Hlavní obsah

Panika a strach. Bratři z dětského domova čelí exekuci kvůli dluhu za odpady

Petr Švihel
redaktor
Foto: Petr Švihel, Seznam Zprávy

Staršímu Janovi (vlevo) je 20 let a mladšímu Radkovi 19. Dluh za odpad jim vznikl v době, kdy byli nezletilí a žili v dětském domově v jiném městě.

Reklama

aktualizováno •

Středoškoláci z dětského domova čelí od ledna exekuci. Ještě jako nezletilým jim vznikl dluh za odpad ve městě, kde mají nahlášený trvalý pobyt, ale nežijí tam. Podle expertů jde o absurdní, přesto relativně častý problém.

Článek

Odehrálo se to náhle a pro bratry bez předešlých upozornění. Starší Jan M. si stihl ještě ráno koupit svačinu do školy. Během polední pauzy, kdy si vyběhl pro něco k obědu, už ale platba byla zamítnuta.

Takto zjistil dvacetiletý Jan, že má problém. A že společně s o rok mladším bratrem Radkem čelí exekuci.

„Otevřel jsem bankovnictví a tam najednou nula“

„Panika, nevěděl jsem, co se děje,“ líčí první chvíle. Před prodavačkou mu bylo v ten okamžik trapně, že nemá peníze na jídlo, zároveň přitom věděl, že ještě ráno měl na účtu dostatek peněz.

„Platil jsem nejdřív mobilem, pak jsem to zkusil platební kartou a zase zamítnuto. Otevřel jsem si internetové bankovnictví a tam najednou nula,“ vypráví mladý muž, jak se krůček po krůčku dopracovával k tomu, že nejde o náhlý výpadek v platební metodě, ale o vážnější problém.

„Měl jsem praxe, byl jsem strašně vystrašený a celé odpoledne jsem protelefonoval. Pořád jsem někomu volal,“ říká Jan. Varoval i bratra Radka.

„Hned jsem si běžel vybrat peníze, co jsem měl na účtu,“ říká o rok mladší Radek. Jemu účet exekutor zablokoval o pár dní později.

Jan se nejdříve v bance dozvěděl, že je v exekuci. A že pro bližší informace si má zavolat zase na exekutorský úřad. Tam po něm nejdříve chtěli spisovou značku, kterou dvacetiletý mladík neznal, ale následně se dozvěděl, že dluží peníze za poplatky za odpad ve středočeských Hostivicích. Ve městě, kde nežijí.

Oběma sourozencům v exekuci pozastavili účty, ze kterých si primárně hradí stravné. Bratři mluví o dnech plných nejistoty, jestli jim na účty přijde sirotčí důchod a z čeho budou žít.

Dluh proti zdravému rozumu

Do řešení problému se vložil i ředitel Dětského domova Unhošť, kde sourozenci žijí. Například jim vyplatil zálohu na stravné, aby měli bratři peníze na jídlo. Stejně tak jim pomáhal pátrat po tom, za co vlastně dluží.

Fakt, že dluží za odpady ve městě, kde nežijí, ho rozčílil.

„Nebydleli tam, neodhodili tam ani papírek do koše, a přesto jim byl vyměřen poplatek. Za mě je to proti zdravému lidskému rozumu,“ říká ředitel Jiří Beránek.

Případ bratrů ukazuje, že problém dětských dlužníků není ještě v České republice zcela vymýcený. A stále jim hrozí, že se na prahu dospělosti mohou potýkat s dluhy, o kterých neměli tušení.

„Hodně mě to překvapilo, protože už řadu let je to teoreticky vyřešeno, nemělo by se to vůbec stávat,“ podotýká ředitel dětského domova.

I samotní bratři chtějí, aby jejich případ sloužil jako varování pro ostatní. Zároveň poukazují na to, že i přesto, že se podařilo celý případ s pomocí advokátky rozplést a jejich exekuce by měla být zastavená a mohou už opět používat účty, jim stále finální vymáhanou částku, která se pohybuje kolem devíti tisíc korun, blokují.

„Měli nám vrátit peníze do 15 dnů, a to se nestalo doteď. Je to už skoro měsíc. Je to hrozné,“ říká Radek.

V dluzích, i když jsou ochráněni zákonem

Během svého dramatického dětství pobývali bratři v Hostivicích v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, veřejnosti známějším spíše jako Klokánek. Tak se stalo, že byli ve městě i zapsaní k trvalému pobytu. Jsou totiž sirotci, kteří přišli o oba rodiče.

