Jako v kráteru sopky. Čeští fotbalisté nastoupí v aréně za 34 miliard

/Od našeho zpravodaje v USA/

Nádherné, lesklé, trojúhelníkové, pompézní. Jako by si nějaký šikovný obr z nudy poskládal origami. Socha sokola z recyklované oceli, který má rozpětí křídel přes dvacet metrů, vás před vchodem navnadí, co asi tak uvidíte, až vkročíte dovnitř. „Ty kráso,“ až se trochu lekne skupinka českých fanoušků v rudých dresech.

Zažili s fotbalem leccos, procestovali celou Evropu, ale tohle jim vyrazilo dech. Bez hnutí a bez hlesnutí hledí na severovýchodní stěnu fotbalového stadionu v Atlantě, kterou vyrobili z obřího skla, takže skrz ni máte unikátní pohled na mrakodrapy v centru města. A na dně tohoto kráteru se koukáte na fotbal.

Kolosální sportovní chrám zažije jeden z nejdůležitějších zápasů české fotbalové historie. Když reprezentace porazí Jihoafrickou republiku, velmi rázně nakročí k postupu ze skupiny. Jakmile prohraje, zůstane jí už jen titěrná naděje, že si mistrovství světa prodlouží. Druhé utkání na šampionátu dostalo punc nejvyšší důležitosti.

Upřímně, kdo by nechtěl poznávat další a další stadiony, které jsou načančané pro monstrózní šampionát.

Když se v Mercedes-Benz aréně usadíte pod zataženou střechu, máte chuť sledovat všechno okolo, jen ne fotbal dole na hřišti. „Fantastická aréna. Má své kouzlo,“ ocenil trenér Miroslav Koubek.

Den před výkopem se však trénovalo úplně jinde, v komorních kulisách státní univerzity Kennesaw. Zápasové hřiště o 40 kilometrů jinde nasvěcovalo třináct mobilních konstrukcí s infračerveným světlem, jež trávníku pomáhá regenerovat. V Atlantě je to jiná liga.

Dokola unikátní obrazovka, která připomíná svatozář. Je dlouhá 335 metrů. Jestli vás třeba v Dallasu rozptyluje a zároveň přitahuje gigantická kostka pod střechou, která váží 550 tun, v Atlantě si můžete hlavu ukroutit, jak vám záběry a reklamy běhají všude kolem očí. I kdyby přišlo 67 tisíc diváků a bylo vyprodáno, síť na stadionu pofrčí možná ještě líp než u vás doma, takže můžete ládovat fotky na sociální sítě.

A ta střecha! Aby se otevřela, stačí zmáčknout tlačítko a počkat zhruba deset minut. Rozjedou se důmyslné kolejnice, které rozpohybují osm obřích trojúhelníkových panelů. Z tribuny to nevyzní tak úžasně, ale kdybyste byli třeba v policejní helikoptéře, jež během šampionátu každý den dohlíží na pořádek ve městě, uvidíte stavitelský zázrak. Jako by se rozvíjelo poupátko.

Připadáte si trochu jako v římském Pantheonu, kterým se architekti inspirovali. Uprostřed kopule zůstane kulatý otvor zvaný okulus, celý proces působí dojmem, že se střecha otáčí kolem své osy, ale jedná se o optický klam. Než do sebe okvětní lístky zacvaknou, posouvají se rovně po kolejnicích. Střechu tu vystavěli z více než 27 tisíc tun konstrukční ocele a vypolstrovali ji průsvitným materiálem, což umožňuje, aby na hřiště proudilo přirozené světlo.

Asi nepřekvapí, že z celkových nákladů ve výši 34 miliard korun spolkla střecha stadionu víc než pětinu. Zavírá se pochopitelně podle počasí. Při deštích nebo dusných dnech na vás neprší a nepotíte se. To bude platit i dnes.

Než v srpnu 2017 stadion otevřeli zápasem amerického fotbalu mezi místními Falcons a Arizonou Cardinals, nabízela Atlanta jiná kouzla. Lékárník John. S. Pemberto tu v květnu 1886 namíchal a taky prodal první sklenku Coca-Coly. V místním akváriu, které je největší na světě, uvidíte přes sto tisíc živočichů včetně žraloků obrovských. Jedině s objednaným průvodcem si můžete projít viktoriánský dům, ve kterém se v lednu 1929 narodil Martin Luther King. Adresa: 501 Auburn Avenue.

Kousek od centra pod obrovským ruským kolem, kde po jedné koleji projíždí stará oranžová tramvaj, vyrostla speciální fanzóna pro fanoušky z celé planety. Můžete si tam zahrát fotbálek mezi mantinely, koupit pivo za dvacet dolarů nebo strávit celý den u plátna se čtyřmi zápasy po sobě. Němečtí důchodci si srdečně připijí s Angličany, na rozloze 22 akrů potkáte zhruba deset Ronaldů, lidí v Messiho argentinském modrobílém dresu je minimálně dvakrát tolik, šamani z Ghany pokuřují, do uší vám vřeští trubky fanoušků z Kapverdských ostrovů.

Během středečního večera přibylo i dost českých dresů, vždyť do Atlanty vyrazilo odhadem až tři tisíce fanoušků. A když se zadíváte na stožáry, na kterých se třepetají vlajky s olympijskými kruhy (protože stojíte v Olympijském parku), máte pocit, že se vracíte do léta 1996. Jan Železný si kousek odsud připnul na hrudník číslo 1313 a ve druhém pokusu poslal oštěp 88 metrů a 18 centimetrů daleko. Obhájil olympijské zlato a pro Česko se stal nesmrtelným.

Jak asi dopadnou fotbalisté? Vzhledem k tomu, jak dlouho chyběli na mistrovství světa, by se vyloženě hodilo, aby dnes prožili něco podobného jako oštěpařská legenda Železný přesně přes třiceti lety.