Návrat kapříků. Seriál od tvůrce Kanceláře Blaník řeší korupci ve fotbale

Marek se stará o fotbalový potěr, je těm klukům vzorem. Jenže místo trenérských výzev v Praze ho čeká přesun do Brna, kde se bude muset brodit největším bahnem, jaké český fotbal dokázal vyprodukovat. Režisér Marek Najbrt se scenáristy Ondřejem Gabrielem a Tomášem Vávrou se vracejí do dob, kdy se do českého slovníku vepsala slovíčka jako „kapříci“ a kdy podle telefonátů mezi sportovními bafuňáři a rozhodčími vznikaly divadelní hry.

Šestidílný seriál Štěstíčku naproti, který bude od pátku k vidění ve videotéce Oneplay, se v tomto ohledu vydává do bezpečných vod. Do doby, kdy se fotbalová satira dělala sama. Václav Neužil v roli Marka přichází coby vyšetřovatel k protikorupční jednotce. Na starost dostává kupčení se zápasy a další levoty v nižší soutěži. Nejprve se ale musí vypořádat se složením svého svérázného brněnského „týmu“, k němuž patří prchlivý, ambiciózní podřízený v podání Michala Daleckého a Robin Ferro coby prominentní synek, jenž se místo pracovních povinností věnuje spíše svému vinohradu.

„Takže sestup z první do druhé ligy,“ komentuje Marek své nové pracoviště, neboť tvůrci nevynechají žádnou možnost rýpnout si do Brna. „My jsme tady elitní pracoviště, blbečku,“ dostane se mu rázné odpovědi. Na pohodové vztahy na pracovišti je okamžitě zaděláno.

Marek se sice údajně nechal přeložit na vlastní žádost, od začátku ale víme, že se mu coby kriminalistovi v Praze asi něco nepovedlo. Sledují ho lidé, kteří od začátku vypadají, že si s nimi není radno zahrávat. Takových je ostatně seriál plný.

Marek Daniel vybavený nádhernou veksláckou trvalou hraje manažera klubu, který hodlá pro postup a úspěch udělat cokoli. Václav Kopta je jeho podobně motivovaný sok i kumpán, pak jsou tu obávaní průmyslníci a majitelé fotbalového klubu z Uherského Hradiště, všichni v odpudivých dobových sakách a odhodlaní k různě odpudivým činům „ve jménu“ fotbalu.

Vyskytují se tu však také opravdoví srdcaři. Tedy spíše srdcařka. Denisa Barešová hraje sudí, která má jedinou smůlu. Je žena. Takže cesta od postranní čáry k opravdovému pískání se zdá trnitá a nemožná. Aby jí toho osud do cesty nepřihrál málo, nainstaloval jí domů na gauč Jiřího Rendla coby nezaměstnaného a nemožného partnera, prakticky neopouštějícího vyhřáté místo u televizoru.

První dva díly seriálu, jež mohli novináři vidět s předstihem, rozehrávají poměrně napínavou partii. Figurují v ní milionové částky, dluhy mafiánům, ale vlastně také láska k fotbalu. Tragikomickou postavou, která sice bruslí na hraně karikatury, ale zároveň si umí získat jisté sympatie publika, je manažer Ivánek v podání Marka Daniela. Kdysi zjevně dělal „velké věci“ ve Spartě a nadále na oblasti těží ze svých bývalých kontaktů i reputace. Zároveň už hraje druhé housle a moc dobře si je toho vědom.

Štěstíčku naproti má spád, umí držet diváka v tenzi tím, jak mu postupně dávkuje informace o poměrně dost postavách, přičemž některé do děje zjevně teprve promluví. Zpočátku je to taková drsnější komedie z fotbalového prostředí, za níž cítíme, že autoři mají tento sport rádi a láskyplně se vysmívají některým jeho neduhům nebo paradoxům. Nevytvořili ustřelenou či přepálenou podívanou jako Vyšehrad, ale ani seriál typu Okresního přeboru, který by toužil být něčím o trochu víc než jen podívanou z druholigového fotbalu.

Prozatím jde o slušnou zábavu především pro sportovní fanoušky, která se místy umí odvázat, avšak často se až moc veze na látce, o níž pojednává. Některé vtípky už dávno „napsal“ a vytěžil Petr Čtvrtníček v populární divadelní hře Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? z roku 2005, ve které také účinkoval Marek Daniel. S režisérem Markem Najbrtem a Michalem Daleckým později spolupracoval na satirické sérii o korupci a lobbingu Kancelář Blaník.

Samozřejmě je otázka, co lze dnes vytěžit z 20 let starých kauz, aby nešlo jen o trochu nostalgickou vzpomínku na doby, kdy se českému fotbalu dařilo v Evropě, ale bohužel zároveň doma plavali úplatkářští „kapříci“ víc než o Vánocích.

První epizody ovšem těží z rychlého tempa a kombinace komedie s krimi. I když například neustálé nadužívání takzvaných splitscreenů – rozdělování obrazovky na dvě či tři části – začne být brzy otravné. Skoro se zdá, jako by tím tvůrci chtěli zamaskovat, že nechtějí či neumějí věrohodně zachytit fotbalovou akci na hřišti.

Motivů mají ale rozehraných dost. Jsou tu směšné figury jako rozhodčí s hýkavým „losím“ smíchem, co je ochotný za správnou částku písknout cokoli, pak vysloveně sympatičtí hrdinové jako rozhodčí Irma, kteří však nakonec zjišťují, že tomu štěstíčku budou muset jít naproti o něco víc, než původně chtěli. A pak tu pobíhá hromada veksláků hrajících si na mafiány. Nejsou to ale ostří hoši jako z filmů Guye Ritchieho, spíš bodří chlapci z Moravy.

Tvůrcům se daří držet tón, v němž má většina protagonistů jisté sympatie publika. Nikdo není jen karikatura. A byť se někdo chová jako odporně chladný byznysmen, možná tak činí jen proto, že chce potěšit svého slovenského otce, který vybudoval firmu z ničeho a synem okázale pohrdá.

Uvidíme, jak to bude vypadat ve druhém poločase a zda tito přiznaně druholigoví hráči dokážou kopat víc než jen místní přebor.