Hostivice bratři opustili podle svých slov v roce 2018 a město jim eviduje neuhrazené platby za odpady od roku 2019 do roku 2022. Městu Jan dlužil 2040 korun a Radek 1440 korun. Tento dluh následně vymáháním v exekuci vzrostl zhruba na devět tisíc, jak už bylo popsáno.

Podle advokátky Kristýny Dolejšové Kabelové, která bratry zastupuje, nemělo k vymáhání vůbec dojít.

„Neměli jim to vyměřit tak jako tak. Za dobu nezletilosti ani v době, kdy byli zletilí, protože v zákoně o místních poplatcích je výjimka pro osoby v ústavní výchově, po tu dobu jsou osvobozeni od poplatků,“ říká advokátka, podle které bylo vyměření dluhu nezákonné.

Když na to advokátka Hostivice upozornila, úřednice oponovala, že dluh už je exekučně vymáhán a městský úřad již nemá možnost to řešit. Takové tvrzení ale advokátka Dolejšová Kabelová považuje za nehorázné. Jako věřitel totiž podle ní řízení může ovlivňovat.

Dar od města jako nejjednodušší řešení

Rada Hostivic ovšem konala. Ještě koncem ledna jednomyslně odhlasovala, že bratrům darují peníze, aby mohli zaplatit dluh za odpad.

„Vedení města to přišlo jako naprosto nepatřičné, aby se po někom takovým dluh vymáhal. Tak jsme si říkali, jak to co nejjednodušeji řešit. Dát dar z rady je nejjednodušší postup, jak to zajistit. Zpětné odpouštění vlastně nejde,“ vysvětluje starostka Hostivic Klára Čápová (HOme – Hostivice město), že netradiční forma představovala z jejího pohledu nejefektivnější pomoc bratrům.

Starostka zároveň popisuje, že město má od loňska najatou advokátní kancelář, která pro něj dlouhodobé dluhy na poplatcích vymáhá. A že se rozjeté řízení už „špatně brzdí“.

Sama ale nevidí pochybení na straně samotného úřadu, který dluh k vymáhání předal.

„Odkontrolovat datum, že v té době byli nezletilí, to už je detail, který jde asi za advokátní kanceláří, měli nás kontaktovat a zeptat se, jestli v tom nemáme nějakou chybu,“ říká starostka.

Advokátka bratrů Dolejšová Kabelová ale městu vyčítá i to, že bylo velmi složité se dopracovat k informacím, za co vlastně bratři dluží. „Nemohou s lidmi takto komunikovat, kluci i ředitel dětského domova měli strašný problém se dozvědět, co se děje,“ říká.

Starostka naopak tvrdí, že úředníci se snaží být maximálně vstřícní a hledat řešení. „Museli narazit na někoho, kdo ten den neměl náladu, ale myslím si, že to není standard,“ míní Klára Čápová.

Někde nám nevěří, říká bojovnice s dětskými dluhy

V příběhu bratrů Jana a Radka sehrála pomocnou roli i plzeňská obecně prospěšná organizace Tady a teď, která ředitele dětského domova propojila s advokátkou.

Tereza Kopp, vedoucí sociální služby a koordinátorka projektu Za děti bez dluhů, se snaží systematicky oslovovat obce a řešit s nimi dětské dluhy.

„Často vidím spíš čísla než jednotlivé tváře. Máme ale databáze a ukazuje se, že stále jsou v obcích aktivní exekuce a obce o nich často nevědí,“ podotýká Kopp. Vzácnější je pro ni situace, kdy se přihlásí někdo konkrétní s prosbou o pomoc s řešením dětského dluhu.

Data čerpá z rejstříku zahájených exekucí Ministerstva spravedlnosti a takto se snaží identifikovat dětské dlužníky. A následně s obcemi řeší, aby u těchto bývalých dětí dluhy plošně zastavovaly.

„Je to klasicky o lidech. Někdy jsou překvapení, nevěděli o tom, jedná se třeba o pohrobek předchozího zaměstnanectva. A někdy nás utnou, že nic nevedou a spolupráci navazovat nechtějí,“ popisuje své zkušenosti Tereza Kopp.

Podle posledních dat, která zveřejnila Exekutorská komora, bylo ke konci roku 2022 910 nezletilých v exekuci. Seznam Zprávy ve stejném roce odhadovaly, že běželo více než 15 tisíc exekucí započatých před 18. rokem věku.

Aktualizace: V textu jsme upravili pasáž, jak se bratři dostali do exekuce. Původně jsme zmiňovali i to, že sourozenci bez rodičů měli jako zákonného zástupce město Černošice, to ale v rámci exekuce nehrálo roli, proto jsme od zmínky upustili.

Reklama

Doporučované