Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Je to trochu zapomenuté místo v českých „Sudetech“. Brněnec na Svitavsku však přesně vystihuje složité dějiny Československa. Fabrika židovské rodiny Löw-Beerů před druhou světovou válkou patřila k největším textilkám na světě. Nacisté ji v roce 1938 arizovali, komunisté pak historickou krádež dokonali. Mezitím tam nacista ze Svitav Oskar Schindler zachránil před smrtí 1200 Židů při jedné z nejznámějších záchranných akcí druhé světové války.
Ruiny továrny po 80 letech slibují nový světový příběh. A hříčkami dějin jej píše rodina, u níž vše kdysi všechno začalo. Švýcarský lékař Daniel-Löw Beer tam minulou sobotu prostřednictvím Nadačního fondu Archa otevřel Muzeum přeživších.
„Je neuvěřitelně důležité, že se teď vracejí lidé do Brněnce na návštěvu jednoho z nejosobnějších a nejdojemnějších muzeí toho období v Evropě. Přináší svědectví lidí, kteří tu byli. Vysvětlí třeba, jaké to bylo přijít sem k branám z Osvětimi,“ připomíná Löw-Beer, že v továrním areálu přečkalo válku i 300 žen, které se předtím administrativní chybou ocitly v Osvětimi.
Do zchátralé nemovitosti už investoval mezi 20 a 30 miliony korun. Bývalý objekt přádelny se spolupracovníky proměnil v interaktivní expozici. Její klíčovou součástí jsou příběhy přeživších, ale také vzpomínky Danielových předků, kteří textilku provozovali.
„Ve stálé expozici se věnujeme tomu, jak dějiny 20. století prošly továrnou. Součástí jsou výpovědi přeživších,“ přibližuje Milan Šudoma z nadačního fondu, který muzeum spravuje.
Je to hlavně velký příběh smíření.
Židovští průmyslníci Löw-Beerovi na Moravě podnikali od 17. století. Později vlastnili textilky, cukrovary i cementárny. Se slavnými vilami mimo jiné utvářeli podobu současného Brna.
Jenže v září 1938 se jejich svět zhroutil. Mnichovská dohoda narýsovala novou hranici Československa. Mimo jiné vedla podél řeky Svitavy, protékající areálem továrny.
Danielův děda Walter tehdy stál tváří v tvář praporu nacistických vojáků. „Stál na svém místě za potokem – Žid bránící hranice Československa. Řekl jim, aby si zkontrolovali své rozkazy a hranice, což udělali. Tak Walter Löw-Beer tři dny zadržoval nacistickou invazi do této konkrétní části Československa,“ popisuje jeho pravnuk.
Jen však oddálil nacistickou krádež fabriky. „Často přemýšlím, co můj dědeček tehdy na té hranici chránil, odkud vzal sílu stát na svém místě jako ten lev a medvěd v jeho jménu. Byl český vlastenec a mluvil plynně česky, byl Žid, mluvil německy a ten jazyk obdivoval, studoval v anglickém Bradfordu a posílal své děti do českých, německých a anglických škol,“ vypráví Daniel.
Dodává, že jeho předek hájil svou evropskou identitu v srdci starého kontinentu a odmítal se nechat rozdělit na českou, moravskou, židovskou a rakouskou část.
Walter válku přežil, řada jeho nejbližších hrůzám nacismu neunikla. Komunisté pak Löw-Beerům rozsáhlé moravské majetky vrátit odmítli. Brněnecká fabrika postupně chátrala, nástupnická Vitka v roce 2011 stopnula poslední zbytky staleté textilní výroby.
Nejspíš by továrna kompletně spadla, kdyby ji Daniel Löw-Beer znovu nekoupil. Předcházel tomu důležitý zlom. Politici v roce 2017 při festivalu Meeting Brno pozvali do města potomky Löw-Beerů, Tugendhatů a dalších slavných rodin. „Začalo to už v roce 2017, kdy jsme byli pozváni zpět. Čekalo se pár jednotlivců, dojely skoro dvě stovky,“ říká Löw-Beer.
Obnova přetrhaných pout pokračuje. Den před sobotním otevřením muzea přijel s rodinou na jinou slavnostní akci do Brna. V Kalvodově ulici a v Hlinkách osadili dlažbu 18 kameny zmizelých, členů Löw-Beerovy rodiny. „Je pro nás velmi důležité, že se tady cítíme vítaní,“ zdůrazňuje lékař.
Před pár lety vstoupil do již existujícího Nadačního fondu Archa a poskytl mu peníze na opravy brněneckého areálu. A nadále chce probouzet k životu slavnou fabriku, kterou celosvětově proslavil americký film Stevena Spielberga Schindlerův seznam.
„Making a Museum“
Stavební práce zatím zabraly něco přes rok. Továrnu, v níž se za druhé světové války vyráběla munice, pomohl také vzkřísit studentský projekt „Making a Museum“, dotovaný Evropskou unií. „Dorazily sem stovky studentů ze sedmi evropských zemí. Měli přednést své představy, jak by mělo vypadat a fungovat nové muzeum a expozice hovořila k jejich věkové skupině. Nechtěli další nudné muzeum,“ vysvětluje Milan Šudoma.
„Řekli nám, že výuka ve třídě je jedna věc, ale když jsou na místě, kde se události opravdu staly, zůstává jim v hlavě daleko víc. Nová generace tak může získat poznatky, jak jsme se dostali tam, kde jsme, a jak můžeme o něco hladčeji kráčet do budoucnosti,“ dodává Löw-Beer.
Obnova místa se Daniela silně dotýká. „Tohle je taky můj otec a dědeček. Vrátit jejich příběhy zpět na určité místo je pro mě osobně velmi důležité – i pro moji rodinu, která tady na Moravě žila asi 500 let,“ popisuje své pohnutky.
Podle něj se v roce 1938 v Československu něco rozbilo. „Teď některé ze střepů vidíme ožívat. Opravdu věřím, že pomůžou nám samotným, ale i vám v Česku najít způsob, jak si vysvětlit 20. století. Co se stalo, jak jste se tam dostali – abyste mohli plynout dál. Protože minulost je něco, co vám pomáhá dostat se do budoucnosti,“ dodává.
Opravená část továrny bude zatím sloužit školním kolektivům, koncertům nebo vzdělávacím akcím. Nicméně na opravy stále čekají další památkově chráněné budovy.
Třeba ta hlavní, v níž pracovalo a žilo 1200 vězněných Židů, nebo další dům, kde bydleli jejich strážci z oddílů SS. „Jsou to autentická místa z dob koncentračního tábora. Snažíme se i s pomocí dárců postupovat dál. Nicméně hlavní budova Schindlerovy továrny potřebuje investici v řádu desítek až stovek milionů. Tam bude potřeba pomoc od vlády nebo nějaké mezinárodní organizace,“ doplňuje Šudoma.
V jedné z nejmenších budov, kde měli kanceláře manželé Schindlerovi, chce obec Brněnec vybudovat informační centrum k muzeu. V kasárnách SS plánuje nadační fond vybudovat další expozici. A také muzeum otevřít celoročně. „To je náš hlavní cíl. Záleží na penězích a mnoha dalších okolnostech. Děláme vše pro to, abychom otevřeli co nejdřív,“ říká Šudoma.
