Sám sobě doktorem i lékárníkem. Mezi Čechy sílí nebezpečný zvyk, varují lékaři

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mnoho lidí pracuje s léky podle pocitu: když se cítí dobře, ty pravidelné prostě vynechají, a když si doma třeba naměří vysoký tlak, zase si je sami „naordinují“.

Nejčastěji se to děje právě u léků na vysoký tlak. „Je to často záležitost starších žen, které jsou někdy úzkostné, měří si tlak několikrát denně, nadměrně se sledují a pak jsou vystrašené vyšší hodnotou a takto upravují léky. Dochází pak k velkému kolísání hladin léků i jejich účinnosti. Nastávají stavy, kdy léky přestanou účinkovat, mají vysoký tlak a musejí volat sanitku,“ popisuje své zkušenosti Jan Václavík, přednosta Interní a kardiologické kliniky FN Ostrava.

Lékaři na neukázněné pacienty narážejí nejčastější u onemocnění, která nemají viditelné příznaky - typicky u vysokého tlaku nebo cholesterolu. „Tito nemocní nejsou motivováni léky užívat, vysazují si je, buď přechodně, nebo trvale, někdy všechny najednou. Dají si ,lékové prázdniny‘, kdy neužívají to, co by měli. Je to velký problém,“ shrnuje Jan Václavík.

Samoléčba ale může být nebezpečná. Typický příklad: pacient si vezme léky proti bolesti na koleno, i když má chronický problém s ledvinami. Tím může stav zhoršit, v krajním případě až přivodit selhání ledvin nebo si dlouhodobým užíváním zvyšovat tlak.

„U pacientů s takzvanou antikoagulační léčbou – třeba při fibrilaci síní – může po vysazení vzniknout sraženina a způsobit mrtvici. Jsou to závažné komplikace, které pacienta zneschopní,“ dodává Jan Václavík.

Problém může být složitější odhalit, když papírový seznam léků ve zdravotnické dokumentaci neodpovídá realitě. „Často máme v dokumentaci na papíře seznam léků a zdá se, že víme, co pacient užívá. Ve skutečnosti to může být úplně jinak – z pěti či šesti léků, které jsou uvedeny, pacient třeba polovinu nebere, někdy i žádný,“ upozorňuje lékař z Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze Dan Rakušan.

To je typický případ pacientů s vysokým tlakem – lékař si láme hlavu, jakou další medikaci nasadit, a přitom je důvod potíží prostý: pacient své léky vůbec neužívá.

Lékaři by proto měli ověřovat, zda člověk bere vše, co má předepsáno. „Já sám často nechávám pacienta, aby mi sám vyjmenoval, co bere. Často tím zjistíme, že některé léky neužívá, nebo že nemá úplně jasno v tom, jak je má brát. Je to takové ,vyčištění stolu‘, abychom věděli, na čem skutečně jsme,“ popisuje svou praxi Dan Rakušan.

Léky je vhodné vynechat jen v některých případech - například při průjmu, zvracení nebo vysoké horečce může být užitečné některé léky přerušit. Tomuto tématu se věnuje iniciativa Sick Day Rules. „Je to jednoduchý leták, který pacientům pomáhá rozpoznat, které léky v mimořádných situacích mohou být rizikové, a kdy je bezpečné je dočasně vysadit,“ doplňuje Rakušan.

„Cílem je chránit pacienta a předejít komplikacím – aby se léky staly pomocníkem, nikoli problémem,“ shrnuje lékař.

Problém je celosvětový. Ve Spojených státech si 31 procent pacientů nevyzvedne většinu předepsaných léků. Ve střední Evropě je podle Václavíka situace ještě horší – například až polovina lidí s vysokým tlakem neužívá léky správně.

V Česku pak podle systematického přehledu 14 studií publikovaného v roce 2021 nesprávně užívá volně prodejné léky až 59 procent lidí. Nejčastěji se to týká léků proti bolesti, přípravků na alergii, sirupů na kašel s tlumicí látkou, léků na průjem, kapek na ucpaný nos a prostředků na podporu vyprazdňování.

U závažných nemocí bývá spolupráce pacientů lepší. V jednom z průzkumů ve Fakultní nemocnici Ostrava u pacientů se srdečním selháním lékaři měřili hladinu léků v krvi. A zjistili, že léčbu nedodržuje „jen“ asi patnáct procent z nich - protože nemoc sama o sobě přináší potíže, které pacienty motivují léčbu nepřerušovat.

Problémy ale mohou nastávat i v situaci, kdy mají pacienti předepsáno příliš mnoho léků od různých specialistů. Není totiž výjimečné, že pacient užívá třeba deset různých léků denně. Na to by se ale měli zaměřovat především internisté a praktičtí lékaři - s pacientem jeho léky projít a zvážit, jestli jsou všechny nezbytné. A nějaké případně „seškrtat“.

„Donedávna to bylo naopak – v nemocnici léky přibývaly. Teď aktivně vyhledáváme léky, které lze vysadit, které nemají racionální indikaci nebo mají nežádoucí účinky. U většiny pacientů takové léky najdeme a jsme schopni léčbu zjednodušit,“ říká Jan Václavík.

