Predátoři mění taktiku. Zneužívají toho, že dětem v létě chybí kamarádi

Dva měsíce letních prázdnin nejsou pro všechny děti jen symbolem odpočinku. Ministerstvo vnitra varuje, že děti jsou o prázdninách zranitelnější. Koncem školního roku totiž ztrácejí každodenní kontakt se spolužáky i dohled učitelů, kteří po zbytek roku fungují jako důležitá záchranná síť. Mnoho dospívajících zůstává přes den izolovaných a bez dozoru. Prázdnotu z chybějícího denního řádu či pocity osamělosti si pak přirozeně kompenzují útěkem do online prostoru.

„Z pohledu kyberbezpečnosti léto rizika zvyšuje. Děti tráví více času online a rodiče často poleví v kontrole, což vytváří prostor pro pachatele,“ vysvětluje národní koordinátorka pro prevenci násilí ve společnosti Kateřina Bělohlávková.

Zvýšený pobyt na sociálních sítích u dětí slouží i jako kompenzace chybějícího kontaktu a přijetí, které jim během roku dává školní kolektiv.

Podle psycholožky Kateřiny Lukavské z Univerzity Karlovy nemusí být tento stav automaticky na škodu. „Velmi záleží, jestli jsou komunikační platformy využívány pro to, aby dítě udržovalo kontakty s těmi, které zná z offline světa. Pak je to vlastně žádoucí,“ vysvětluje Lukavská.

Skutečné nebezpečí podle ní nastává až tehdy, když dospívající kvůli osamělosti tíhne k tomu, že vyhledává zcela nové a neznámé kontakty. „Tam potom může být zvýšené riziko, že narazí na někoho, kdo ho bude manipulovat nebo jinak využívat,“ dodává odbornice.

Tuto touhu ale podle varování ministerstva vnitra stále častěji zneužívají sexuální predátoři. Rozmáhá se takzvaný kybergrooming (varianta sexuálního zneužívání, při které sexuální agresor navazuje kontakty s obětí pod smyšlenou identitou na sociálních sítích) a mravnostní kriminalita, která meziročně vzrostla téměř o devět procent.

„Pachatelé se za poslední roky výrazně změnili. Už dávno neposílají první den nevhodné fotografie. Naopak vědí, že dnešní děti hledají přijetí, kamarádství a pocit, že někam patří. Proto budují vztah týdny, nebo i měsíce,“ varuje expertka na prevenci kyberkriminality Tereza Faladová.

Z pohledu kyberbezpečnosti navíc hrozbu nezvyšují jen samotné děti, ale paradoxně i jejich rodiče takzvaným sharentingem – nadměrným sdílením fotografií. Zdaleka nemusí jít o fotky v plavkách nebo jiné explicitní snímky. Predátorům skvěle poslouží i zcela běžné rodinné fotografie.

„Tyto fotografie mohou pachatelům posloužit k vytvoření detailního profilu dítěte – zjistí jeho věk, zájmy, místo, kam jezdí na dovolenou, nebo sportovní klub. Díky tomu pak dokážou při prvním kontaktu působit velmi důvěryhodně,“ vysvětluje expertka Faladová.

„Víme z policejní praxe i ze zahraničních případů, že tyto fotografie dětí jsou stahovány a následně sdíleny na fórech a serverech, kde se pohybují sexuální predátoři,“ dodává.

S nástupem umělé inteligence se tyto materiály dají navíc snadno zneužít k tvorbě sexualizovaných deepfake videí pro následné vydírání. „Každá fotografie dítěte je součástí jeho digitální stopy. Platí jednoduché pravidlo: co bychom nepověsili na billboard u dálnice, nedávejme ani na sociální sítě,“ apeluje Faladová.

Pokud dojde k nejhoršímu a dítě se rodičům svěří, že poslalo intimní fotografie nebo čelí vydírání, rodiče musí zachovat chladnou hlavu a správně zajistit důkazy.

Ministerstvo doporučuje komunikaci, profil pachatele i případné výhrůžky nafotit jiným mobilním telefonem. „Mnoho současných aplikací totiž protistranu na pořízení klasického snímku obrazovky upozorňuje, což může pachatele přimět účet smazat a veškerou konverzaci odstranit,“ vysvětluje Faladová.

Až do zajištění těchto důkazů a kontaktování Policie ČR by rodiče neměli profil útočníka blokovat. Zároveň platí jedno nekompromisní pravidlo: výkupné nikdy neplaťte. „Praxe ukazuje, že vyděrači po zaplacení nepřestanou, ale ve většině případů naopak stupňují své požadavky a chtějí další peníze nebo materiály,“ upozorňuje expertka Faladová.

Během celého tohoto krizového řešení však dospělí nesmí zapomínat na to nejdůležitější – psychiku samotného dítěte. Ačkoliv je pro rodiče takové zjištění šokující, nejhorší možnou reakcí je křik a výčitky. „Dítě v takové chvíli prožívá obrovský strach a stud. Pokud ho rodič odsoudí, příště už se nemusí svěřit vůbec. Doporučuji dítě uklidnit, ujistit ho, že na situaci není samo a že společně najdete řešení,“ radí Faladová.

