Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jarní průzkumy ukazují, že do parlamentu i do vlády může po volbách zamířit nová strana Motoristé sobě. Její nejznámější politik si úplně neláme hlavu s dopravními předpisy a holedbá se tím fanouškům na internetu. Tím spíš je každá osvětová kampaň za bezpečnost na silnicích cenná. Ta zatím poslední se jmenuje „Chybělo málo“ a BESIP se v ní věnuje chodcům na přechodech. Co vypovídá o poměrech na českých ulicích?
Chodec, to je nejčastější role mezi účastníky provozu, alespoň ve městech. V chodce se běžně proměňuje také naprostá většina řidičů - i když zdaleka ne každý chodec bývá i řidičem. Chodci jsou odkázáni na své fyzické schopnosti, takže jsou mezi ostatními nejpomalejší a nejzranitelnější. I na přechodech.
Chodci by správně měli být tím hlavním měřítkem pouliční dopravy. To ale není, a těžko bude realita. Dominantní jsou automobily - a to, že se na rozdíl od chodců zvětšují a dokážou vyvinout vyšší zrychlení a rychlost, jejich výsadní postavení podtrhuje. To je realita.
Kampaň BESIPu přistupuje k bezpečnosti chodců na přechodech čistě prakticky, což je logické a správné. Protože oddělení Ministerstva dopravy má v popisu práce zlepšit realitu, a ne měnit svět, aby v něm byl chodec na prvním místě. A stejně by se namáhalo marně: takovou osvětovou kampaň ještě nikdo nevynalezl.
BESIP natočil tři krátké videoklipy, ilustrující různé typy nehod. Oba dopravní módy, řidiče v osobních autech a chodce, tu reprezentují ukázky jejich chyb, nebo přímo porušování pravidel. Obětí nehody je pokaždé chodec. Tomu, aby se nestala („Chybělo málo“, říká kampaň), mohly podle videí zabránit jak provozu dominující automobilista, tak přecházející pěšák. Kdyby byli opatrnější, pozornější, předvídavější.
A úplně nejlepší by bylo, kdyby napřed navázali oční kontakt, a tak si dali najevo, jestli je pruhovaná zóna volná a bezpečná. Dohoda je moc důležitá.
Tak určitě, jestli osoba se sluchátky na uších bez mrknutí vlevo vpravo svižně nakráčí na přechod (klip číslo 1), byla by vina za srážku evidentní.
V klipu číslo 2 chodec „i když se rozhlédl, špatně vyhodnotil chování řidičky a její pohyb hlavou mylně považoval za signál, že o něm ví a že může přejít“, jak říká doprovodný komentář. K havárii - to už komentář neříká, ale z videa to vyplývá - ale nedošlo kvůli „špatnému vyhodnocení“, ale proto, že řidička se věnovala ladění autorádia. I tady by byla vina zřejmá. Jestli si chodec nesprávně vyloží řeč těla za volantem, pokud nějakou zahlédne, je to nešťastné, ale tentokrát vedlejší.
Klip číslo 3 znázorňuje potenciálně nejvážnější nehodu na přechodech: auto v jednom pruhu zastaví, chodec vstoupí do vozovky a auto v druhém pruhu ho srazí. Komentář k tomu dodává, že „chodec měl zkontrolovat situaci v obou pruzích“ a že „k nehodě přispěla řidičova nepozornost způsobená používáním mobilu“. Slovo „přispěla“ by ale stálo za to podtrhnout tlustou červenou vlnovkou. Řidič v klipu se zabýval displejem mobilu mimo svůj zorný úhel a nedíval se pořádně na cestu. Chodec rozhodně měl zkontrolovat situaci - ale vina dominantního účastníka provozu je větší a vyjádřit ji slovy „přispěl k nehodě“ není výstižné.
Klip shrnuje: „Na víceproudých komunikacích musí řidiči předpokládat přítomnost chodce, i když ho sami nevidí. Chodec se musí ujistit, že všechna vozidla zastavila, a ideálně před přecházením navázat oční kontakt.“
Oční kontakt je naprosto správný: jenom ho komplikuje, když nejméně jedna z jeho stran, například řidič, má velké tmavé brýle. A ještě mnohem víc to, když nejméně jedna z jeho stran, například řidič, nestuduje výraz v očích svého partnera v dopravně-bezpečnostním dialogu, ale svůj mobilní telefon. To se pak kontakt u přechodu navazuje dost blbě. Snad kdyby si místo výměny pohledů mohli napsat zprávu…
V letošním průzkumu České asociace pojišťoven se k občasnému telefonování za jízdy, což není nešvar, ale přestupek, přiznala víc než třetina dotázaných řidičů.
Kampaň BESIPu je klidná, bez emocí, jestli za to a ono mohou ti nebo oni. Úplně správně. Bezpečněji bude, až na přechodech zavládnou pravidla a dialog.
Až na to, že věcný a praktický státní BESIP neříká, že chodci to mají čím dál složitější.
Například proto, že když je ve stále stejně velkém městě víc a větších aut, vede to k tomu, že někdy parkují tam, kde nesmí a kde překážejí pěším, aby se dobře rozhlédli, natož navázali oční kontakt.
Anebo proto, že některé zvýšené přechody pro chodce už nefungují tak jako před lety, protože současná mohutnější vozidla je mohou překonat bez většího brzdění. Anebo: proplétat se při přecházení mezi stojícími auty není správné, ani bezpečné. Ale není to náhodou dopravní zácpa, nevjel někdo do křižovatky bez ohledu na to, jestli z ní může odjet, a proto musel zastavil na přechodu?
A tak dále. I když na ně Státní fond dopravní infrastruktury dává městům a obcím miliardu ročně, chodcům je dáno propadat se do defenzivy. Mluvit o tom je popis reality, žádný pokus měnit svět.
Většina dospělých bývá někdy řidičem a jindy chodcem. I proto se poměry stěží zlepší, když se neodloží předsudky a jedni se nepokusí akceptovat konkrétní situaci těch druhých.
Za pozornost přitom stojí průzkum, jak bezpečně se kdo cítí: řidiči na českých silnicích moc ne (ve srovnání s Evropou podprůměrně), kdežto chodci na českých ulicích s chodníky naopak ano (ve srovnání s Evropou nadprůměrně). Takže chodci by mohli být celkem spokojeni? Jakmile ale opouštějí chodník a vstupují na území, kde jezdí auta, mají vážný důvod k obavám o svou bezpečnost. Nejspíš ještě vážnější než řidiči.
