Češi po roce 2020 ztratili optimismus

Češi jsou méně šťastní než před pár lety. Ještě v roce 2019 se za převážně šťastné označovalo zhruba 60 procent lidí, situace se ale výrazně změnila v roce 2021, když zemi zasáhla pandemie koronaviru. Podíl šťastných tehdy poklesl pod polovinu – a doposud se nevrátil do původních hodnot.

Vyplývá to z rozsáhlého výzkumu o štěstí v Česku společnosti STEM. S pocitem štěstí významně souvisí různé krize, kterými jako společnost procházíme - od té ekonomické přes koronavirovou po válečnou. Posledním „bezstarostným“ rokem byl podle analytika STEM Martina Kratochvíla právě rok 2019.

„Byl dosud posledním obdobím, kdy se sešlo více pozitiv, růst ekonomiky a z našeho českého pohledu také absence velkých světových otřesů. Dnes naopak žijeme v době multikrizí,“ popisuje.

Vyvrací zároveň tvrzení, že by pocit štěstí souvisel s nějakou konkrétní vládou. „To, jestli se cítím šťastně nebo spokojeně, daleko víc souvisí s obecnějšími jevy – jestli jsem zdravý nebo mám v pořádku mezilidské vztahy. Politika v tom hraje jen doplňkovou roli,“ říká.

Celkově se letos za převážně šťastné považuje zhruba polovina Čechů a Češek, dvě pětiny se cítí někde mezi a za nešťastné se označuje desetina.

To ale neznamená, že by většina Česka byla nespokojená. I když se šťastnými cítí „jen“ zhruba polovina lidí, spokojená je většina - v posledním šetření to uvedlo 82 procent Čechů.

„Spokojenost se životem a pocit štěstí jsou příbuzné stavy, ale fungují trochu jinak. Zejména spokojenost je víc spojená s materiálním zajištěním, je na něj citlivější, a obecně je víc lidí, kteří jsou převážně spokojení. Je to dlouhodobé a platí to i při jiných způsobech měření,“ říká Kratochvíl.

Podle výzkumníků lidé navíc obvykle hodnotí svou osobní situaci lépe než celkový stav společnosti či směřování země. „I když by se nám některé krize mohly zdát hluboké, naši spoluobčané jsou převážně spokojení a šťastní. Těch, kteří jsou opravdu nespokojení nebo nešťastní, je menšina,“ vyzdvihuje Kratochvíl.

Nevedeme si špatně ani celosvětovém srovnání. Česko je podle průzkumu World Happiness Report jednou z nejšťastnějších zemí na světě, i když se oproti předchozím rokům se propadlo o dvě místa. V žebříčku, který každoročně posuzuje spokojenost obyvatel více než 140 zemí světa, obsadilo 20. příčku.

„Patříme mezi nejšťastnější části světa, mezi 10 procent nejšťastnějších zemí planety. To naznačuje, že se nám tady daří docela dobře, ale ne všichni si to myslí,“ hodnotí Kratochvíl.

Dá se říct, kdo je v Česku nejšťastnější? Tato otázka je složitější, přesto data naznačují, kteří lidé jsou šťastnější a kteří méně.

Navzdory častým stereotypům, rozdíly ve vnímaném pocitu štěstí mezi generacemi nejsou příliš velké - nelze například říct, že by starší lidé byli méně šťastní. Významné rozdíly nejsou ani mezi pohlavími.

Roli ale hrají jiné věci: Pocit štěstí narůstá společně s dosaženým vzděláním. Ještě podstatnější je pak materiální zajištění domácnosti, v níž lidé žijí.

„Materiální zajištění je pro pocit štěstí důležité. A do určitého bodu může zajišťovat také vyšší pocit štěstí. Jedná se o jednu z nutných podmínek pro jeho dosažení, avšak neméně důležitou roli vedle něj hraje také individuální zdraví, kvalita vztahů a spokojenost s nimi, jak již víme i z předešlých šetření na toto téma,“ vysvětluje analytička STEM Klára Zajíčková.

Obecně je lidí, kteří se označují za špatně zajištěné či chudé, přibližně pětina. To se poté promítá jak do pocitu štěstí, tak i do dalších oblastí života. Po ekonomické a inflační krizi došlo navíc mezi různými skupinami obyvatel k většímu rozevření nůžek.