Vedle samotných médií hraje zásadní roli i výpadek denního režimu. Volný čas totiž pro psychiku dětí nepředstavuje vždy úlevu. „V prázdninovém období může dospívajícím obecně chybět rutina. Pokud už má dítě nějaké potíže v oblasti duševního zdraví, mohou se v téhle době vlivem chybějícího režimu ještě prohloubit,“ upozorňuje psycholožka Lukavská. Dítě podle ní pak volí nevhodné mechanismy zvládání stresu, ponocuje a o to více utíká na sociální sítě.

Ztráta školní rutiny navíc podle Kateřiny Bělohlávkové z ministerstva vnitra prohlubuje riziko sociálního vyloučení u dětí, které tráví prázdniny samy. „Častěji se uchylují k rizikovému chování a jsou zranitelnější například vůči sebepoškozování či poruchám příjmu potravy. Děti jsou doma, mají častější kontakt například s původci násilí, takže je větší pravděpodobnost vzniku konfliktu,“ varuje Bělohlávková.

Tento nárůst domácího napětí a proměnu dětských starostí potvrzují i samotné krizové linky. Ačkoliv odborníci z Linky bezpečí v létě nepozorují žádné zvláštní výkyvy v celkovém počtu kontaktů, mění se kontext psychické nepohody.

„Místo celoročních školních témat se v červenci a srpnu do popředí dostávají úzkostné obavy z odjezdů na tábory, letní lásky, zklamání z rodinných dovolených či stres z delšího času stráveného s prarodiči a rozvedenými rodiči,“ přibližuje mluvčí Linky bezpečí Michaela Klofcová. K další výrazné změně pak podle ní dochází ve druhé polovině srpna, kdy začínají dospívající ve velkém řešit strach z blížícího se návratu do školy, toxického kolektivu nebo hrozících reparátů.

Jak čelit ztrátě školního řádu, samotě a vysedávání dětí u obrazovek, aniž by rodiče podléhali panice? Dětský psycholog Václav Mertin připomíná, že dospělí mají vůči dětem povinnost zajistit smysluplnou náplň dní. „Tím nutně nemyslím zajistit zábavu, ale klidně třeba i natřít plot,“ vysvětluje.

Na tento přístup navazuje psycholožka Lukavská, která radí zavést strukturu i do volných dnů. Doporučuje vyhradit například jedno celé dopoledne čistě pro nedigitální aktivity a přísně hlídat zdravé spánkové návyky, protože jejich narušení ztěžuje pozdější adaptaci na zářijový školní provoz.

Rodiče by se měli snažit najít dětem aktivity, přičemž řada zajímavých výletů po Česku či neziskových dílen se dá pořídit i s velmi omezeným finančním rozpočtem.

„Prevencí zhoršení duševního stavu dětí o prázdninách je smysluplný program, zejména organizované aktivity, jako tábory či soustředění. Není nutné děti přetěžovat, ale pomoci jim trávit čas aktivně. Důležitý je také zájem rodičů a společně strávený čas, včetně sdílení zážitků,“ upozorňuje Kateřina Bělohlávková z ministerstva.

Psycholog Mertin s tím souhlasí a připomíná rodičům, aby na sebe zbytečně nebrali roli celodenních animátorů. Smysluplný program totiž podle něj neznamená neustálou zábavu. Mírná nuda podle psychologa zkrátka patří k životu. „Není proto automaticky tragédií, pokud dítě tyto prázdné chvíle stráví u mobilního telefonu nebo tabletu, důležité je, aby technologie netvořily jedinou náplň jeho dne,“ dodává.

Omezování technologií ze strany dospělých je podle Mertina navzdory očekávaným hádkám naprosto správné. „Ačkoliv to u dětí nutně vyvolá odpor, konflikt k životu a výchově zkrátka patří a rodiče se ho nesmí bát,“ vysvětluje. Pro zvládnutí těchto krizových situací je však klíčové budovat s dětmi přátelskou komunikaci už od útlého věku.

Samotné zákazy ale podle Mertina nestačí. Sociální sítě a videohry totiž fungují v mozku jako rychlý přísun dopaminu. Abychom tak děti od obrazovek nejen odtrhli, ale především zamezili tomu, že se k nim budou z nudy neustále vracet, musí mít předem připravenou atraktivní alternativu. Je proto vhodné podpořit to, co má potomek už delší dobu rád.

„Když dítě rádo něco vyrábí nebo si rádo čte, tak se to dá o prázdninách podpořit ještě víc. Můžeme vymyslet nějaký větší vyráběcí projekt, ke kterému to dítě postrčíme, nebo zajít do knihovny a nabrat nové knížky. Jde vlastně o to nějak s tím pracovat,“ radí psycholožka Lukavská.

„Jako nejvhodnější prevenci jakýchkoliv problémů vidím ujištění: My jsme pořád s tebou. Máme tě pořád rádi, i když teď zrovna moc nemluvíš a sedíš u mobilu. Náš názor na to znáš, ale budeme dělat všechno pro to, aby se ti vedlo dobře,“ dodává Mertin na závěr s tím, že dospívání vyžaduje od rodičů především obrovskou dávku trpělivosti a nadhledu.