude registrovaný u praktického lékaře nebo nebude tak často využívat zdravotní péči,“ vysvětluje Hulíková Tesárková.

Leckterá nemoc by se tak dala v dnešní době moderní medicíny s poměrně vysokou mírou úspěšnosti vyléčit, pokud by se na ni přišlo včas. Týkat se to může právě například rakoviny plic, u které přitom už od roku 2022 běží program včasného záchytu pro rizikové pacienty od 55 let, tedy silné kuřáky. Skoro polovina oslovených pacientů ale vyšetření odmítne.

„Kdo je optimista, tak vidí, že výsledky se v čase zlepšují, a má pravdu. Kdo je pesimista, tak říká, že bychom měli přitlačit, protože stále vidíme asi 30procentní prostor pro zlepšení. A to je také pravda,“ dodává Dušek.

I u dalších nemocí, kde není rozdíl podle vzdělání tak patrný, se ale ukazuje, že může hrát roli zanedbaná prevence. Ať už jde například o rakovinu prostaty u mužů, nebo nádory prsu u žen. Mohlo by tedy výrazně pomoci už to, kdyby lidé absolvovali preventivní vyšetření.

Z plošných dat, která máme k dispozici, se ukazuje, že na preventivní prohlídku ke svému praktickému lékaři pravidelně dochází jen 55 procent lidí, konkrétněji si o tom můžete přečíst v tomto článku. Opakují se i problémy už zmíněných regionů – nejméně se k lékaři chodí na Tachovsku a Chebsku. Tyto dva okresy pak doplňuje ještě Rakovník.

Na druhou stranu lékaři sledují pozitivní trend, že se docházka postupně zlepšuje. Ještě v roce 2019 nedorazila na prevenci ani polovina dospělých. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) chce zlepšující se situaci ještě víc podpořit a pro lidi nad 45 let chystá prostřednictvím zdravotních pojišťoven odměnu až 1500 korun, pokud dorazí na všechny hrazené preventivní prohlídky, na které mají nárok.

Otázkou ale zůstává, jestli takto nastavená finanční odměna skutečně dokáže přimět lidi, aby dorazili k lékaři, když se jinak vyšetřením vyhýbají. Možná by stačila i daleko drobnější změna, která přitom nepotřebuje žádnou novelu zákona. Například Institut pro efektivní zdravotnictví otestoval, že stačí cíleně napsat pacientovi SMS zprávu nebo mu zavolat, a účast na preventivní prohlídce se zvedne o desítky procent.

Výzkumníci zařadili do studie šest tisíc pacientů ze sedmi pražských ordinací, kteří absolvovali preventivní prohlídku před 23 a více měsíci. A rozdělili je náhodně na tři skupiny – kontrolní skupinu nikdo neoslovil, druhá skupina dostala SMS pozvánku na prohlídku a třetí skupině pacientů se telefonovalo.

Z neoslovených absolvovalo vyšetření 24,7 procenta pacientů, SMS pozvánka zvýšila účast na 28,9 procenta a telefonické oslovení dokonce na 35 procent. Navíc se ukázalo, že takový postup funguje u pacientů, kteří prohlídky nejvíce zanedbávají, což jsou ti mladší – ve studii to vyšlo na skupinu do 42 let.

„Naměřili jsme tak masivní efekty, až jsme se jim zdráhali uvěřit. Ale platí, že kdybychom výsledky dokázali přenést plošně, tak by díky SMS pozvánkám přišlo do ordinací praktických lékařů o půl milionu lidí více. V případě telefonátů by šlo dokonce o 1,3 milionu,“ říká ekonom Šimon Přecechtěl z Iniciativy pro efektivní zdravotnictví.

Zároveň dodává, že by podobná praxe mohla fungovat i v případě pozvánek na screeningová vyšetření, čímž by se mohla výrazně zvýšit nejen účast, ale hlavně časný záchyt skutečně závažných onemocnění. A tím zároveň zabránit, aby lidé umírali ve zbytečně mladém věku.