S pocitem štěstí souvisí celkem logicky i to, na jakou oblast života lidé kladou největší důraz. Lidé ve skupině „velmi a spíše nešťastných“ a „napůl šťastných“ kladou větší důraz na růst životní úrovně a zabezpečení sociálních jistot. Menší míra štěstí se tedy může pojit s větší potřebou jistoty a stability. Naopak mezi „velmi a spíše šťastnými“ je z vybraných oblastí častěji než u ostatních kladen důraz na zajištění osobní svobody a lidských práv.

Pocit štěstí lidí úzce souvisí s tím, jak vnímají fungování společnosti – tedy i to, jak spravedlivý a férový se jim zdá politický systém. Výzkumníci se proto kromě samotného štěstí zaměřili i na to, jak Češi hodnotí kvalitu demokracie.

Ukazuje se, že pohled veřejnosti se od roku 2022 pozvolna zlepšuje. Oproti loňsku se podíl lidí spokojených s fungováním demokracie zvýšil o čtyři procentní body.

„Pokud člověk nečerpá, nebo ani nemá možnost čerpat výhody demokracie, necítí k ní větší míru loajality, protože nemá pocit, že mu něco přináší,“ vysvětluje ředitel analytického ústavu STEM Martin Buchtík.

Pocit osobního štěstí se přitom do vnímání demokracie výrazně promítá. Šťastnější lidé proto bývají zároveň spokojenější s fungováním demokratického systému. Nejde přitom jen o jejich vrozený optimismus – spíše o to, že mají stabilnější zázemí a větší důvěru v instituce i společnost jako celek.

Vztah ale funguje i opačně. Lidé, kteří se cítí špatně zajištění, hodnotí demokracii hůře. „S menším pocitem štěstí se obecně snižuje i dojem, že je demokracie spravedlivá. To odráží nejen vnímanou ekonomickou nerovnost, ale i pocit, že člověk sám může dosáhnout spravedlnosti,“ komentuje Buchtík.

Právě pocit spravedlnosti se štěstím souvisí poměrně výrazně. Když lidé věří, že žijí v prostředí, které dává každému férovou šanci uspět, uvádějí, že jsou šťastnější. Naopak u těch, kteří se cítí znevýhodněni nebo mají dojem, že systém nahrává jen některým, důvěra v demokracii i v instituce klesá.

Od roku 2023 mírně posiluje přesvědčení, že současný režim zajišťuje všem lidem stejné příležitosti. Tento názor však zastává pouze 31 procent lidí, což je stále méně než v předpandemickém roce 2019. Jinými slovy, většina společnosti stále nevěří, že se v Česku všichni mohou dostat ke stejným šancím, ať už jde o vzdělání, práci nebo spravedlnost.

Z výzkumu také vyplývá, že vnímání férovosti se liší podle generací. Mladší lidé do 30 let jsou obecně optimističtější – souhlas s tvrzením, že systém zajišťuje rovné příležitosti, vyjádřilo 39 procent z nich. Mezi lidmi staršími 60 let je to už jen 20 procent.

Ještě výraznější rozdíly pozorujeme podle materiálního zajištění: Lidé, kteří se označují za dobře zajištěné, mají tendenci věřit, že společnost nabízí rovné příležitosti – myslí si to 52 procent z nich. Naopak mezi těmi, kteří se považují za chudé nebo špatně zajištěné, s tímto výrokem souhlasí jen 10 procent.

Rozdíly se objevují také podle dosaženého vzdělání, mezi vysokoškolsky vzdělanými s tvrzením souhlasí 41 procent, zatímco mezi lidmi bez maturity jen 24 procent. Kritičtější jsou i ženy (souhlas 26 procent) ve srovnání s muži (35 procent).

Důvěru v systém lze ilustrovat na konkrétním příkladu: s rostoucím vzděláním a lepším materiálním zajištěním roste i přesvědčení, že soudy svou práci dělají dobře. Dvě třetiny vysokoškolsky vzdělaných i solidně zajištěných osob (66 procent) považují činnost soudů za dobrou, zatímco mezi lidmi bez maturity tento názor sdílí 47 procent a mezi špatně zajištěnými pouze 35 procent.

Mezi šťastnými hodnotí práci soudů jako dobrou 59 procent, tedy většina. Mezi napůl šťastnými (47 procent) a nešťastnými (39 procent) už převažuje opačný pohled.