Lídrovi českého týmu fandili u něj doma. „Musíme porazit Mexiko,“ vědí chlapi

„No nevím. Su trochu pesimista, ale uvidíme,“ ozývá se od stolu plného štamgastů. Desítky tisíc fandů zaplnily hospody a bary v Česku. Hltaly momentálně nejdůležitější zápas fotbalové reprezentace za posledních dvacet let. Češi hráli s Jihoafričany o postup ze základní skupiny mistrovství světa.

Taky v Cristal Baru v Rosicích u Brna krátce před šestou převládala nervozita. „Hoši, tak si na tu hymnu aspoň stoupněte,“ nabádá kamarády jeden z příchozích.

Tihle fandové sice nesedí před velkými obrazovkami v dresech ani nejuchají při každé akci, zato hýří jedinečnými fotbalovými historkami. Mají jedinečného souseda.

Jen pár stovek metrů odsud totiž dělal první fotbalové krůčky kapitán národního týmu Ladislav Krejčí.

„Největší zásluhu na Láďově kariéře má jeho maminka Hanka. Už od osmi let ho vozila na tréninky do brněnských Tuřan. Já ho vozil nazpět,“ líčí pokorně a s trochou dojetí rodinný známý Pavel Juračka.

Vzpomíná, jak mladý kluk odtrénoval v Brně a pak si ještě přidával s míčem doma v Rosicích. „V podstatě neslezl z hřiště, proto toho tolik dokázal,“ zdůrazňuje.

Počáteční nervozita u stolu je rychle pryč. Češi vstoupili do zápasu s pěti změnami v sestavě a s útočnou chutí. „Pojď, pojď,“ řve sborově hospoda. Pátá minuta a Sadílek po krásné akci dává na 1:0. „To jsou borci, to jsou borci.“

Zápas si užíval také dlouholetý místní pořadatel Pavel Šandera. Chlubí se knihou s neoficiálním životopisem Krejčího. „Dívejte, takhle jsem se s ním fotil u udírny s pohárem,“ prsí se a připomíná, jak Krejčí v roce 2023 dovezl ukázat mistrovský pohár, který v lize získal se Spartou.

O dnešním zápase měl jasno. „Byl jsem vsadit na to, že dá Ládík gól. Vyhrajeme,“ říká bez rozmýšlení.

Zápas si logicky nemůže nechat ujít ani předseda místního klubu Petr Soustružník. Reprezentačního stopera zná odmalička. „Vzpomínky mám na něj výborný. Hrával jsem fotbal s jeho taťkou. A Ládíka jsem vozil v kočárku, takže si ho pamatuju odmala,“ říká.

Žáčka Krejčího trénoval ve výběru Brno-venkov a krátce také ve Zbrojovce. „Poslouchal, vnímal. Odmala věděl, co chce dělat. Byli tady nadějnější fotbalisti než on, ale Ládík ničemu neuhnul. Vymykal se poctivostí. Prostě hodný kluk a to se mu vyplatilo,“ dodává klubový šéf.

Také Soustružník přiznává, že letošní šampionát hodně prožívá. „První zápas byl rozčarování, ale proti Korejcům se to dalo čekat. Věřím, že dneska to kluci zvládnou.“

V sedmitisícovém městečku nakonec neklaplo veřejné promítání. A tak se k zápasu scházeli rodiny, přátelé, známí. Přátelské sledování zorganizovala i místní vedoucí Střediska volného času Zuzana Klusková. „Kapitán české reprezentace je možná nejslavnější místní rodák. Musíme být na něj pyšní,“ zdůrazňuje.

Fandění jim zpříjemní i překvapení v podobě osobní zdravice od Ladislava Krejčího, který má mezi místními spoustu kamarádů. „Má moc rád Rosice. Vrací se sem a nedá na ně dopustit,“ říká Klusková. Uspořádala promítání s kamarády v místní otevřené dílně, kde se sešlo asi dvacet lidí.

To srdcař místního klubu Petr Malata dneska raději zůstal doma. „Brzo ráno jedeme na turnaj starších pánů, tak zůstávám doma. Budu samozřejmě fandit, ale kluci to nebudou mít jednoduché, když se dívám na sestavy,“ přemítá.

Někdejší kanonýr teď dělá v rosickém klubu hospodáře a trénuje dorostence. „Můj asistent vsází. Při zápase s Korejci měli všichni na tiketu, že dá Láďa gól, a vyšlo jim to. I dneska mu i České republice celé Rosice fandí,“ zdůrazňuje.

Malata před lety střílel góly za Rosice i ve třetí lize a mladý Láďa jej napodoboval. „Úplně jako malinkatej kluk si bral jedenáctku jako já, hrál v útoku jako já, střílel jako já. Úplně ho mám před očima,“ směje se.

A z rukávu sype další historky. Třeba když už Krejčí jako lídr sparťanské kabiny v roce 2023 vyhrál svůj první titul se Spartou a po sezoně přijel. „Když přijel s pohárem, stála na něj fronta, snad 200 lidí. Hlavně děti, ale dorazili jeho fanoušci z okolí. Mám z toho vítání fotku,“ vzpomíná.

Co kdyby přišel úspěch s národním týmem? „Kdyby přijel jako mistr světa, tak tady bude stát fronta až do vedlejších Říčan,“ vtipkuje někdejší rosický kanonýr.

Pavel Šandera se v poločase přesouvá jinam. „Jižní Afrika vyrovná, ale Láďa to dá na 2:1,“ loučí se.

Utkání se přelévá do druhé půle a v baru začíná téct zelená. „Nedávej jim to takhle ve všední den,“ prohodí jeden z hostů k vedlejšímu stoju.

„Tak na zdraví! Na Spartu!“ cinkají panáky.

„Fuj, jak to můžeš vyslovit,“ dává další fanda tušit, že jsou Rosice přece jen blízko Brna, kde se přeje hlavně Zbrojovce a Kometě.

V 75. minutě fauluje před vápnem Krejčí a od sudí vyfasuje žlutou kartu. „Hoši, kdo vsadil, že Láďa dostane žlutou?“ rozesměje kamarády další host.

Nicméně Češi stále více brání hubené vedení, propadají se do hlubokého bloku a nervozita v baru zase narůstá. „Mohli jsme je přejet. Teď hrajeme hrozně defenzivně. Proč?“ ozývá se z hospody.

Pasivita se Čechům rychle vymstí. V 83. minutě si nechá ve vápně trefit ruku Šulc a Mokoena si staví balon na penaltový puntík. „Přestřel to. Kdyby to tak dal na balkon,“ přejí si u stolu.

Jihoafrický šutér neomylně proměňuje. „To je pocit zoufalství. Nic s tím nezmůžeš,“ vystihují rosičtí fandové rozpoložení celého národa.

Píšťalka, konec, remíza. Postup ze skupiny A je proklatě daleko…

„Musíme porazit Mexiko. Nedá se nic dělat,“ loučí se zklamaní štamgasti.

Reportáž jsme aktualizovali v celém rozsahu.