Konec střídavé a výlučné péče. Rozvodová novela změní spory o děti

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to v zásadě elegantní, prostý nápad, jak usnadnit spory o péči o děti.

Od příštího roku se mají zjednodušit rozvody a společně s tím i rozhodování ohledně péče o děti. Novelu v červenci podepsal prezident.

Mimo jiné přináší i zrušení rozlišování forem péče o děti – veřejnosti známé jako střídavá a výlučná péče.

Pojmy se podle zákonodárců a oslovených odborníků staly tak zažitými, že začaly ovlivňovat dohody rodičů. Zjednodušeně: nejbližší okolí tlačilo matky do toho, aby si vysoudily výlučnou péči, a otce, aby si vymohli střídavou péči.

„Nálepkování péče rodičů o dítě po rozvodu eskaluje konflikt,“ zdůvodňovala změnu už loni současná ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS), která úpravu ještě jako poslankyně prosazovala v rámci takzvané rozvodové novely.

„Na začátku jsou rodiče ještě hodně ochotní k dohodě. Ale potom se jich všichni v rodině ptají, kdo má dítě v péči a proč není ve střídavé péči,“ konstatuje Petra Wünschová, dětská terapeutka a ředitelka Centra Locika zaměřeného na odbornou pomoc dětem zažívající násilí v rodině.

O kolika dětech se v jednotlivých letech rozhodovalo? Počet klesá:

Tereza Patočková, právní rádkyně v Aperiu - Společnosti pro zdravé rodičovství, přitom popisuje, že reálně už hranice forem péče o dítě splývají.

„Střídavá péče může být i nerovnoměrná, nemusí to být nutně týden a týden, ale může to být třeba 10 dní a 4 dny. Když je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů a druhý rodič má takzvaně rozšířený styk, tak se můžeme dostat ke stejným poměrům jako u nerovnoměrné střídavé péče. Ale je vnímáno jinak, jestli je dítě ve střídavé péči, nebo v péči jednoho z rodičů,“ vysvětluje.

Změnu označil za dobrou věc pro Seznam Zprávy i opatrovnický soudce Pavel Kotrady, předseda Okresního soudu ve Vsetíně.

Změna vychází z principu – jak zaznívá v důvodové zprávě novely – že na existenci a rozsah rodičovské odpovědnosti nemá rozvod manželství žádný vliv.

Formy péče o děti pak vytvářejí pocit, že jeden rodič je primární a další je „druhým rodičem“.

„Uvedené rozlišování vede k psychologickému zdůrazňování významu ‚prvního rodiče‘ a umenšování významu ‚druhého rodiče‘, ačkoli práva a povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti jsou pro oba rodiče stejné,“ stojí v důvodové zprávě.

V závěru projednávání novely v Senátu se ovšem zformovala odborná opozice označující se jako mezioborová skupina advokátů, psychologů a terapeutů. Sepsala proti novele petici, která získala 408 podpisů a zároveň oslovovala senátory s apelem, aby zákon nepodpořili.

Markéta Chudáčková, advokátka a zakladatelka fora iuris a spoluautorka petice, popisuje, že v řadě případů došli k závěru, že u konfliktních sporů se s pravidelností vyskytuje rodič s narušenou osobností.

„A to zabraňuje možnosti dohody. A bohužel se k tomu systém staví tak, že jsou rodiče nekompetentní oba, a dítě vystavuje konfliktu tím, že budou mít dítě na půl. To je psychologická blbost, protože dítě pak žije v konfliktu, který nemá řešení,“ kritizuje trend v péči o děti advokátka.

Popisuje i to, že v praxi se pak rodiče dělí i o nejmenší děti, které jsou kojené. „Máme případy, kde jsou rozpisy na odstříkávání, kdy si rodiče předávají dítě s lahví odstříkaného mléka. Nedává to žádný smysl. Světová zdravotnická organizace říká, že kojení je právo matky, a řekněte mi, který chlap chce, aby jeho dítě nebylo kojené. To už není normální, to není empatické a není tam nejlepší zájem dítěte,“ podotýká Chudáčková.

Novela podle ní zrušila možnosti, jak řešit situace, kdy je jeden rodič potřeba víc. „Dáváme do rovnosti nerovné věci. Rodiče jsou komplementární. Matka není otec, otec není matka. Tak se netvařme, že je,“ říká a konstatuje, že se podlehlo ideologizaci a dál se bude pídit po tom, jak situaci řešit. Směřování novely pak označuje mimo jiné za „woke“.

Pro úplnost: další oslovení odborníci zase zdůrazňují, že novela naopak klade větší důraz na to, aby se péče o dítě nastavila v co největším zájmu dítěte právě tím, že se přestanou řešit formy.

„Já to v té nové úpravě nečtu, že by něco takového hrozilo. Kojení se do určitého věku obecně považuje za prospěšnou záležitost a nastavit péči tak, aby bylo zachováno, je v zájmu dítěte. Nebrání tomu ani současná, ani nová právní úprava,“ říká Tereza Patočková z Aperia.

A za úpravou stojí i Petra Wünschová, která zdůrazňuje, že se naopak aktuálně všechny znalecké posudky soustředí na to, kdo je lepší rodič.

„Děti rostou, jejich potřeby a situace se mění a předpokládá se, že velká část rodičů je schopná zůstat dobrými rodiči. A ne ke každé změně, kdy se má dítě vidět s tatínkem nebo maminkou, je nutné žádat soud jako o změnu kontaktu. To je opravdu nutné v náročných případech, kdy dohoda není možná, primárně v případech domácího násilí nebo jiného špatného zacházení s dětmi. Ale těch je do 10 procent. V 90 procentech rozvodů naopak věc komplikuje, že musí být vše soudně upravené,“ říká Wünschová.

Otevřená data o opatrovnické agendě péče o dítě Ministerstva spravedlnosti přitom odhalují několik trendů. Jde o data o prvním rozhodnutí.

Postupem času ubývá případů, kdy jsou děti svěřeny do péče matek. V roce 2014 to byly čtyři z pěti dětí. V loňském roce to už byly tři děti z pěti.

Výrazně narostl počet dětí, které jsou ve střídavé nebo společné péči.

Data odhalují i trend, že rodiče jsou více nakloněni k dohodě. V roce 2017 se dohodlo na péči 71,6 procenta rodičů. Loni už 79,1 procenta rodičů.

Souviset to může i s tím, že se mění věkové složení dětí, o které se rodiče nejčastěji soudí. Zatímco v roce 2014 šlo nejčastěji o nejmladší děti do pěti let – představovaly čtyři děti z deseti, o kterých se rozhodovalo – tak v loňském roce už to byly jen tři děti z deseti. Naopak častěji se řešily děti ve věku od šesti do deseti let.