Článek
Obvodní soud pro Prahu 10 ve středu rehabilitoval nedávno zesnulého umělce a pedagoga Milana Knížáka. Rozhodnutí okamžitě nabylo právní moci, strany se vzdaly práva na odvolání. Soud uznal Knížákovu účast na soudní rehabilitaci za jeho vazební stíhání na přelomu let 1974 a 1975 podle nálezu Ústavního soudu. Rehabilitovat Knížáka, který zemřel 26. července, ve středu navrhla státní zástupkyně Markéta Mizerová i obhájce Lubomír Müller, jehož vdova Marie Knížáková pověřila pokračováním ve sporu.
„Usnesení nabylo moci dnešního dne, 5. srpna 2026. Jednání trvalo 24 minut,“ řekla na závěr dnešního jednání soudkyně Lucie Ondráčková, která předsedala tříčlennému senátu.
Knížák byl ve vazbě od 23. října 1974 do 7. února 1975 za údajný pokusu o poškozování zájmů Československa v cizině. Podle tehdejších vyšetřovatelů poškodil zájmy státu, když odeslal do Francie písemnosti se zkreslenými informacemi o poměrech v zemi. Prokurátor nakonec stíhání zastavil, Knížák odsouzen nebyl.
Müller rehabilitaci vnímá jako morální satisfakci, se kterou by však mělo jít ruku v ruce přiměřené odškodnění. ČTK řekl, že podle zákona z roku 1990 se k rehabilitaci váže od té doby nevalorizovaná částka 83,33 korun za každý den věznění. Za zhruba tři a půl měsíce Knížákovy vazby by tak vdova Marie Knížáková měla dostat částku přibližně 8000 korun. O jejím vyplacení má do půl roku rozhodnout na Müllerovu žádost ministerstvo spravedlnosti.
Zákon o soudní rehabilitaci z roku 1990 podle Müllera stanoví, že řízení nebrání smrt jeho účastníka. Ve verdiktu jde podle Müllera i o vytvoření precedentu, z něhož by měli užitek všichni, kdo se dosud nedočkali nápravy.
Rozhodnutí je tak podle Müllera odkazem pro justici. Má podle Müllera tři body. Rehabilitační návrh může být za prvé podán kdykoli, i půl století po případu. Při dvojím výkladu zákona má soud za druhé volit výklad ve prospěch poškozeného. Za třetí do rehabilitačního řízení patří přísedící, nemá rozhodovat samosoudce.
U Knížákovy rehabilitace bylo nejprve sporné, zda se podle zákona z roku 1990 rehabilitace vztahují i na lidi za minulého režimu vazebně stíhané, ale neodsouzené. Ústavní soud řekl, že je zapotřebí zvolit výklad ve prospěch rehabilitace, aby ke staré křivdě nepřibyla nová.
