„Končí obrovská epocha.“ Lidé se rozloučili s generálem Bočkem

Do obřadní síně krematoria na brněnském Ústředním hřbitově se dnes lidé přišli naposledy rozloučit s válečným veteránem Emilem Bočkem.

Byl posledním českým žijícím pilotem RAF. „S jeho odchodem končí jedna obrovská epocha. Boček byl jejím symbolem,“ uvedl Pavel Paleček, vedoucí oddělení výuky a vzdělávání Vojenského historického ústavu (VHÚ) v Praze.

Na pohřeb proto dorazili mimo jiné představitelé Armády České republiky. Památku generála uctili dvojím průletem – nejdříve tandemem gripenů, poté trojicí vrtulníků Mi-24/35 s dýmem v barvách trikolory.

Při pohřbu s vojenskými poctami držela stráž čestná jednotka, zazněla také česká a slovenská hymna.

Projev měl náčelník generálního štábu Karel Řehka.

Za britskou stranu se pak pohřbu zúčastnil velvyslanec v České republice Matthew Field.

Přišli také předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich (KDU-ČSL) nebo brněnská primátorka Markéta Vaňková (ODS).

„Měl jsem tu možnost mu před pár dny popřát ke stým narozeninám. Dožil se úctyhodného věku a rozloučení s ním bylo důstojné. Myslím, že bude inspirací pro další generace, hlavně kvůli svému hrdinství a pokoře,“ řekl Seznam Zprávám hejtman.

Generál oslavil na konci února sté narozeniny. Byl držitelem mnoha vyznamenání, blahopřejný dopis mu poslal i britský král Karel III.

Z československých pilotů u RAF přežil všechny ostatní. „Byl benjamínek. Zůstal poslední, proto dostal vyznamenání. Sám si to uvědomoval, říkal: Byl jsem vyznamenaný za všechny kamarády, kteří tu už nejsou,“ zavzpomínal historik Paleček.

Boček v šestnácti letech tajně uprchl z domu, aby se zapojil do bojů s nacisty. Takzvanou balkánskou cestou se dostal do Bejrútu, potom se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940.

Na podzim téhož roku se přihlásil k britskému Královskému letectvu (RAF). Nejdřív sloužil jako mechanik u 312. stíhací perutě, od října 1942 byl v pilotním výcviku – nejdříve v Anglii, poté v Kanadě.

Od podzimu 1944 sloužil jako pilot u československé 310. stíhací perutě. A stal se tak jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří podnikali operační lety během druhé světové války. Boček jich má za sebou celkem 26. Po válce se pro komunisty stal nepohodlným, rehabilitace se dočkal až po roce 1989.

„Pracoval celý život u soustruhu. To, že ho na posledních deset let života udělali generálem, pro něj byl šok,“ vysvětlil Paleček.

Emil Boček ke konci života připomínal osudy pilotů RAF vězněných na Špilberku. „Mluví se o Cejlu, Kounicových kolejích. Ale o tom, že vojenská prokuratura měla až do roku 1962 sídlo na Špilberku, ne. Už tam bylo muzeum. Jedněmi dveřmi přicházely školy a druhými vodili lidi, které mlátili,“ poukázal historik.

Konec života prožil v domově pro seniory v Brně, kde ho na začátku března navštívila i redakce Seznam Zpráv. Připomeňte si jeho poslední rozhovor. Vzpomínal v něm na válečné roky i na návrat do Československa.