Takový přístup pacienti oceňují. „Asi jsem se nesetkal s pacientem, který by nesouhlasil, když mu chceme ubrat léky. Mají pak menší počet tablet a myslím, že dodržování léčby je lepší,“ pochvaluje si lékař.

Na bezpečné užívání léčiv se zaměřuje i celoevropská kampaň s názvem Léky nejsou bonbóny. Za Česko ji spustil Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL).

Doporučuje tři základní pravidla: číst příbalové informace, nepřekračovat doporučenou dobu užívání a poradit se s lékařem, pokud potíže nezmizí.

„Léky pomáhají, jen pokud jsou užívány správně. Je důležité, aby si každý pacient uvědomil, že i volně prodejné léčivé přípravky mají svá rizika a omezení. Nejsou to bonbóny –⁠ jejich účinek i rizika závisí na dávkování, délce užívání, individuálním zdravotním stavu a společném užívání s jinými léky,“ komentuje ředitel lékového ústavu Tomáš Boráň.

Kampaň cílí nejen na samotné uživatele léčiv, ale i na rodiče dětí či pečovatele o zranitelné osoby.

Právě blízcí starších pacientů mohou podle Dana Rakušana se správným užíváním léků velmi pomáhat. Například doporučuje, aby je doprovázeli k lékařům. „Je naprosto racionální, aby příbuzný nebo pečující osoba upozornila lékaře na současnou medikaci a případně se ptala na její smysluplnost. Není to o nedůvěře vůči lékaři – pokud je dostatečně sebekritický a otevřený, tak takové dotazy vítá,“ vysvětluje.

Rakušan upozorňuje, že často při pravidelných kontrolách medikace zůstává nerevidovaná. Některé léky mohou být zbytečné, jiné by naopak už neměly být podávány vzhledem ke změně zdravotního stavu pacienta – například kvůli zhoršení funkce ledvin nebo úbytku hmotnosti.

„Každá návštěva u ošetřujícího lékaře by měla být příležitostí zastavit se nad medikací a případně ji upravit, zredukovat nebo snížit dávky. Pokud je pacient schopen, může tyto otázky klást sám, u křehkých geriatrických pacientů je však legitimní, aby to udělala rodina,“ dodává Rakušan.

Jedním z hlavních témat letošního kongresu interní medicíny, který se uskutečnil koncem minulého týdne v Brně, je také iniciativa Choosing Wisely, která se zabývá nadměrným nebo nevhodným podstupováním vyšetření. „Nejde ani tak o konkrétní typy vyšetření – samotná vyšetření nejsou špatná, slouží k diagnostice či kontrole. Problém je spíše v tom, že se někdy provádějí ve špatnou chvíli nebo u nevhodných pacientů,“ vysvětluje Dan Rakušan.

Kampaň Vybírej dobře se zaměřuje na to, jak lépe využívat dostupné zdroje, jak rozpoznat diagnostickou a terapeutickou péči s nízkou přidanou hodnotou a jak ji redukovat, aby systém i pacient nebyli zbytečně zatěžováni.

Projekt vznikl před 13 lety ve Spojených státech. Dnes mají podobné iniciativy i Kanada, Austrálie nebo severské státy. Cílem je, aby každé vyšetření a léčebný zásah měly skutečný smysl a přínos.

„Často se odborná i laická veřejnost obává, že se něco důležitého zapomnělo udělat. Méně si však uvědomujeme rizika zbytečných vyšetření. Přitom každé zbytečně provedené vyšetření může mít nepříjemné důsledky,“ dodává Rakušan.

Podle odborných odhadů může být 30 až 40 procent prostředků ve zdravotnických systémech vynaloženo na péči s nízkou léčebnou hodnotou. Nadbytečná vyšetření pak prodlužují čekací doby na testy pro pacienty s akutními nebo významnějšími problémy a zatěžují odborné ambulance.

„Když žádáme CT nebo rentgen, není to něco úplně beztrestného. I stovky jednoduchých snímků znamenají vystavení pacienta ionizujícímu záření, někdy podání kontrastní látky s rizikem alergické reakce nebo poškození ledvin,“ upozorňuje Rakušan.

Podle něj si často lékaři i pacienti neuvědomují, že každé zbytečné vyšetření může mít nepříjemné důsledky.

Kampaň Vybírej moudře zdůrazňuje, že pacient by měl být aktivní a ptát se: „Je toto vyšetření skutečně nutné? Existují jednodušší alternativy? Co se stane, když vyšetření neprovedu? A pokud je dialog smysluplný a obě strany jsou dobře informované, často vede k racionálnějšímu rozhodnutí, než kdyby lékař jednal sám,“ vysvětluje Dan Rakušan.

Pacienti se nemusí obávat, že lékaře dotazy zneklidní. „Je to přirozená zpětná vazba, která může kultivovat komunikaci a vést k bezpečnějším rozhodnutím,“ uzavírá lékař.