Místo ruin záhony. Vědci chtějí proměnit brownfieldy v putovní zahrady

Tisíce opuštěných brownfieldů v Česku chátrají, nevyužité pozemky je po letech zanedbávání obtížné opět revitalizovat. Kromě průmyslových areálů jde třeba i o bývalé zemědělské nebo armádní pozemky. Brownfieldy v mnoha případech leží ladem i desetiletí a práce na nich začíná až ve chvíli, kdy se pro ně najde nové využití.

Výzkumníci z brněnské Mendelovy univerzity navrhli řešení, které by mohlo brownfieldům poskytnout využití do doby, než na nich začne finální výstavba. V nevyužitých areálech by mohly vzniknout přesouvatelné městské zahrady, které by bylo možné snadno přemístit na jiný brownfield ve chvíli, až by daný areál našel nové využití. „Právě dočasné využití brownfieldů je v Česku neobvyklé, v Německu nebo USA se objevuje běžně. Jde tedy i o to trochu změnit politické vnímání podobných projektů,“ okomentoval docent Ústavu ekonomie Petr Rozmahel.

Podle výzkumníků dočasné projekty na českých brownfieldech většinou ztroskotají na tom, že z nich plynou vysoké ekonomické náklady na likvidaci, která má zároveň také významné dopady na životní prostředí. Jinými slovy, majitelé brownfieldů nechtějí investovat do projektů, které budou muset při začátku plánované stavby opět likvidovat.

„To nás vedlo k tomu, že jsme navrhli putovní řešení. Jde o systém vyvýšených záhonů, komposterů, laviček, zkrátka infrastruktury, která by byla využívána k městskému zemědělství do doby, než by byla zahájena finální revitalizace,“ popsala hlavní řešitelka projektu Ladislava Issever Grochová z Provozně ekonomické fakulty. Až by na místě začaly práce, celá komunitní zahrada by se přesunula na jiný volný brownfield ve městě.

V praxi by městské zemědělství znamenalo buď pěstování sazenic trvalek nebo keřů ze zdrojů města nebo ve spolupráci se sociálními podniky, popřípadě by mohlo město záhony také pronajímat, čímž by vznikla komunitní zahrada. „Nabídnout se záhony dají i školám, školkám, zájmovým kroužkům nebo třeba seniorským organizacím,“ doplnila Grochová.

U menších brownfieldů se náklady na zavedení podobného opatření pohybují v jednotkách tisíců korun, které by musela města zaplatit ze svého rozpočtu. Využít by bylo možné i dotace. Do kladných čísel by se projekt mohl dostat v případě pronájmu významné části záhonů.

Hlavním přínosem pro město a obyvatele při tomto využití brownfieldu nemají být finance, ale aktivace plochy. „Už bychom neměli zohyzdněnou plochu, kam se stahují kriminální živly, která se rozpadá, je nebezpečná a tak dále. Lidé by ji vnímali jako něco pozitivního,“ řekla Grochová.

Zelené plochy také ochlazují město. „Opuštěné betonové a asfaltové plochy v létě fungují jako akumulační kamna, která do okolí sálají horko. Systém vyvýšených záhonů tento problém přímo potírá,“ popsala členka výzkumného týmu Helena Dvořáčková.

Výzkumníci zdůrazňují i pozitivní dopad na životní prostředí. Pokud by například projekt realizovalo v celém měřítku město Brno na všech brownfieldech, které vlastní, což je zhruba polovina z nich, za 10 let by se do půdy uložilo 175 tun CO₂ ekvivalentu. Pro představu, podle Centra dopravního výzkumu mělo loni průměrné české auto emise 128 gramů na kilometr. Zavedení záhonů by tak v tomto případě dostalo z ovzduší tolik emisí, kolik vyprodukuje auto za téměř 1,4 milionu najetých kilometrů.

Výzkumníci zveřejnili mimo jiné také online kalkulačku, kde je možné si projekt pro různě velké brownfieldy propočítat. Největším českým brownfieldem je bývalý vojenský výcvikový prostor Mladá ve středních Čechách s rozlohou téměř 4,2 kilometrů čtverečních. Pokud by se putovní záhony zavedly na desetině jeho plochy, do půdy by se uložilo asi 1642 tun CO₂ ekvivalentu, tedy desetkrát tolik než u příkladu Brna. I tento projekt by v případě využití dotací a pronájmu záhonů alespoň z deseti procent mohl být lehce výdělečný nebo přinejmenším soběstačný.

Konkrétnější interaktivní mapu pak výzkumníci vytvořili přímo pro město Brno. Například široce diskutovaný stadion Lužánky, místo kterého má vzniknout největší fotbalový stadion v Česku, je nevyužívaný už pětadvacet let. Kdyby se desetina plochy o rozloze téměř 50 tisíc metrů čtverečních využila způsobem, kteří výzkumníci navrhují, jen na deset let, město by na něm mohlo při pronájmu poloviny záhonů být v plusu zhruba 150 tisíc, do půdy by se navíc uložilo 1,2 tuny uhlíku.

I když se výzkumníci při konkrétních návrzích zaměřovali na své domácí Brno, projekt by mohl najít využití na brownfieldech v rámci celého Česka. „Jde o řešení finančně udržitelné a dá se aplikovat obecně, nejen na jeden konkrétní brownfield nebo město,“ řekla Grochová.

Pilotní verzi projektu by výzkumníci chtěli spustit v Brně, s městem jednali například o využití půdy na brněnském výstavišti nebo v ulici Špitálka, kde ale nakonec vznikne škola. „Brno je celkově otevřené těmto projektům, poslední krok je ale samozřejmě vždy ta skutečná politická vůle. Bavili jsme se o pilotním projektu, ale záleží na politické vůli,“ shrnula Grochová.

Zájem o projekt potvrdil i mluvčí brněnského magistrátu Filip Poňuchálek. „Koncept dočasného, takzvaného putovního využití brownfieldů, považujeme za potenciálně přínosný doplněk k jejich budoucí revitalizaci, a to zejména v období, kdy ještě nedochází k samotné výstavbě,“ uvedl Poňuchálek. Město chce aktuálně společně s výzkumníky vytipovávat konkrétní lokality, kde by bylo možné tento přístup pilotně uplatnit. „Jsme připraveni o konkrétní podobě a možnostech využití dále jednat a posuzovat, jak může tento přístup efektivně doplnit stávající nástroje správy a rozvoje městských brownfieldů,“ doplnil mluvčí.